| |||
Zahrada Luis, Relliel “Máš pravdu, bude to lepší, když tu počkám já.” Kleknu si vedle anděla, abych na něho mohla dávat pozor. Podívám se na Luise. “Až to bude za námi, musím ti ještě něco říci o sobě.” Věnuji mu úsměv, než odejde. |
| |||
Chodba pred sborovnou - Relaxační místnost I merkury 00:38 Iru Maličko si oddechnu že si mě ani jeden z procházející dvojice nevšimnul. A když odejdou zůstanu v chodbě už jen já. Na zaklepání se zevnitř sborovny neozývá žádná reakce, ale já i tak poměrně dlouhou chvíli čekám jestli se náhodou někdo neukáže. Možná jen zrovna mají hodně práce. Pomalu už se začínám rozhodovat jestli nebude lepší nezkusit to později. Že já tu celou dobu čekám před prázdnou sborovnou. Vážně už si začínám připadat jako hlupačka a s každou další minutou je to jenom horší a horší. Potom se dveře ale přece otevřou. I já ucuknu trochu zpět před drobnou postavou profesorky. Když jí konečně pustím ke slovu hned poplašeně ustoupím od dveří ještě o kus dál. Ten hlas okamžitě poznám. To jí jsem předtím před školou tak sprostě odmítla když měla starost jestli jsem v pořádku. A teď když vím komu ten hlas patří, cítím se strašně. Můžu od ní vůbec něco žádat? “Ah…umm. Ano. T-tedy ano přijdu” odpovím roztřeseně. Profesorka odejde kam potřebuje a já konečně vydechnu. Musím se potom opřít o zeď. Co když se na to bude ptát? Jak to budu vysvětlovat? Z ošetřovny začnou chodbou pobíhat studenti a objeví se dokonce pan Draco. S tím taky vlastně ještě potřebuju mluvit. Ale to až potom, teď se raději uklidím někam stranou. A tak se s až skoro paranoidním rozhlížením kolem rychlím krokem vydám dolů do sklepení. Schovám se v první místnosti. Hned za sebou zamknu dveře. Tady bude klid a žádný risk že bych se s někým potkala. |
| |||
Zahrada Tatiana, Relliel Anděl dýchá a i když mi přijde tep trochu nepravidelný, nevypadá, že by byl v přímém ohrožení života. Ale tady, se zástupem nepřeberných schopností, kdo ví, co mu vlastně je. Mám pocit, jako kdyby se mu rapidně hýbali oči za víčky, ale to se mi také může jen zdát. Tatiana beze slova přejde k dalšímu kontrolování chlapce a nevypadne z ní žádné moudro. Místo toho mne požádá, ať tu s ním počkám, že půjde pro pomoc. Pozvednu obočí. "Takže předpokládám, že si také nic nezjistila..." odtuším. "Jak milé vědět," dodám trochu kousavě. "Nebylo by lepší, kdybys tu s ním počkala ty? Přeci jen máš nějaké léčitelské základy." Navrhnu jí, zatímco mladíka opatrně přesunu do stabilizační polohy. |
| |||
Zahrada Luis, Relliel Po chvilce rozpoznám ležící bytost na zemi. To už se Luis rozběhne k němu. Vyrazím hned za ním, abych mu pomohla. Oba dva pozorně a opatrně prohlédneme anděla. Žádná viditelná zranění nemá? Luis zkontroluje životní funkce. Všimnu si, že dýchá a lehce se mi uleví, ale opravdu jen lehce. Pokusím se zjistit, co mu je, podle toho, co mne učil otec. (11%) “Počkej tu s ním, prosím tě, dojdu pro pomoc.” |
doba vygenerování stránky: 1.6702089309692 sekund