| |||
Jídelna - Knihovna Komori, Aryania, všichni v knihovně Ajaj, zřejmě to vyvolalo nějaké vzpomínky... pomyslím si nad její reakcí. Sotva se zvedne ze židle, seskočím ze své a cupitám za ní. Je dost rychlá, takže do knihovny vstoupím chvilku po ní. Zavřu za sebou dveře a rozejdu se dál do knihovny. Cestou nakukuju do uliček, abych jí neminul. Před dvojicí u regálu odbočím doprava, abych je obešel a narazím tak na schoulenou Komori. Pomalu k ní dojdu a beze slov jí obejmu, jak jenom mi to její pozice a křesílko dovolí. |
| |||
Zahrada Luis, Relliel “Máš pravdu, bude to lepší, když tu počkám já.” Kleknu si vedle anděla, abych na něho mohla dávat pozor. Podívám se na Luise. “Až to bude za námi, musím ti ještě něco říci o sobě.” Věnuji mu úsměv, než odejde. |
| |||
Chodba pred sborovnou - Relaxační místnost I merkury 00:38 Iru Maličko si oddechnu že si mě ani jeden z procházející dvojice nevšimnul. A když odejdou zůstanu v chodbě už jen já. Na zaklepání se zevnitř sborovny neozývá žádná reakce, ale já i tak poměrně dlouhou chvíli čekám jestli se náhodou někdo neukáže. Možná jen zrovna mají hodně práce. Pomalu už se začínám rozhodovat jestli nebude lepší nezkusit to později. Že já tu celou dobu čekám před prázdnou sborovnou. Vážně už si začínám připadat jako hlupačka a s každou další minutou je to jenom horší a horší. Potom se dveře ale přece otevřou. I já ucuknu trochu zpět před drobnou postavou profesorky. Když jí konečně pustím ke slovu hned poplašeně ustoupím od dveří ještě o kus dál. Ten hlas okamžitě poznám. To jí jsem předtím před školou tak sprostě odmítla když měla starost jestli jsem v pořádku. A teď když vím komu ten hlas patří, cítím se strašně. Můžu od ní vůbec něco žádat? “Ah…umm. Ano. T-tedy ano přijdu” odpovím roztřeseně. Profesorka odejde kam potřebuje a já konečně vydechnu. Musím se potom opřít o zeď. Co když se na to bude ptát? Jak to budu vysvětlovat? Z ošetřovny začnou chodbou pobíhat studenti a objeví se dokonce pan Draco. S tím taky vlastně ještě potřebuju mluvit. Ale to až potom, teď se raději uklidím někam stranou. A tak se s až skoro paranoidním rozhlížením kolem rychlím krokem vydám dolů do sklepení. Schovám se v první místnosti. Hned za sebou zamknu dveře. Tady bude klid a žádný risk že bych se s někým potkala. |
doba vygenerování stránky: 1.4695479869843 sekund