| |||
13 Zlehka pozvednu obočí nad nafoukaností profesora. Zeptal se, dostal odpověď a nyní uraženě demonstrativně předvádí svou sílu. Hlupák, jestli si myslí, že všichni tady budeme poslušně sedět a myslet si to, co chce on. Nulová schopnost něco ostatní naučit. Jenom jim nutí svůj názor. napadne mne jednoduchý příměr k jeptiškám a jim podobným, kteří fanaticky trvají na svých zásadách a potírají jakýkoliv jiný názor. Na vyzvání vstanu a zamířím dopředu. Mohl si aspoň vymyslet něco originálního. ušklíbnu se, když se mi po těle začne objevovat černé tetování. Ne že bych už sám neměl pokrytou celou pravou ruku. ,,Dáte mi nůž, vlaštovičník a kousek černého uhlí?" zeptám se Svena a odložím si vestu, takže zůstanu vedle Shrey stát do půl pasu svlečený, pokud nepočítám kovový obojek kolem krku. Pálení sice vnímám, ale aspoň potírá ten protivný pocit předtím. Navíc bolest je pro mě již něco natolik samozřejmého jako dýchání. Ať už je tohle jakákoliv kletba, je mi jasné, že si profesor vybere samozřejmě tu druhou variantu, neboť mu ji stejně nikdo nebude moci dokázat. A přece nemůže být za hlupáka, že student na jeho první hodině něco ví. Shrey může zblízka vidět četné jizvy prakticky po celém mém těle. Možná tělesný rozklad, což je defacto přírodní proces. Nebo nějaká slabší kletba. Každopádně obojí je magického původu v tomto případě. |
| |||
13 Mám co dělat, abych se nerozesmál nad reakcí naší zkušební oběti. Nakonec fakt nebude úplně hloupá. „Skvělý zásah, slečno, velmi praktické.“ Ocením její záchranu vlastního pozadí, aby to nevypadalo, že jsem nespravedlivý. Následně přikývnu na všechny tři jména a odškrtnu si je v seznamu. Odpověď příliš hlučného studenta, který dává okázale najevo nudu zatím jen očastuji ne zrovna nápadným sevřením rtů. Zatím. Když konečně mladý čaroděj vykoktá odpověď a já se podívám na dívku vedle někoho, která přikývne na souhlas, rychle, krátce také kývnu. „Jistě. Žádný přírodní zákon nebyl porušen, nohy židle se pouze přesunuly.“ Než se obrátím k další dvojici, přesunu pohled zpět na Asmodaea. „Vím, že bychom měli pokračovat postupně, ale tady mladý pan Asmodaeus si zjevně myslí, že našel správnou odpověď na moji otázku, takže si ho vyzkoušíme. Pojďte prosím sem.“ Pokynu mu rukou na místo vedle Shrey a čekám, jestli skutečně napochoduje. Pokud přijde, po těle se mu začne objevovat černé tetování. Jedná se o různé ornamenty a on může cítit, jak ho kůže na zčernalých místech pálí. „Takže, prosím, zastavte to kouzlo. A vy,“ Pohlédnu k druhé lavici (Ryv a René) „Nám prozraďte zda se jedná o černou magii. Jak to má vypadat jste viděli před okamžikem.“ |
| |||
13 Houdini Bez protestov si proste sadnem na stoličku a následne sa dívam na to divadlo presunovania stoličiek a lavíc predo mnou. Skvelé, vyzerá to akoby som sa tu chystala koncertovať. Bodaj by. Naozaj netuším čo mám od neho čakať. Bolesť, nejaké halucinácie, mučenie...to fyzické zvládnem, ale ak mi bude liezť do hlavy, to sa mi už bude páčiť menej. Vlastne by sa mi to nepáčilo vôbec. Sigi, Tortun, všetci títo čo ma vedia nútiť robiť veci ktoré ja nechcem...je to úplne najhoršie. Odmietam sa pozerať na xichty predo mnou, a tak len sedím s rukami položenými na stehnách a civím na Svena, akoby som sa snažila vyčítať, čo chce robiť. O mágii vlastne nemám ani potuchy. Nechápem ako robia to že lusknú prstami a zrazu sa niečo deje, bez logického vysvetlenia. Koniec koncov, na túto školu som prišla dobrovoľne, aby som sa niečo naučila. A toto boli nové veci, tak si z toho aspoň niečo odnesiem, preto vyzerám, že celkom pozorne počúvam čo vraví. A ak ma zosmiešni a niekto si dovolí sa následne potom na mne zasmiať, vybavím si to s každým osobitne. V tom, ako ma osloví, cítim narážku na moje oblečenie, ale ignorujem ju. Nikdy som nechápala túto od ľudí prebranú potrebu zahaľovať sa, ak nešlo priamo o úmysel zahriať sa. Ja som sa vedela udržať v teple aj bez toho, tak načo. Iba sa zľahka uškrniem keď povie, že som sa dobrovoľne prihlásila. To určite. Z toho ako to hovorí mám pocit akoby ma teraz chcel napchať do bedne a rozrezať pílou. Čo teda tak celkom nevylučujem že sa nestane. Moja hlava sa radšej naladí na sarkazmus, aby som túto hodinu prežila v akom takom psychickom zdraví. Proste sa nebudem tváriť, že mi to vadí. Toľko zadosťučinenia tým hyenám, čo teraz sedia v laviciach a čumia sem dopredu nedám. Dozviem sa, že mágiu bude praktikovať priamo na mne. V tom momente ľutujem, že síce viem rozoznať, keď niekto ide použiť svoju moc, lebo jeho energia sa zavlní, ale absolútne netuším ako ju ide použiť. Čakám bolesť alebo niečo podobné. Namiesto toho stratím pod zadkom pevný podklad. Ou. Hlesnem, keď zapôsobí gravitácia, a v tvári je vidno chvíľkovú paniku. Rovnováhu môžem mať super ako chcem, toto ma naozaj prekvapilo. Keby som premenená a mám chvost a krídla, bolo by to omnoho jednoduchšie. Takto mi iba rýchlo nakopne inštinkt a telekineticky spomalím svoj pád, takže tesne predtým, akoby som si nabila zadok trochu vo vzduchu nadskočím. Vyzerá to, akoby som mala pod sebou neviditeľný malý vankúš, od ktorého som sa odrazila. Potom už len jemne dosadnem na zem. To bolo tesné. Tuším začína zľahka. Šlahnem pohľad po Svenovi. Bolo to ako hra- on mi dával prekážky, a ja som ich musela zvládnuť. Naozaj sa cítim ako zvieratko v zoo za sklom. Fajn. Usmejem sa a rukami spravím v sede gesto ako na predstavení po podarenom triku. Hovoril asistentka, budem asistentka. |
doba vygenerování stránky: 1.3961839675903 sekund