| |||
Učebna 13 Hodím po ní překvapeným pohledem, ale nerozvádí to, takže to nechávám být. Na otázku štítu jen kývnu hlavou. Překvapeně, bolestně a naštvaně syknu, když se židle pohne a přiskřípne mi chapadlo, všechny rychle vyhodím nahoru a nechám se kamsi odšoupat. Když to vypadá, že jsme dojeli, zase je shodím kolem židle. Začne výklad. Představit se a odhadnout. Koukám na příklady. Jeden z příkladů je umírající student ve svém kouzle. Povytáhnu obočí. To by byla fakt blbá smrt. Napadne mne. Na smrt jsem i přes své mládí celkem zvyklý. Vždyť Mal naši spižírnu viděla. Pak přijde řada na nás. Zmateně zamrkám. Hodím pohled po Mal,nemám páru, o čem to mluví. "Mé jméno je Venge. A asi... ne?" řeknu váhavě. Spolehnu se na odhad Mal... Inu snad. |
| |||
Učebna 13 Když mi mou teorii potvrdí a ještě doplní, pousměji se a pokynu mu. Otočím se a protáhnu se zpět na své místo. Když se potom pokouší o neutralizaci kouzla, jen na něj hledím. Když zemře, nakloním hlavu na stranu a poklepu Reného na hlavě, když se mi snaží rozdrtit ruku. Uvažuji nad tím, zda tady povolili vraždění studentů, co se znelíbí učiteli, nebo jak, když se objeví za ním. Ah. Takže habaďůra. No skvělé, aby tady jeden nevěřil ani vlastním smyslům. |
| |||
13 „To se ti jen zdá.“ Pokrčím rameny, ale stále nic nevysvětluji. „Pak mi dej vědět, jak funguje.“ Kývnu na téma štítu a pozoruju, jak profesor přechází před katedru. Kdosi se ozve a je mu odpovězeno, ale to zatím poslouchám jen napůl. Spíš lituju dívčinu, která si sedla na židli na stupínku. Asi dobře, že s námi nebyla na minulé hodině, by věděla, co ji čeká. Zajíknu se, když se pode mnou pohne židle, ale vzhledem k tomu, že se zase brzy zastavíme, jen si neklidně poposednu. Zuřivě poslouchám a dávám pozor, zatímco další student dál mluví. Jo, talisman by asi nemusel být špatný nápad. Shrey sebou skoro plácne, první lavice odpoví správně a mě je v příštích chvílích naprosto jasné, proč talisman není nejlepší odpověď. Jasně, nemám to u sebe, i když by to mohlo fungovat, je to k prdu. Udělám si rychle v duchu další poznámku. Tenhle profesor je až zatraceně doslovnej a praktickej. Smrt spolužáka se mnou trochu otřese, ale určitě ne tolik, jak by mohl. Přeci jenom už jsem to viděla minulou hodinu. I když ty detaily jsou nechutné. Jeden by mohl věřit, že to představení je pravé. Fuj. Demonstrace špatné odpovědi skončí, student si sedne a na nás padne další otázka. Nejdřív trochu nechápu, na co se ptá, ale pak si uvědomím, že vlastně spravil židli. „Malachi a myslím si, že to černá magie není?“ Když ji rozbil, nebyla to, tak proč by měla být, když ji spravil? To, že mé jméno už zná nekomentuji, radši ho zopakuji. Pochopitelně je nás tu hodně a lepší, aby si mě nepamatoval. |
| |||
13 Nezaujatě sleduji souboj ega, bych to nazvala. Tohle přetahování o tom kdo bude větší macho jsem nikdy nechápala. Přece každý je v něčích očích nenahraditelný, tudíž je naprosto zbytečné si dokazovat svou jedinečnost. Vytřeštím oči, když jej nechá.... to přece nemůže.... Úplně skoprním a pak se začnu zmateně vyděšeně rozhlížet kolem sebe. To mu jako nikdo nepomůže? To se máme dívat jak někoho zabíjí? Zajiknu se, když Asmo padne mrtev k zemi. Prudce se zvednu i s Gyzmem v náručí, přes jedno rameno peřinu. Židle hlučné zaskřípe a spadne opěradlem k zemi. Neudělám ani krůček a objeví se Asmo živý. Nyní jsem zmatená ještě víc. Třídní a rychle si Sednu zpátky. Dělám jako by nic a schovám svůj rudý obličej pod peřinou. Gyzmovi sedí na lavici a Honka nožičkami. Prohlíží si profesora a zamává mu. Jak sladké. Jen by zrovna teď na nás nemusel vůbec upozorňovat. Myslím že jsem rudá až na zadečku. Možná bych se mohla rovnat zbarvením i Sigimu. Svou deku mám nyní ještě radši. |
doba vygenerování stránky: 1.3929359912872 sekund