| |||
13 Počúvam Svena a ukladám do hlavy čo hovorí. Talizmany, ochranné predmety, to je všetko pekné, ale osobne sa radšej bránim niečím čo nemusím nosiť po vačkoch. Následne vyzve Asmodeusa, aby s tým začal konečne niečo robiť. Ten podíde ku mne ešte bližšie, takže sa zápch len zvýrazní. Uzavriem štít proti pachom, fuj. Pri oslovení sa pobavene uchechtnem. Jasné, slečna, to tak akurát som. Slečna v núdzi. Len mávnem nad zvyškom stoličky rukou. Ja si vystačím so zemou. Čo chce robiť s rozlámanou stolič....ou...ešte viac ju rozlámať? S mrkaním sledujem, ako ju roztrieskuje a následne si zapichne kus dreva do ruky a potiahne. Nechápavo pokrútim hlavou. Používať na mágiu krv je tak strašne nepraktické. Koľko môže mať chlap s jeho stavbou tela v sebe krvi, 6 litrov? To mu dáva maximálne okolo troch litrov krvi s ktorými môže pracovať kým odkväcne, ak si ju nenosí v bandaske. To nie je bohviečo. Som ale rada, že som sa zabezpečila proti pachu krvi. Nie že by so mnou niečo robil, ale krv nevoňala zrovna po fialkách. Aj keď určite lepšie, ako tá hniloba...či čo to bolo. Asmodeus sa podujme vysvetľovať, čo robí a ako to funguje. Nadvihnem obočie. Takže to vonku je niečo ako infikovaná krv. Čo s ňou spraví potom? Nechá tú kaluž? Sledujem tetovania, či začnú miznúť, ale zdá sa, že niečo škaredo vypálilo naspäť, keď mu Sven povedal, že zomiera. Začne odpočítavať a ja z toho tak nejak očakávam, že zrazu padne ako podťatý na zem. Namiesto toho sa tie poplazy zbláznia a začnú ho škrtiť. Tetovanie sa rozširuje. Mrknem na prvé lavice, či si zapchávajú nosy, ale ten smrad sa asi ani až tak nezhoršil. Pozriem sa na Svena, ktorý si uvoľnene sedí a nechávam Asmodeusa zomierať. Očividne ho necháva kúpať sa vo vlastnej šťave po tom, čo do seba rýpali. Okej, ale chystá sa aj zakročiť? Nechá ho tak? Aj prvá pomoc bola podľa tých rečí veľmi názorná ukážka, ale zomrieť nenechal nikoho. Vie vracať ešte teplé mŕtvoly späť k životu? To by bolo celkom užitočné na praktické hodiny. Asi by to aj dávalo zmysel. Osobne by som ale bola radšej keby to prežijem bez toho aby som umrela. Nepáči sa mi tá predstava. Nech to je výuka alebo nie, toto je v istom zmysle slova ponižujúce. Kto by chcel aby ostatný videli, ako skapína? Začujem tlesknutie a potom na moment zacítim, akoby sa Asmodeusova energia naštiepila, alebo niečo podobné. Zamračím sa a pozornejšie sledujem jeho telo, ale nevidím žiaden rozdiel. Energia z mágie, ktorá je zmiešanina Svena a Asma tam príliš besne víri okolo, ale prisahala by som že keď tleskol, niečo sa stalo. Nestihnem sa ale dosť sústrediť, čo to je, lebo Asmo padne na zem. S očakávaním sa pozriem na Svena, že zamáva rukou a mŕtvolka vstane. Ako ale energia tela na zemi utícha, zacítim ho inde, a keď sa na dané miesto pozriem, Sven tam zviditeľní živého Asma. Zamračím sa. Takže... žiadne oživovanie. Aj by som sa začala zamýšľať nad tým, ako to teda urobil, ale to už pošle Asmodeusa sadnúť si a mne opraví stoličku. Som až nezvykle ticho na svoje pomery. Milé. Ladne vstanem a s krivým úsmevom si opäť sadnem na stoličku presne tak isto, ako predtým. Zmysly vypäté, pohľad tak ako predtým zapichnutý radšej na ňom ako na ostatných predo mnou. No poď do mňa. |
| |||
Učebna 13 Hodím po ní překvapeným pohledem, ale nerozvádí to, takže to nechávám být. Na otázku štítu jen kývnu hlavou. Překvapeně, bolestně a naštvaně syknu, když se židle pohne a přiskřípne mi chapadlo, všechny rychle vyhodím nahoru a nechám se kamsi odšoupat. Když to vypadá, že jsme dojeli, zase je shodím kolem židle. Začne výklad. Představit se a odhadnout. Koukám na příklady. Jeden z příkladů je umírající student ve svém kouzle. Povytáhnu obočí. To by byla fakt blbá smrt. Napadne mne. Na smrt jsem i přes své mládí celkem zvyklý. Vždyť Mal naši spižírnu viděla. Pak přijde řada na nás. Zmateně zamrkám. Hodím pohled po Mal,nemám páru, o čem to mluví. "Mé jméno je Venge. A asi... ne?" řeknu váhavě. Spolehnu se na odhad Mal... Inu snad. |
| |||
Učebna 13 Když mi mou teorii potvrdí a ještě doplní, pousměji se a pokynu mu. Otočím se a protáhnu se zpět na své místo. Když se potom pokouší o neutralizaci kouzla, jen na něj hledím. Když zemře, nakloním hlavu na stranu a poklepu Reného na hlavě, když se mi snaží rozdrtit ruku. Uvažuji nad tím, zda tady povolili vraždění studentů, co se znelíbí učiteli, nebo jak, když se objeví za ním. Ah. Takže habaďůra. No skvělé, aby tady jeden nevěřil ani vlastním smyslům. |
| |||
13 „To se ti jen zdá.“ Pokrčím rameny, ale stále nic nevysvětluji. „Pak mi dej vědět, jak funguje.“ Kývnu na téma štítu a pozoruju, jak profesor přechází před katedru. Kdosi se ozve a je mu odpovězeno, ale to zatím poslouchám jen napůl. Spíš lituju dívčinu, která si sedla na židli na stupínku. Asi dobře, že s námi nebyla na minulé hodině, by věděla, co ji čeká. Zajíknu se, když se pode mnou pohne židle, ale vzhledem k tomu, že se zase brzy zastavíme, jen si neklidně poposednu. Zuřivě poslouchám a dávám pozor, zatímco další student dál mluví. Jo, talisman by asi nemusel být špatný nápad. Shrey sebou skoro plácne, první lavice odpoví správně a mě je v příštích chvílích naprosto jasné, proč talisman není nejlepší odpověď. Jasně, nemám to u sebe, i když by to mohlo fungovat, je to k prdu. Udělám si rychle v duchu další poznámku. Tenhle profesor je až zatraceně doslovnej a praktickej. Smrt spolužáka se mnou trochu otřese, ale určitě ne tolik, jak by mohl. Přeci jenom už jsem to viděla minulou hodinu. I když ty detaily jsou nechutné. Jeden by mohl věřit, že to představení je pravé. Fuj. Demonstrace špatné odpovědi skončí, student si sedne a na nás padne další otázka. Nejdřív trochu nechápu, na co se ptá, ale pak si uvědomím, že vlastně spravil židli. „Malachi a myslím si, že to černá magie není?“ Když ji rozbil, nebyla to, tak proč by měla být, když ji spravil? To, že mé jméno už zná nekomentuji, radši ho zopakuji. Pochopitelně je nás tu hodně a lepší, aby si mě nepamatoval. |
| |||
13 Nezaujatě sleduji souboj ega, bych to nazvala. Tohle přetahování o tom kdo bude větší macho jsem nikdy nechápala. Přece každý je v něčích očích nenahraditelný, tudíž je naprosto zbytečné si dokazovat svou jedinečnost. Vytřeštím oči, když jej nechá.... to přece nemůže.... Úplně skoprním a pak se začnu zmateně vyděšeně rozhlížet kolem sebe. To mu jako nikdo nepomůže? To se máme dívat jak někoho zabíjí? Zajiknu se, když Asmo padne mrtev k zemi. Prudce se zvednu i s Gyzmem v náručí, přes jedno rameno peřinu. Židle hlučné zaskřípe a spadne opěradlem k zemi. Neudělám ani krůček a objeví se Asmo živý. Nyní jsem zmatená ještě víc. Třídní a rychle si Sednu zpátky. Dělám jako by nic a schovám svůj rudý obličej pod peřinou. Gyzmovi sedí na lavici a Honka nožičkami. Prohlíží si profesora a zamává mu. Jak sladké. Jen by zrovna teď na nás nemusel vůbec upozorňovat. Myslím že jsem rudá až na zadečku. Možná bych se mohla rovnat zbarvením i Sigimu. Svou deku mám nyní ještě radši. |
doba vygenerování stránky: 1.4541428089142 sekund