| |||
13 ,,Jakým způsobem je ta odpověď chybná profesore? Ptal jste se, jak se proti tomu bránit. To, že nemám něco podobného u sebe ještě nevylučuje správnost mojí odpovědi." odvětím, pobaven, že jej to oslovení z nějakého důvodu patrně vytáčí. Proč se rozhodl učit, když mu to vadí? ,,A můžete se divit, ale ano, tam venku jsem je sebou skutečně nosil. Alespoň ty, o kterých jsem věděl co dělají a jak s nimi zacházet." odvětím profesorovi. Navíc, proč mu vysvětlovat, že osoby, které si o mě něco zjistí, na mne skutečně přímo útočit nebudou. Ale zjevně přít se s tímhle profesorem je zbytečné, protože nepřijímá jiný než svůj vlastní názor. Rozhlédnu se a dojdu k Shrey, sedící na zemi. ,,Promiňte slečno." lehce na ni kývnu hlavou a převezmu si zbytky židle. Pálení je nepříjemné, ale nijak mě naštěstí neomezuje v pohybu. Přesto s lehkým supěním rozdupnu momentálně nefunkční židli na již úplně nepoužitelné smetí, ze kterého vytáhnu větší odštěpek, pozůstatek opěrky. Odstoupím kousek od Shrey i od prvních lavic a s bolestivým zavrčením zapíchnu odštěpek do předloktí a s neméně nepříjemným tahem dojede kus dřeva až k předloktí. Na zem dopadne několik kapek krve. Cítím, jak ruka zeslábla, patrně jsem si potrhal nějaké vazy. Ale svůj účel to splnilo. Otočím ruku ranou směrem k zemi a na zem začne odtékat krev až udělá malou louži. Dřepnu si k zemi a položím ruku se dřevem do louže. Pulzování v ruce momentálně přebíjí i bolest z profesorovi magie i ten vtěrkavý pocit z dřívějška. Chvíli tak setrvávám, koncentrujíc se na krev. Když znenadání vstanu, pod rukou táhnu něco, co se dá popsat jako kužel krve. Trochu do hněda zbarvené krve. Všímavější oči by si všimli, že onen kus dřeva, kterým jsem si roztrhl ruku, zmizel. Lehce zavrávorám na nohou. Z krvavého kužele se vysunou chapadla, která obmotají vrchní část mého těla po místech, zasažených černou tkání. ,,Pardon za to divadlo." pronesu napůl k profesorovi, napůl ke třídě. Za normálních okolností by místní citlivé nosy patrně nasávaly jako vzteklé sladký pach plný energie nebýt profesorovi ochrany na ně. Bystré oči by si všimly, že krvavé šlahouny po mém těle skutečně vypadají jako větve či liány. ,,Tento.....jak to jen nazvat....popravdě mě nenapadá rozumný název." pousměji se nad faktem, že jsem nikdy nepotřeboval tyhle věci pojmenovávat. ,,Asi žlázy? Něco takového. Jsou napojené na můj organismus a odčerpávají z něj přírodní i magické látky, které by mu škodily. Kombinace krve a dřeva, které funguje obdobně jako kořeny, které stromu dodávají vláhu. Jen v tomto případě v opačném směru, kdy látky nejdou do těla, ale ven. Dává to aspoň trochu smysl?" zeptám se, protože si nejsem jistý jak to mohlo vyznít. Nikdy jsem nikomu nemusel vysvětlovat, jak funguje moje krev. ,,Nevím jak velký rozsah ta kletba má ani jak dlouho by trvala extrakce magie z těla ven, ale za nějaký čas bych měl být v pořádku. Je to to nejlepší, co v těchto podmínkách mohu se svými schopnostmi zvládnout v dané situaci." Levá ruka je stále otupělá, ale aspoň v ní už přestalo pulzovat. |
| |||
13Nikdo konkrétní, okrajově Marcos Během hodiny jsem příliš nedávala pozor. Snažila jsem se nevnímat pachy ostatních tvorů, které mě šimraly v nose a vůni jejich masa, která mě dráždila na jazyku. Konce hodiny si proto všimnu až poté, co se většina tvorů začne ze třídy pakovat. Opřu se rukama o zem a zvednu se. Ohnu hlavu nejdříve k jednomu rameni - křup, a pak k druhému - křup. Líným, loudavým krokem se rozejdu z učebny ven. V obličeji apatický výraz. Kůže na celém těle se zdála být průsvitná, protože pod ní šly zahlédnout tmavé, lesklé šupinky. Kůže tak vypadala jako nějaká blána potažená přes ně. Nebylo mi moc dobře a znovu jsem měla špatnou náladu. Jakmile dojdu k cílové učebně, vklouznu dovnitř. Očividně jdu zase pozdě. Nebo tu jsou oni moc brzy. Zběžně se rozhlédnu po volném místě, když si všimnu volného místa vedle Marcose. Zorničky se mi zúží do úzkých čárek a šupinky začnou prosvítat už i na obličeji. S potemnělým výrazem se posadím vedle něj a s krátkým, ale důrazným zasyčením ho upozorním na svou přítomnost. Není to právě on, kdo mi odnesl svačinu? |
| |||
13 „Ale kdepak, já si pojmy s dojmy nikdy nepletu. Stejně tak jako dobré vychování s drzostí.“ Ohodnotím jeho oslovení mé osoby. „Ptal jsem se, jak se budete bránit černé magii, pokud u sebe zmiňované předměty nemáte, těžko se jimi můžete bránit a tudíž je tato odpověď chybná.“ Rty se mi pomalu odkrví, jak je mezi každým slovem tisknu k sobě. Mezitím promluví další student a já mu jen kývnutím hlavy umožním volný příchod. Však se mají učit. Shrey se přidá taky jistým příspěvkem do věřejného dění, ale moje následující odpověď by měla stačit i jí. „Ano, jsme ve škole. Ale vy si snad myslíte, že tam venku s sebou budete vždy nosit všechny přísady? Amulety proti všem druhům uřknutí? Kouzelná brnění a podobné cetky? Zklamu vás, pane Asmodaee, na to, aby jste se těmito věcmi ochránil před každou kletbou a nepřízní na světě, musel by jste se jejich vahou rozplácnout a ještě by to nestačilo.“ Stále nezvyšuji hlas. „Já vás tu mám naučit, jak se bránit pomocí toho, co máte zrovna po ruce, protože a to vás jistě znovu velmi zklame, daleko víc útoků se odehraje mimo bitevní pole, tam kde to nebudete čekat a bez toho, aby jste se na to mohl půl hodiny připravovat.“ Znechuceně si odfrknu. Vím, že nikdo nemůže vědět všechno, ale když se tak ta mláďata tváří, je to k smíchu. Ryvdieh zjevně již skončil se zkoumáním kouzla a vyslovil svůj dohad. „Správná úvaha. Teď si můžete jít sednout. Pochopitelně vám mohlo napovědět i to, že váš kolega se rozhodnul obstát proti černé magii.“ Přikývnu na jeho odpověď. Další lusknutí po Asmodaeově poslední odpovědi nemá žádný viditelný efekt, ale ať už se vzápětí pokusí o cokoli, neovlivní to žádného jiného studenta. „Tak prosím.“ Přikývnu a čekám co předvede. Jsem připraven zasáhnout, pokud by šlo o něco nebezpečného a tak trochu doufám, že studenti pomalu začínají chápat druhé poučení této hodiny. Je hezké vědět, co vám proti černé magii pomůže, ale úplně na prd, pokud to nemáte u sebe. Aky jsem si nevšimnul, neb myšlenky číst je zbytečné a únavné a věnuji momentálně pozornost někomu jinému. |
| |||
13 Asmodeus Ďakujem za uznanie. Zatiahnem na povrchu sladkým hlasom. Praktická je moje druhé meno. Ako napríklad praktická figurína na praktickú ukážku. Yay. Moje druhé ja v duchu odfrkne a má chuť udrieť do steny. Končeky dlhých vlasov sa mi skrútia na podlahe, ako sa opriem rukami za chrbtom. Zatiaľ nemám dôvod vstávať, tak tu jednoducho zostanem. Vyzerám uvoľnene, ale čakám ďalší podraz. Určite so mnou neskončí tak rýchlo, a zatiaľ nepoužil čiernu mágiu. Najskôr nechápem, prečo zavolal toho čiernovlasého sem. Iba mu normálne odpovedal na otázku, či nie? V každom prípade cítim zvláštne zadosťučinenie že tu teraz nie som sama. Ha, druhý pokusný králik ťahaný z klobúka. Na chlapcovi sa objavia akési tetovania, ktoré lepšie zbadám keď si dá dole zvršok. Načo sa vyzliekal? Je riadne dokatovaný. A prečo má na krku obojok? Mám chuť mu naň zavesiť vodítko. Na tvári sa mi objaví krivý úškrn. Zatiaľ príliš nemám predstavu, čo sa deje. Tetovania zostanú nehybné, a tak môžem len tušiť že mu spôsobujú nejaký druh bolesti. Asmodeus ale nedáva najavo, ani keby mu to rovno rozožieralo kožu. Namiesto toho si od Svena vypýta pomôcky, čo mu je samozrejme zamietnuté. Naozaj si myslel, po tom, čo Sigimu pričaroval oihličené haluze a nechal ho tak, že mu len tak pokojne podaruje takéto srandy? V tom prípade chcem gauč. A červené víno. Pokrútim nad ním hlavou. Skrčím nos, keď zacítim zápach, ktorý sa od neho začína šíriť. Nechá ho zhniť? Trocha sa od neho odtiahnem a aspoň poskytnem priestor motýliemu chlapcovi, ktorý si prišiel Asmodeusa poobzerať. A sme späť pri zvieratkách a zoologickej. Asmodeus sa očividne na "pódiu" necíti vo vlastnej koži, lebo Svenovi celkom pekne hubuje. Ja by som nosenie prísad pre prípadnú obranu rozhodne doporučovala, ak môžem prispieť do debaty. Ozvem sa zdola. Aj ten je tu ešte len jeden deň keď nevie že na tejto škole sa VŽDY niečo zomelie? |
| |||
13 Všechno co se dělo ve třídě k nám doléhalo tlumeně a já neměla zájem se kochat něčím utrpením narozdil od ostatních, kteří se v tom snad vyžívají, profesora nevyjímaje. Zrovínka jsem si říkala, že by nebylo od věci se přesunout více dopředu. Než jsem tak učinila ucítila jsem jakýsi tah. Pevně jsem držela deku a druhou rukou jsem k sobě přičinila Gyzma až úlekem knikníknul. Prvně mě napadlo, že mi chtějí ukrást deku. Když tah přestal vykoukla jsem a zjistila, že sedím v lavici vedle nějaké dívku. Jé ta úžasná deka plní mé myšlenky. Pomyslela jsem si spokojeně. Pohodlněji se posadím a Gyzma usadil na klín. Peřinu rozevřít, abychom oba viděli. Mám ji přehozenou přes hlavu, obličej odkrytý, v každé ruce držím jeden cíl, kdyby náhodou bylo potřeba se rychle schovat. Takže na ně vlastně vidí jen ti co jsou na stupínku nebo u katedry. Dívka vedle mě by se musela předklonit. Pozorně naslouchám a pozoruji co se děje. Libo striptýzek? Tahle hodina se mi líbí. Pohledem hltám Asmodea až se začervenám a zastydím. Ale když on vypadá tak chutně. Přesunu pohled na učitele, jestli si mě náhodou nevšímá. Nerada bych byla další na kom bude předvádět kouzla. Pokud se na mě dívá, tak omluvě sklopím zrak a už se raději soustředím na to podivné tetování. |
| |||
13 ,,Možná proto, že si pletete pojmy a dojmy profesore. Nikdy jsem netvrdil, že je umím vyrobit. Jenom jsem je nabízel jako možnost obrany proti černé magii. Nakonec jste se nás na to ptal ne?" odvětím Svenovi nad jeho neochotou. Možná je to učitel, ale chová se jako malé dítě, kterému někdo svěřil moc. ,,Navíc, jsme ve škole, ne někde na bitevním poli. Mám si sebou snad nosit všechny přísady proto, že se na mě budou zdejší bytosti snažit útočit na půdě tohoto institutu?" odvětím profesorovi na jeho tvrzení o tom, jaká je situace. ,,Mám si tedy poradit po svém?" zeptám se pro jistotu. Sice to budu muset udělat trochu jinak, než jsem zamýšlel, ale efekt by měl být stejný. Jenom jestli si dokáže pak udržet pořádek ve třídě. |
doba vygenerování stránky: 1.5026230812073 sekund