| |||
13 Zírám na profesora a začínám mít poněkud obavy. V zápětí si začnu gratulovat k výběru místa, když většina třídy začne migrovat. Překvapeně kouknu na dívčinu, co skončila vedle mě, ale profesor zjevně teprve začíná. Trochu polknu. To jako myslí vážně, že tu bude předvádět černou magii na někom z nás? Zblednu, když rovnou první otázku směřuje na naši lavici. „Um, já, já jsem Leo Smith a tohle,“ Ukážu na ježka na stole. „Tohle je Colten, příjmení bohužel neznám.“ Rychle těkám očima a snažím se přemýšlet, ale nejraději bych zmizel. Vrhnu proto zoufalí pohled na moji novou spolusedící, chci získat trochu času. Pokud a až se představí, velmi potichu se pokusím odpovědět. Doufám, že za špatnou odpověď si s dívkou vepředu nebudu muset vyměnit místo. „Ne, ne, nemyslím si, že jde o č-č-černou magii.“ |
| |||
13 VŠICHNI Shrey si poslušně sedne, tak jen spokojeně přikývnu. Vypadá docela nadějně, nu uvidíme. To se ale nedá říct o zbytku třídy. V duchu napočítám do tří, když se ozve další spratek, co nepobral vychování ani za mák. „Dobrý den, pane...?“ Protáhnu velmi významně, když rovnou začne s otázkama. Mezitím vylovím papír se seznamem a pomalu, aniž bych se díval, si začnu odškrtávat ty, co znám. „Přesně to, co jsem řekl, a protože pochybuji, že byste snad znali definici černé magie, za moment to projdeme.“ Zatím dosti chabé vysvětlení, ale vzhledem k tomu, že je to valná část náplně hodiny, bude mu muset zatím stačit. Když se poslední opozdilci dovrtí, rozhlédnu se, jak si hezky posedali co nejdál a promnu si ruce. „A jak chcete takhle pořádně vidět a slyšet?“ Optám se řečnickou otázkou a než se nadějou, jednou lusknu a volné lavice zmizí. Zároveň zmizí lavice kde sedí Sharika, Asmodaeus a Tonka. Druhé lusknutí následuje pohyb po celé třídě, kde se zbylé lavice i studenti začnou za mohutného skřípění přesouvat na volná místa (viz nový plánek). Pohyb není nijak rychlý, zato nekompromisní. Kdo sedí, leží nebo stojí na zemi, pocítí na chvilku nepříjemné vláčení, ale nic život či zdraví ohrožujícího. Promnu si ruce. „Takže, když už vidíme a slyšíme všichni, můžeme přejít k výuce.“ Počastuji je nepříjemným úsměvem. „Jak již váš spolužák naznačil, jak se můžete bránit proti něčemu, co neznáte?“ Řečnická otázka. Kratičkou pauze využiji ke studování žáků. „K tomu nám dopomůže tady moje spoře oděná asistentka, která se tak ochotně sama nabídla.“ Kývnu k Shrey na vyvýšeném místě. „Váš první úkol bude velmi jednoduchý. O to jednodušší, že můžete spolupracovat v lavicích. Pokaždé předvedu kouzlo a vy se mi pokusíte říct, zda se jednalo o černou magii či nikoli.“ Věnuji Shrey malinko zlomyslný pohled. „Abyste to měli ještě snazší, prozradím vám, že černá magie se od bílé neliší úmysly, ale povětšinou porušováním přírodních zákonů.“ Jsem na ně asi až moc hodný. „Takže jdeme na to. První lavice se nám představí a může nám rovnou říci, zda se tentokrát jedná o černou magii.“ Kývnu k lavici, kde sedí Leo a Sharika a židle pod Shrey ztratí zadní nohy, které se mi objeví na katedře. Je mi celkem jedno, jestli udrží rovnováhu, nebo se nám rovnou rozplácne, zatím se pouze zahříváme |
| |||
13 Cesta se uvolní a hned nás začne popohánět. Odfrknu si a následuju Dan dovnitř, je mi tak nějak jedno kam si sedá, prostě sebou kecnu vedle. Opřu si loket o lavici a hlavu o ruku. Pokukuju po Dan, co má v plánu, vypadalo to, že má něco za lubem. Ani se nerozhlížím. Ani nechci vědět zda tady je. |
| |||
Učebna 13 Sarah, Sven "Jsi zatraceně provokativně sexy," procedím skrz zuby. Kdyby mě slyšel někdo z rodiny, tak mě upálí. "To už jsme jednou řešili. U nás takový intimita... Není přípustná," řeknu tiše a ani za zlaté prase bych se na ní teď nepodíval. Ozve se za námi hlas a málem dostane křídlem, jak jsem se lekl. Už se chystám protestovat a podvědomě jí v náručí trochu sevřu, protože se mi ani trochu nelíbí vyhrožování školním trestem za takovou hovadinu. Nicméně Sarah sleze a sedne si vedle, tak to nijak nekomentuji. Trochu se mi ulevilo a budu moct dávat pozor. Ale stejně. Pak mě do hlavy cinkne majáček. Otočím hlavu a sleduji ji pohledem. Další podoba. Uložím si ji do paměti a nedávám na sobě nijak více nic znát. |
| |||
13 Představení zdá se skončilo a nějaký týpek se ujme zahánění zbytku na místa. Lehce se ušklíbnu, prohlédnu si kde kdo sedí a pak zamířím do jedné z volných lavic (před Marcose). Povytáhnu si židli, takže nakonec sedím spíš bokem a po očku pozoruju profesora. Docela by mě zajímalo, na co si tam vytáhnul tu polodračici. |
doba vygenerování stránky: 1.5528569221497 sekund