| |||
13 ,,Asmodaeus." představím své jméno profesorovi. Nejsem si úplně jistý jestli tu byl, když jsem zdravil při příchodu. Jakoby na tom záleželo. Než si stačím domyslet, že tenhle profesor bude patrně ještě divnější než Oranil, tak mi lavice zmizí pod rukama. Sice nechápu proč, jestli má i tento vyučující jakousi potřebu se předvádět před studenty. Začíná mě ten jejich přístup nudit. ,,Magie v předmětech. Ochranné trinkety." odpovím ledabyle, když se nás profesor zeptá, jak se proti tomu bránit. Amulety, které nějakým způsobem reagují na cizí magii. Pár jsem jich měl možnost vidět, ale vyrobit něco takového vyžaduje značné zkušenosti a schopnosti. Následuje výuka systémem "Hádej". Nehledě na to, že pojmy černá a bílá magie jsou pro mne dost zavádějící. Pohlédnu na oslovenou dvojici, která má zjistit, jestli přesun nohou má na svědomí právě ta "dobrá" či "špatná". Co si mám odnést z toho, že přenos nohou zvládá černá magie nebo nějaká jiná? přemýšlím, hlavu opřenou o ruce pomalu upadám do apatie. Znovu se rozhlédnu po třídě, zda jsem skutečně jediný, komu tento styl výuky přijde až bizardní. |
| |||
13 Snažím se dělat, že tam nejsem a celkem mi to jde, dokonce se ani neotočím i při křiku zezadu. Nicméně pak profesor přijde dopředu a druhá lavice je mu málo. Když mi zmizí lavice a i s židlí se začnu přesouvat dopředu, pevně semknu oči a ruce mi zbělají, jak je zatnu do židle. Přišoupe mě to vedle toho chlapce z hodiny u lesa. Má již tak světlá pokožka ještě o několik odstínů bílé zesvětlá. "Já jsem... jsem Sharika," špitnu, když po mě hodí zoufalým pohledem. Když vykoktá odpověď, lehce natáhnu vzduch do nosu. Když si všimnu nohou na stole, prudce zakývám hlavou, že souhlasím, že to není černá magie. |
| |||
13 Zírám na profesora a začínám mít poněkud obavy. V zápětí si začnu gratulovat k výběru místa, když většina třídy začne migrovat. Překvapeně kouknu na dívčinu, co skončila vedle mě, ale profesor zjevně teprve začíná. Trochu polknu. To jako myslí vážně, že tu bude předvádět černou magii na někom z nás? Zblednu, když rovnou první otázku směřuje na naši lavici. „Um, já, já jsem Leo Smith a tohle,“ Ukážu na ježka na stole. „Tohle je Colten, příjmení bohužel neznám.“ Rychle těkám očima a snažím se přemýšlet, ale nejraději bych zmizel. Vrhnu proto zoufalí pohled na moji novou spolusedící, chci získat trochu času. Pokud a až se představí, velmi potichu se pokusím odpovědět. Doufám, že za špatnou odpověď si s dívkou vepředu nebudu muset vyměnit místo. „Ne, ne, nemyslím si, že jde o č-č-černou magii.“ |
doba vygenerování stránky: 1.4052350521088 sekund