| |||
13 Jigme "Nechtělo? A teď se mu najednou chtělo? Čím to je?" Povytáhnu roztomile obočí a trochu se přiblížím. Uchichtnu se, když se začne vrtět a když mě znovu posadí, na oplátku se zavrtím taky. A že pořádně. Tak, aby se mi pochopitelně dobře sedělo. Nějací dva týpci mě rozhodně nemůžou vyrušit. Minimálně dokud nezačne hodina, tak ne. "Nejsem moc těžká?" Zeptám se nevinně, když se tak kroutí. |
| |||
13 Sarah "Protože..." odmlčím se a skutečně mě nenapadá vhodná odpověď. "Prostě se mu nechtělo....?" zakončím dost neurčitě. Ta její strašně nepodstatná věc, mě málem položí ze židle. Chvíli uvažuju co budu dělat, ale pak jí lehce zvednu v náručí a přesednu si. Vypadá to jako manévr, abych seděl rovně a viděl ke katedře, kam kráčí jeden... ze dvou učitelů? Co mi sakra uniklo? Těknu mezi nimi zmateně pohledem. Nevadí. Soustředím se na toho, který kráčí ke katedře a rozhodně se snažím nemyslet na tu sexy dívku na mém klíně. |
| |||
13 bojim bojim Sigi sa konečne nejako spamätá a bez obzretia sa podopieraný konským zadkom začne odpratávať do lavice. A ja si idem odsrať trest aj zaňho. Ani sa len nepokúsil povedať, že to bol celé jeho nápad. No jasné, pokrytecká padavka. A to sa tvári ak najväčší samaritán. Všetci sú rovnakí. Vystriem sa. Musím uznať, že ma to naštvalo, len som nevedela, či sa viac hnevám na neho alebo na seba. Rovno pred mojimi očami sa Sven rozdvojí. Nadvihnem obočie. Jeden ma chytí za ruky, druhý za nohy a roztrhnú ma? Namiesto toho každý zamieri inde a ten čo ide pred oči celej triedy ma volá za sebou. Zatnem sánku. Popiči. A to to vyzeralo na celkom fajn začiatok dňa. Na moment seriózne premýšľam, že by som sa proste otočila a vypochodovala z miestnosti, alebo sa kompletne premenila keby sa mi to podarí a jednoducho prešla cez stenu von, ale zbytočne by som to naťahovala. A nejaká masochistická časť mňa bola celkom úprimne zvedavá, čo mi chce spraviť. Myknem teda plecom a rozídem sa za ním keď je kdesi v polke miestnosti. |
| |||
13 Sven Mučírnu u dveří sleduji s opřenou hlavou o pravou ruku. No, tak to vidíš kamaráde. To máš za to, že jsi mi minule nepomohl. Karma jedna nemilosrdná. Překvapeně se narovnám, když uvidím další verzi Svena. No jo, na toho jsem skoro zapomněl. To aby karma pak... Škrábu se na bradě. Až se egoistická verze Svena vzdálí, nenápadně se přikradu k tomu druhému. "Heeeej, panprofesór. Jak je? Když jsem vás naposled viděl, tak nějak jste se plácal na zemi." Párkrát se potichu přátelsky zasměju na pokus o prolomení ledů a zlepšení atmosféry. Co to sakra plácám. "Jen jsem se tak nějak chtěl omluvit. Mě nebyla situace jasná a vůbec, bylo to celé nedorozumnění." Otočím se a sunu se pomalu zpět na své místo. Ještě jednou se jeho směrem otočím. "Všechno dobré, ne? Celé to bylo taková skoro vtipná situace." Nejsem si jistý, co prožil po jeho odchodu z učebny, ale asi si to nechci ani představovat. |
| |||
13 Sven Co chvíli se napůl otočím a jedním okem sleduji situaci u dveří. Zajímavé. Ze saka vytáhnu jeden z školních papírů a na volnou stránku si začnu zapisovat. Na výkřiky se otočím celým tělem a sleduji mučení červeného chlapíka. Když kolem mě jedna z verzí profesora projde, oslovím ho. "Promiňte, mohu mít dotaz?" Schovám papír, na který jsem si zapisoval různé nedůležité poznámky. "Zde nemají učitelé jistou zodpovědnost za studenty?" Na okamžik se otočím na červeňáka. "Jen mě trochu překvapilo, že jste tak rychle zamítl nutnost lékařské péče." Z mého tónu jde spíš slyšet opravdová zvědavost, né opovrhování nebo pochybnost o jeho schopnostech. Přecejen si stále nejsem jist, jestli zde k studentovi není synonymum vězeň. |
| |||
13 Vygómu, že sem pomohl seč mně síly stačily. Démonisko huláká, jak kdeby mu někdo strčil rozžhavené karabáč do gébišu. Padavka. Takhle se chová kábr. A to mňam ho belo chvilu i líto. Hycuje, že bych na něm mohl železo kuť. Kořínek se rozvíjí. Fata Morgana, z teho hicu? Podrbu se ve vósiskách a něco z nich vyšťarám. Pozoruji a pak to strčím do morrdy. Zbytek oběda. Gepnu do zadní lavice(D14,15,16). Dokolíbal bych se přednějc,ale by přez mňam moc neviděli. Čekuju co dá bude robiť. |
| |||
13 Hlavně Yqi Tak a teď jsem totálně v řiti. Dokonce už i vidím dvakrát. U ucha se mi ozve povědomý hlas, ale ruka mi způsobuje hotová muka. Radši zavřu oči a trochu zakloním hlavu. Sednout si do lavice, žádná ošetřovna. Pokusím se pohnout rukou, ale nějak to nejde. Jen to příšerně zabolí. Pak mi přetížený mozek naservíruje konečně jednu trochu uklidňující informaci. Ten hlas, co na mě mluvil přeci znám. „Yqi?“ Zeptám se tiše. Pak si konečně uvědomím, co moje tělo dělá a zuby nehty se snažím snížit svoji teplotu na něco přijatelnějšího. Moc rychle to nejde, ale přeci jen o něco se mi to podaří. V očích mi zahoří, jak se přetahuju se svojí podstatou o kontrolu. V ruce se mi objeví plameny, ale nikam je nenechávám přeskočit. Když se mi konečně podaří snížit teplotu kůže na padesát stupňů, konečně se pomalu postavím na vlastní nohy. „Asi, asi bychom si fakt měli... sednout.“ Zamumlám tiše a na čele se mi zaperlí kapička potu. |
| |||
13 Venge, Carlos Pohodím hlavou, když se mě ten upírek zeptá, jestli mi něco není. „Jen přemýšlím. I já umím přemýšlet.“ Ušklíbnu se na něj, vypláznu jazýček a v tu chvíli vypadám pro něj naprosto neodolatelně. „Ale jo, jsem v pořádku, zjevně.“ Uchichtnu se a pak si pečlivě zapamatuju informace, které profesor právě vykládá jen tak do třídy. Jsem zvědá, kterej idiot z upírů nebude dávat pozor. Zvlášť po té minulé hodině. „Asi nechtějí další čumili ve třídě.“ Kolem zápěstí se mi obtočí pramínek vody jako blyštivý šperk. „On jo.“ Prohodím jen ne zrovna vysvětlujícně na téma ne každému sedne každý. „Se obávám, že v tom případě ani obrana. A trochu se asi budu bát procházet kolem jeho kabinetu.“ Znovu se trochu zamyslím, ale to už předvede profesor kousek s rozdvojením. Tak sem se nespletla. Tohle bude průser. Pro nás všechny. |
doba vygenerování stránky: 1.7356569766998 sekund