| |||
Učebna 13 Sarah, Sven "Jsi zatraceně provokativně sexy," procedím skrz zuby. Kdyby mě slyšel někdo z rodiny, tak mě upálí. "To už jsme jednou řešili. U nás takový intimita... Není přípustná," řeknu tiše a ani za zlaté prase bych se na ní teď nepodíval. Ozve se za námi hlas a málem dostane křídlem, jak jsem se lekl. Už se chystám protestovat a podvědomě jí v náručí trochu sevřu, protože se mi ani trochu nelíbí vyhrožování školním trestem za takovou hovadinu. Nicméně Sarah sleze a sedne si vedle, tak to nijak nekomentuji. Trochu se mi ulevilo a budu moct dávat pozor. Ale stejně. Pak mě do hlavy cinkne majáček. Otočím hlavu a sleduji ji pohledem. Další podoba. Uložím si ji do paměti a nedávám na sobě nijak více nic znát. |
| |||
13 Představení zdá se skončilo a nějaký týpek se ujme zahánění zbytku na místa. Lehce se ušklíbnu, prohlédnu si kde kdo sedí a pak zamířím do jedné z volných lavic (před Marcose). Povytáhnu si židli, takže nakonec sedím spíš bokem a po očku pozoruju profesora. Docela by mě zajímalo, na co si tam vytáhnul tu polodračici. |
| |||
13 Nikdo konkrétní Protivný pocit pořád nepřestává a už mi to začíná skutečně vadit. A nakonec, divadlo už se tady odehrálo, takže proč k tomu ještě něco nepřidat. Možná si toho nakonec ani nikdo příliš nevšimne. Zůstávám ještě chvíli opřený u dveří, protože si nejsem úplně jistý, jestli by mne nohy donesly až do lavice, ať už to má na svědomí co chce. ,,I tak je dost drahá." odvětím jednomu z dvojice stejných profesorů na jeho "radu zdarma". Odšoupnu se od stěny a nějak se dokodrcám na nějaké nejbližší volné místo. ,,Co myslíte tou černou magií?" optám se profesora, v sedě už je to přeci jen ten pocit o něco snesitelnější. Nakonec, pokud se chce zabývat černou magií, třeba by mi mohl pomoct. Nic bych za to nedal, kdyby se tady vypouštěly uřknutí na všechny strany. Co jsem měl možnost vidět, většina ze studentů jsou osoby, jejich ego převyšuje jejich inteligenci a tohle by jim mohlo sloužit jako jakási forma společenského vyžití. |
| |||
13 Yqi „To je... dobře.“ Zamumlám nezřetelně. Popohánění tak nějak pouštím jedním uchem tam a druhým ven. S povděkem se opřu o její hřbet. Přeci jen si nejsem moc jistý, že bych někam došel sám. Svezu se na židli a zlomenou ruku mám volně spuštěnou u boku. Co taky s ní jiného. „Už jsem zažil i horší.“ Odvětím. Nechám si ale pro sebe, že z většiny jiných zranění jsem se zvládnul vyléčit poměrně rychle. Moje barva má ke zdravé červeni hodně daleko. „Doufám, že po nás nic moc nebude chtít.“ Povzdechnu si a nejradši bych si lehnul na lavici, ale neodvažuju se. Místo toho si alespoň zdravou ruku položím zpátky na její hřbet. Nutně teď potřebuju kontakt nebo to tu můžu rovnou zabalit. |
| |||
13 Jigme, Sven „Mnou? A co jsem provedla?“ Zamrkám řasama a dál se tvářím velmi nechápavě. Skutečně si musím zacpat pusu, abych se nerozesmála nahlas, jak ztuhne a škubne mu v křídlech. Nebude to taková ledová socha, na kterou se snaží si hrát. „Ty moc žen neznáš, co?“ Začínám mít jisté velmi zábavné podezření. Další zábavu mi ale poněkud pokazí individuum, co se k nám přihrne a začne vyhrožovat školním trestem. No to snad nemyslí vážně. Každopádně pohled na něj a hlas ze předu z učebny, který zaslechnu snad jen díky svému upířímu sluchu, mě přesvědčí, že bych se měla, alespoň prozatím usadit normálně. Svezu se tedy z Jigmeho a usadím se na vlastní židli. Sice je to o něco pohodlnější, ale o tolik méně zábavné. |
doba vygenerování stránky: 1.5825209617615 sekund