| |||
13 VŠICHNI Shrey si poslušně sedne, tak jen spokojeně přikývnu. Vypadá docela nadějně, nu uvidíme. To se ale nedá říct o zbytku třídy. V duchu napočítám do tří, když se ozve další spratek, co nepobral vychování ani za mák. „Dobrý den, pane...?“ Protáhnu velmi významně, když rovnou začne s otázkama. Mezitím vylovím papír se seznamem a pomalu, aniž bych se díval, si začnu odškrtávat ty, co znám. „Přesně to, co jsem řekl, a protože pochybuji, že byste snad znali definici černé magie, za moment to projdeme.“ Zatím dosti chabé vysvětlení, ale vzhledem k tomu, že je to valná část náplně hodiny, bude mu muset zatím stačit. Když se poslední opozdilci dovrtí, rozhlédnu se, jak si hezky posedali co nejdál a promnu si ruce. „A jak chcete takhle pořádně vidět a slyšet?“ Optám se řečnickou otázkou a než se nadějou, jednou lusknu a volné lavice zmizí. Zároveň zmizí lavice kde sedí Sharika, Asmodaeus a Tonka. Druhé lusknutí následuje pohyb po celé třídě, kde se zbylé lavice i studenti začnou za mohutného skřípění přesouvat na volná místa (viz nový plánek). Pohyb není nijak rychlý, zato nekompromisní. Kdo sedí, leží nebo stojí na zemi, pocítí na chvilku nepříjemné vláčení, ale nic život či zdraví ohrožujícího. Promnu si ruce. „Takže, když už vidíme a slyšíme všichni, můžeme přejít k výuce.“ Počastuji je nepříjemným úsměvem. „Jak již váš spolužák naznačil, jak se můžete bránit proti něčemu, co neznáte?“ Řečnická otázka. Kratičkou pauze využiji ke studování žáků. „K tomu nám dopomůže tady moje spoře oděná asistentka, která se tak ochotně sama nabídla.“ Kývnu k Shrey na vyvýšeném místě. „Váš první úkol bude velmi jednoduchý. O to jednodušší, že můžete spolupracovat v lavicích. Pokaždé předvedu kouzlo a vy se mi pokusíte říct, zda se jednalo o černou magii či nikoli.“ Věnuji Shrey malinko zlomyslný pohled. „Abyste to měli ještě snazší, prozradím vám, že černá magie se od bílé neliší úmysly, ale povětšinou porušováním přírodních zákonů.“ Jsem na ně asi až moc hodný. „Takže jdeme na to. První lavice se nám představí a může nám rovnou říci, zda se tentokrát jedná o černou magii.“ Kývnu k lavici, kde sedí Leo a Sharika a židle pod Shrey ztratí zadní nohy, které se mi objeví na katedře. Je mi celkem jedno, jestli udrží rovnováhu, nebo se nám rovnou rozplácne, zatím se pouze zahříváme |
| |||
13 Cesta se uvolní a hned nás začne popohánět. Odfrknu si a následuju Dan dovnitř, je mi tak nějak jedno kam si sedá, prostě sebou kecnu vedle. Opřu si loket o lavici a hlavu o ruku. Pokukuju po Dan, co má v plánu, vypadalo to, že má něco za lubem. Ani se nerozhlížím. Ani nechci vědět zda tady je. |
| |||
Učebna 13 Sarah, Sven "Jsi zatraceně provokativně sexy," procedím skrz zuby. Kdyby mě slyšel někdo z rodiny, tak mě upálí. "To už jsme jednou řešili. U nás takový intimita... Není přípustná," řeknu tiše a ani za zlaté prase bych se na ní teď nepodíval. Ozve se za námi hlas a málem dostane křídlem, jak jsem se lekl. Už se chystám protestovat a podvědomě jí v náručí trochu sevřu, protože se mi ani trochu nelíbí vyhrožování školním trestem za takovou hovadinu. Nicméně Sarah sleze a sedne si vedle, tak to nijak nekomentuji. Trochu se mi ulevilo a budu moct dávat pozor. Ale stejně. Pak mě do hlavy cinkne majáček. Otočím hlavu a sleduji ji pohledem. Další podoba. Uložím si ji do paměti a nedávám na sobě nijak více nic znát. |
| |||
13 Představení zdá se skončilo a nějaký týpek se ujme zahánění zbytku na místa. Lehce se ušklíbnu, prohlédnu si kde kdo sedí a pak zamířím do jedné z volných lavic (před Marcose). Povytáhnu si židli, takže nakonec sedím spíš bokem a po očku pozoruju profesora. Docela by mě zajímalo, na co si tam vytáhnul tu polodračici. |
| |||
13 Nikdo konkrétní Protivný pocit pořád nepřestává a už mi to začíná skutečně vadit. A nakonec, divadlo už se tady odehrálo, takže proč k tomu ještě něco nepřidat. Možná si toho nakonec ani nikdo příliš nevšimne. Zůstávám ještě chvíli opřený u dveří, protože si nejsem úplně jistý, jestli by mne nohy donesly až do lavice, ať už to má na svědomí co chce. ,,I tak je dost drahá." odvětím jednomu z dvojice stejných profesorů na jeho "radu zdarma". Odšoupnu se od stěny a nějak se dokodrcám na nějaké nejbližší volné místo. ,,Co myslíte tou černou magií?" optám se profesora, v sedě už je to přeci jen ten pocit o něco snesitelnější. Nakonec, pokud se chce zabývat černou magií, třeba by mi mohl pomoct. Nic bych za to nedal, kdyby se tady vypouštěly uřknutí na všechny strany. Co jsem měl možnost vidět, většina ze studentů jsou osoby, jejich ego převyšuje jejich inteligenci a tohle by jim mohlo sloužit jako jakási forma společenského vyžití. |
| |||
13 Yqi „To je... dobře.“ Zamumlám nezřetelně. Popohánění tak nějak pouštím jedním uchem tam a druhým ven. S povděkem se opřu o její hřbet. Přeci jen si nejsem moc jistý, že bych někam došel sám. Svezu se na židli a zlomenou ruku mám volně spuštěnou u boku. Co taky s ní jiného. „Už jsem zažil i horší.“ Odvětím. Nechám si ale pro sebe, že z většiny jiných zranění jsem se zvládnul vyléčit poměrně rychle. Moje barva má ke zdravé červeni hodně daleko. „Doufám, že po nás nic moc nebude chtít.“ Povzdechnu si a nejradši bych si lehnul na lavici, ale neodvažuju se. Místo toho si alespoň zdravou ruku položím zpátky na její hřbet. Nutně teď potřebuju kontakt nebo to tu můžu rovnou zabalit. |
doba vygenerování stránky: 1.5559499263763 sekund