| |||
13 Jigme, Sven „Mnou? A co jsem provedla?“ Zamrkám řasama a dál se tvářím velmi nechápavě. Skutečně si musím zacpat pusu, abych se nerozesmála nahlas, jak ztuhne a škubne mu v křídlech. Nebude to taková ledová socha, na kterou se snaží si hrát. „Ty moc žen neznáš, co?“ Začínám mít jisté velmi zábavné podezření. Další zábavu mi ale poněkud pokazí individuum, co se k nám přihrne a začne vyhrožovat školním trestem. No to snad nemyslí vážně. Každopádně pohled na něj a hlas ze předu z učebny, který zaslechnu snad jen díky svému upířímu sluchu, mě přesvědčí, že bych se měla, alespoň prozatím usadit normálně. Svezu se tedy z Jigmeho a usadím se na vlastní židli. Sice je to o něco pohodlnější, ale o tolik méně zábavné. |
| |||
13 Pár opozdilců Trhnu sebou, když se za mnou ozve hlas. Je to ten student z minulé hodiny, co neví kdy držet hubu. „Nic co bych nepřežil.“ Prohodím jen přes rameno a očima těknu po Svenovi. Rozhodně nepotřebuju, aby viděl, že se tu s někým zbytečně vybavuju. „Hmm?“ Zareaguji na okamžik překvapeně, když se začne omlouvat. „Jo, to se stává, to ta zatracená podoba.“ Zamumlám a mávnu rukou, že to má pustit z hlavy. Jsem rád, že ho nemusím upozorňovat, aby se vrátil do lavice. „Nu jak pro koho. Obávám se, že pro tebe ani pro mě moc ne.“ Znovu se vrátím pohledem ke kentaurce a démonovi, když se začne ohrazovat, že na ně nemám spěchat. Trochu smutně se podívám na démonovu ruku, pak potřepu hlavou. Nejsem blázen. „Právě proto musíte spěchat. Můžeš mi věřit, že nemá dobrou náladu.“ Naštěstí se taky usadí, takže začnu nahánět zbytky, které ještě na svá velectěná pozadí nekecla. U dveří se přitočím k týpkovi co smrdí po démonech (Asmodeus). „Plav do přední lavice, moc nemluv a ber to jako dobrou radu zadarmo.“ Pokynu mu rukou, aby se moc nezdržoval, protože Sven už je v podstatě u katedry. Všimnu si také dvou dívek za dveřmi (Miko a Danielle). „A vy? Jdete dovnitř nebo ven? Každopádně jestli hodláte být na hodině, tak si pospěšte.“ Když se otočím zpět do místnosti, zblednu. Doprkvančic! Ti dva přišli o rozum! Rychle, rychle, rychle, než si jich všimne Sven. Rychle, přikrčený co nejníž přeběhnu až ke dvojici, co nezná vhodné meze (Jigme a Sarah). „Okamžitě si sedněte normálně, nebo vám napařím takový trest, že vás něco takového sakra dlouho ani nenapadne!“ Zasyčím na ně ne zrovna přívětivě. |
| |||
13 Ti, co se na něco ptali a obecně všichni ve třídě Chvilku počkám, jestli je moje odpověď na téma nedostatku surovin dostatečná. Pokud ne, ještě něco doplním, ale myslím, že jsem se vyjádřil celkem jasně. Když se kentaurka alespoň nějak omluví, konečně se skutečně usměju. Sice mohla přidat slůvko promiňte nebo omlouvám se, ale snaží se se učit a to je pozitivní. „Přesně tak, výborně, slečno, vám také dobrý den.“ Možná by se nemusela tolik starat o toho démona, ale to už je její věc. Takové nevhodná společnost. Cestou ke katedře mě osloví další žák. Protočím oči ke stropu a s povzdechem se na něj pootočím. „Dobrý den, pane....?“ Povytáhnu obočí. Ano, asi bych celé zdravení mohl odbýt hromadným pozdravem třídě, ale oni by se ho zjevně stejně nesnažili opětovat, takže jednoho po druhém. Jen abych z toho nakonec nezblbnul. „Ptejte se.“ Čekám, co z něj vypadne, ale moc konstruktivní to nakonec není. „Jednak, tento student již jednu hodinu nevnímal a není dobré, aby zanedbával své studium. Jednak se mu ošetření dostalo, jak jste si mohl všimnout, a můžete mi věřit, že kvůli zmrzačení někoho takového se s ředitelem dohadovat rozhodně nebudu. A pak, je jen pár bytostí, kterým by takováhle trocha bolesti mohla ublížit. U něj to třeba zvedne pozornost.“ Opět okamžik počkám, jestli můžu pokračovat, mezitím mě dojde Shrey, takže dříve než začnu odpovídat na případné další poznámky, mávnu rukou ke stupínku, kde se objeví židle. „Prosím, posaďte se.“ Pokud je záležitost vyřešena, konečně dojdu až ke katedře, kde si všimnu ležícího vlka. Lehce nesouhlasně nakrčím obočí, ale když si přijde víc psem než člověkem, aby volil tuto podobu, tak prosím, budeme se k němu tak i chovat. „Takže, dobrý den, třído, začíná nám hodina obrany proti černé magii.“ Odmlčím se, aby si měli poslední opozdilci čas sednout. Nekřičím, nijak zvlášť na sebe neupozorňuji. Alespoň se naučí dávat pozor na věci kolem sebe. |
| |||
13 Sigi, Sven Usměji se, když řekne, že je to chválihodné. "Přes ten široký zadek," kývnu k Jožinovi, "jsem si nevšimla, že už je tady profesor. Tak tedy dobrý den...? po tak dlouhé době," dodám dodatečně. Lehce tam zvednu uprostřed věty tón skoro do tázavého, protože si nejsem jistá pozdravem. Trochu nakrčím čelo, když mu nedovolí jít nechat si to úplně spravit a já mu nemůžu moc pomoc. Hmm. Tak hold potom. Sigi si o mne opře hlavu, tak ho lehce pohladím po břiše a na tváři se mi usídlí spokojený úsměv. Už je tu ten týpek zase dvakrát. Chmm. "Je zraněný, buďte trochu trpělivý," trhnu neklidně ocasem, když nás začne popohánět. Zahrabala bych kopytem, ale to by možná mohl vzít jako výzvu k boji. "Jsem tady," odvětím mu, když se ujišťuje, že jsem to já. Raději zůstávám v této podobě, protože jeden neví, co si tento profesor vymyslí. Když Sigi navrhne sezení, pustím ho jednou rukou, přejdu si vedle něj, aby se mohl opřít o můj bok a vedu ho k nejbližší lavici, kterou nepřed srovnám, než ho opatrně usadím. Já se postavím vedle. Sezení je pro mne dost nepraktické. "Bolí to moc...?" zeptám se tiše a starostlivě. |
| |||
Učebna 13 Mal, Carlos Poušť. Brrr. Otřesu se jen při té myšlence. Zajímalo by mě, kdy už je z oběti povolená ztráta a kdy ne, ale raději se do toho už nevkládám. Zvlášť, když se vydá ke katedře a vypadá to, že hodina brzy začne. Když Mal poznamená jen: On jo. Překvapeně se na ni podívám. "Nevypadá zrovna neodolatelně pro každého...?" hodím pohledem dozadu. Třeba to rozvede. Přece jen, už tady nějakou dobu je, třeba má větší povědomí o schopnostech tvorů tady. "No vidíš to mě nenapadlo. To abych se hodně rychle naučil od maminky pořádný štít," zazubím se. A když si všimnu, že je tu dvakrát, obočí mi povyjede ještě o kousek výš. Hmm. |
doba vygenerování stránky: 1.4647009372711 sekund