| |||
Učebna 13 Mal, Carlos Poušť. Brrr. Otřesu se jen při té myšlence. Zajímalo by mě, kdy už je z oběti povolená ztráta a kdy ne, ale raději se do toho už nevkládám. Zvlášť, když se vydá ke katedře a vypadá to, že hodina brzy začne. Když Mal poznamená jen: On jo. Překvapeně se na ni podívám. "Nevypadá zrovna neodolatelně pro každého...?" hodím pohledem dozadu. Třeba to rozvede. Přece jen, už tady nějakou dobu je, třeba má větší povědomí o schopnostech tvorů tady. "No vidíš to mě nenapadlo. To abych se hodně rychle naučil od maminky pořádný štít," zazubím se. A když si všimnu, že je tu dvakrát, obočí mi povyjede ještě o kousek výš. Hmm. |
| |||
Učebna 13 Vypadá to, že celý chaos a halo nevnímám, ale poočku si prohlížím každého v místnosti a do deníku si škrábu poznámky. Pohled viditelně upřu až na učitele, když se začne přesouvat do popředí místnosti. Propiskou si zamyšleně klepu o bradu. Z toho mě vytrhne až příchod Kab. Usměji se na ní a pokynu jí hlavou. "Jaká byla hodina?" špitnu k ní. |
| |||
13 Sarah Chvíli váhám nad odpovědí, jednou dokonce zaklapnu pusu, bez toho aniž bych něco řekl. Pak si uvědomím, že bych to mohl zkusit z druhé stránky... "Hmmm... Že by tebou?" mrknu tedy na ni a vážně doufám, že to vyjde. Naštěstí v této podobě není tolik poznat, jak... Inu, nejistý dokážu být. Trochu se mi zadrhne dech, když se ještě přiblíží, ale potlačím další polknutí a jiné reakce. Což ovšem nejde, když se začne vrtět. Zapřu se do židle a je vidět, jak mi pěkně škubly křídla. "Jako pírko," sýpnu trochu přiškrceně a celá má póza jde zase do háje. |
| |||
Maličký posun krátkodobě omluvené postavy Potom co je Kab vystrčena z tělocvičny, poslušně se vydá do další učebny, už jen protože se tam má setkat s Artemisem. S celkem hlasitým sdovolením se protáhne mezi Danielle a Miko a překluše si to rovnou vedle Artemise. |
| |||
Jídelna - učebna 13 Povzdechnu si. "Asi bychom měli jít na hodinu." Začnu se sbírat. "Zatím si můžeš vymyslet, co by se ti tak líbilo jako vhodná odměna." "S dovolením." Protáhnu se kolem dvou slečen u dveří a Coltena táhnu s sebou. Překvapeně se rozhlédnu, ale radši nic neříkám a jako myška proběhnu skrumáží. Zamířím si to přímo do první lavice (před Shariku) a teprve tam si všimnu, že u katedry někdo stojí. Ale? Ohlédnu se dozadu. Dvojčata? To jako vážně? Ale tak proč ne, že? Usadím se ke zdi a snažím se tvářit nenápadně. |
doba vygenerování stránky: 1.4024529457092 sekund