| |||
Učebna 13 Mal, Carlos "Pár dní," pokrčím rameny. "Nikdy ti nesednou všichni," pokrčím rameny. Když se Mal přidá do hovoru, povytáhnu obočí. Upřímně, ochomýtal jsem se spíše kolem draků, takže taky nemám úplně přehled. Když se Carlos rozhodne přidat do chaosu vzadu, trochu se uchechtnu. Sebevrah. V tomto případě je většinou dobré na sebe příliš neupozorňovat. "První pomoc si očividně nevybírá místo," pokrčím rameny a také se ohlédnu. |
| |||
13 skrumáž kolem Sigiho Teprve když všechny přejedu pohledem, zjistím, že toho muže znám. I když se tváří jak přeběhnutej medvědem, tak se mi na tváři na krátký moment objeví úsměv. Je hned ale pryč. "Vždyť přece nikdo nemá v hlavě šíp!" řeknu napůl nechápavě a napůl pobouřeně, teď přece i důvod mám,když tady ubližují někomu jinému. Pak mu začne pravděpodobně pomáhat, ale nevím, zda by nemohl vzít něco bez jehličí. Když už si umí přičarovat větve. Nicméně Sigi se probere a začne ječet, pevněji si ho k sobě přivinu, nicméně on začne sálat ještě více. Kovový povrch mého těla se začne pomalu stříbrně lesknout. Ale zatím nic, co bych nezvládla. Začne se kroutit a pokusí se mě zasáhnout loktem, jen lehce uhnu hlavou a skloním se k němu, opatrně, kvůli rohům. "Uklidni se," brouknu mu do ucha skoro medovým hlasem, který se mi vytváří v tomto hrdle daleko lépe, než normálně. "Když ho necháš udělat a odpovídat svý, nechá tě být," špitnu k němu. Zkouší se osvobodit znovu, sklonila bych se ještě blíž, ale už teď hrozí, že se zapleteme rohy, takže to nechám být a jen se o něj otřu. Buf. Okolí si příliš nevšimám, je mi celkem jedno, co dělají tvorové v okolí. |
| |||
13 OHEEEEŇ!...skoro Chápala som čo mal Sigi proti tomu profesorovi. Bol svojský. A aj keď som tušila, že onedlho mi zdvihne žlč keď sa na mňa obráti s trestom za tú ruku, lebo mojej výhovorke asi ťažko uveril, páčil sa mi. Po pár slovách mi docvakne, že sa asi ešte vracia k učivu z minulej hodiny, keďže toto s obranou nemalo veľa spoločného. Dokonca pochváli toho hromotĺka. Má veľmi...zaujímavý prístup. Nakloním hlavu doboku. Čo by som dal za to aby som teraz videla do jeho hlavy. Ku koncu vysvetľovania schmatne Sigiho ruku a stavím sa, že Sigi je teraz rád že je mimo... ...alebo aj nie. Sadista. Vycerím zuby v úškrne keď zacítim závan jeho mágie smerovaný k Sigimu a po ani nie sekunde sa mi do uší zareže hlboký Sigiho krik. Okamžite sa okolo mňa vyvalí ešte intenzívnejšia vlna tepla a nečudovala by som sa, keby začnú najbližšie stoly alebo stoličky pomaličky černať. Na rozdiel od niektorých, ktorí možno budú chcieť ustúpiť, ja sa k démonovi ešte nakloním a slastne sa kúpem v tom kvante tepelnej energie, ktorá z neho sála. Tvárim sa pritom, akoby som si absolútne nevšímala, koľko bolesti prežíva. Tak je to správne. Dobrá Shrey. Mám chuť povedať kobyle, nech ho drží, aby moje teplučko neodišlo. |
| |||
Chodba, 13 Dan Netrvalo dlouho a začali se trousit ven. Když vyjde ven Dan, hned na mě spiklenecky kývne, takže se prostě jen zařadím vedle ní. Nicméně se poněkud zasekneme, vzhledem k tomu, že dveře blokuje spousta zadků. "Kdyby bylo se aspoň na co dívat," odfrknu si po jejím ulevení. Hádci jí poslušně uhnou, aby se mohla pohodlně upřít. |
| |||
13 Všichni Učebnu zaplní můj křik. Asi bylo lepší, když jsem měl pocit, že tu ruku nemám. Teplota mého těla se naráz zvedla víc než třikrát. Do mého okolí teď sálá skoro 300 stupňů. Tuším, že mě někdo drží a pokusím se ho setřást, případně strefit zdravým loktem. "Pusť!" Drtím mezi zuby trochu jako v horečce. "Chci pryč." Jehličí už je jen drobná nepříjemnost, ale kdybych měl kapacity, asi se divím, že už nehoří. Pokuď jsem se nezvládnul osvobodit na první pokus, zkusím to znovu. Vůbec nechápu, proč nespíná moje moc. |
| |||
13 Zdravotnická skupinka Démonisko hodí tyčku. Měkota. Nadělá. Pár kostí. To je teho. To já jedno se učil létat. Valím hlody. Sem hópal z draka a ryl sem rypákem v zemi. Tuším těm džuznám hókajó Grand kaňon.Za ty dračí křidýlka to stálo. Nějaké frajer se ujme slova. Asi úča. Mohl béknót, že je felčar, bych se tak nehrnul k vošetření. |
| |||
Před Ředitelnou Místo spokojeného zadostiučinění, se dostaví ještě větší vztek, to když se mi zasekne noha ve dveřích. Zavrčím. Sjedu svými nádhernými očky k noze a co tam neuvidím. "Si děláte prdel." vyklouzne mi takové nevhodné slovíčko, ač jsem jindy dokonale slušná a cudná dívka. Jako se okamžitě přestaňte smát, nebo vám ty xichty rozmašíruju! Přečtu nápis a znovu zavrčím. "Však já už za chvíli odejdu.Jen scháním povoleni" zamavam dveřím před klikou novinami, jako by to vše vysvětlovalo. |
| |||
3 Venge,Mal Velmi zajimava prednaska pane profesore,ale co kdyz jsme v miste kde zadny klacek neni? Co pouzijeme potom? zeptam se spise z nudy a znudene vydechnu. Mal, co ti je? Vypadas docela mimo hm? Zeptam se mile a usmeji se na Vengeho. Zacnu se venovat shromazdeni u dveri ,ktere se nejak nemini rozejit. Chape nekdo proc vsichni stoji ve dverich? Polozim spise nevyraznou otazku. |
| |||
13 Zdravotnická skupinka S pochopením se po jejím představení odvrátím. „Dobrá tedy.“ To měla říct rovnou, že je jedna z tamtěch. Jak se jim to jen říkalo? Květinky? Sedmikrásky? Slunečnice? Ne, bylo to něco trochu dalšího. A jo! Travní děti! Znovu se začnu věnovat představení před sebou. Velmi pozorně sleduju, co bude Jožin dělat. Tak tohle jsem skutečně nečekal. Tiše se uchechtnu. Šikovnej léčitel. Povzbudivě poplácám Jožina po rameni (beru zpět - tam, kam zrovna dosáhnu). „Dobrý pokus. Kdyby to byl někdo odolnější, pravděpodobně by se ti to i povedlo. A kdyby se nehnul, samozřejmě.“ Jedním lusknutím pozastavím krvácení, ale toho si démon zřejmě nevšimnul a musela ho chytat nějaká kobyla. A opět někdo, kdo nemá ani špetku vychování. Ale tuhle znám! Tiše si odkašlu a podívám se na ni ne zrovna přívětivým pohledem. „A stále jste se nenaučila dobrým mravům, slečno.“ Povzdechnu si a rozhlédnu se kolem. „Ještě někdo by si chtěl zkusit v rámci praktické výuky rovnání kostí?“ Počkám si, jestli se neobjeví nějaký dobrovolník a pak se dám do výkladu. „Pochopitelně, pokud by se jednalo o normálního pacienta a vy nezvládali ani nejjednodušší léčivá kouzla, s otevřenou zlomeninou by jste nedělali nic, kromě pokusu o zástavu krvácení.“ Krvácení jsme již probírali, takže se nehodlám opakovat. „Naštěstí toto není obyčejný pacient a já nějaká ta léčivá kozla umím, takže můžeme předstírat, že je to normální zlomenina, kde kost neprotrhla kůži. Takže první věc, co musíte udělat je znehybnit pacienta. Buďto vám ho může někdo přidržet...“ Trhnu hlavou k Yqi, která Sigiho už drží. „... nebo si ho opřete o něco skutečně pevného. Následně pomalu zatáhnete, abyste kosti oddálili od sebe.“ Mrknu na Jožina, který právě tuto fázi neudělal zrovna nejpečlivěji. „Nakonec pomocí kouzel nebo citu narovnáte konce kostí alespoň přibližně správně proti sobě.“ Aniž bych dal najevo, že bych se snad spálil, chytím démonovu ruku, pevně zatáhnu k sobě a prudce pootočím, načež přidám dvě kouzla. Jedno, aby kosti zapadli na své místa správně, a druhé, abych démona vzbudil. Tohle si přeci nenechá ujít. „Pak najdete nějaké klacky.“ V ruce se mi objeví dvě smrkové větve. „A kusem látky přivážete k dané končetině na minimálně třech místech.“ Zručně přiložím větve a pořádně je přitáhnu k jeho paži od ramene až k prstům. „Nezapomeňte, že je potřeba vždycky znehybnit minimálně jeden kloub nad a pod zlomeninou.“ Rozhlédnu se kolem. „Někdo nějaké otázky?“ |
doba vygenerování stránky: 1.6413359642029 sekund