| |||
13 Carlos, Shrey, Démon, Yqi a zbytek přítomné třídy S otázkou se ozve klučina opodál. Zjevně upír a zjevně nebyl na minulé hodině. Tam chybělo sice více z nich, ale jen jeden více méně neomluveně. Tedy tak na půl. Nováček, ale taky se mohl ukázat a konci hodiny, který by jistě stihnul, když tady je mezi prvními. „Pokud v dosahu není žádný klacek, pane Leadere, použijeme cokoli tvrdého, co zvládneme připevnit k poškozené kosti. Pokud jsme třeba na poušti a nikde kolem není nic, co by se dalo použít a klimatické podmínky zrovna nepřejí snadnému přežívání, uděláme si z postiženého chudáka chutný oběd, abychom zvýšili svoje šance na přežití.“ Věnuju mu krapet děsivý úsměv. Sice je jasné, že nejsem upír, ale tak nějak to zní, že sám bych s tím moc problémů pravděpodobně neměl. Rozhodně se nenechávám rušit řevem démona. Když kobyla poznamená, že nikdo není mrtvej, nakloním hlavu na stranu. „To je jistě chválihodné, ale stále chybí vhodný pozdrav když přijdete do třídy a potkáte profesora.“ Nevim, že prostě nechápou, že slušné vychování, tváří v tvář klidně i smrti, je velmi důležitou vizitkou. Nejen jejich, ale i celé komunity, která je měla vychovávat, což jsem momentálně bohužel i já. Každopádně za chvíli začne hodina a já nemám pořádně připraveno. Otočím se od démona, který mě už přestal bavit, ale zároveň stále stojím čelem k němu. Vypadá to, jako bych vystoupil sám ze sebe, takže jedna moje verze stále stojí a kouká na démona, dežto druhá pomalu míří ke katedře. „Na ošetřovnu nepotřebuje, chci aby dával na hodině tentokrát pozor.“ Upozorním Svena, jakoby to snad bylo potřeba. Svaly na čelisti se mi nesouhlasně napnou, ale přikývnu. Zjevně je v ráži a radši oni než já. Sorry, děcka, ale tentokrát vám skutečně moc nepomůžu. Možná jsem nečekal, že se tu teď objevím, ale teď není vhodná doba na to, tvářit se překvapeně. Jeho kývnutí nemusím ani vidět. Nepochybuju o tom, že po malé ukázce si zase nějakou dobu nechá svoje drzosti pro sebe. „A vy půjdete se mnou.“ Kývnu na Shrey. Opět se nenamáhám s tím ji třeba chytat, nebo se ji snažit jinak nutit. Proč taky, že? Když chce zůstat na hodině. Jen stále stejným, klidným krokem mířím do čela třídy. Stejně tak nemám potřebu ani kontrolovat, jak si Sven poradí se skrumáží u dveří. Prohlédnu si démona i kentaurku, která ho drží. Nepřítomně se chytím za bok, jak se mi přesně vybaví její kopyta. „Tak padejte. Rychle si běžte sednout. Nebo chcete školní trest?“ Snažím se zatvářit hrozivě, ale pořád nervózně těkám očima za odcházejícím Svenem. |
| |||
Učebna 13 Mal, Carlos "Pár dní," pokrčím rameny. "Nikdy ti nesednou všichni," pokrčím rameny. Když se Mal přidá do hovoru, povytáhnu obočí. Upřímně, ochomýtal jsem se spíše kolem draků, takže taky nemám úplně přehled. Když se Carlos rozhodne přidat do chaosu vzadu, trochu se uchechtnu. Sebevrah. V tomto případě je většinou dobré na sebe příliš neupozorňovat. "První pomoc si očividně nevybírá místo," pokrčím rameny a také se ohlédnu. |
| |||
13 skrumáž kolem Sigiho Teprve když všechny přejedu pohledem, zjistím, že toho muže znám. I když se tváří jak přeběhnutej medvědem, tak se mi na tváři na krátký moment objeví úsměv. Je hned ale pryč. "Vždyť přece nikdo nemá v hlavě šíp!" řeknu napůl nechápavě a napůl pobouřeně, teď přece i důvod mám,když tady ubližují někomu jinému. Pak mu začne pravděpodobně pomáhat, ale nevím, zda by nemohl vzít něco bez jehličí. Když už si umí přičarovat větve. Nicméně Sigi se probere a začne ječet, pevněji si ho k sobě přivinu, nicméně on začne sálat ještě více. Kovový povrch mého těla se začne pomalu stříbrně lesknout. Ale zatím nic, co bych nezvládla. Začne se kroutit a pokusí se mě zasáhnout loktem, jen lehce uhnu hlavou a skloním se k němu, opatrně, kvůli rohům. "Uklidni se," brouknu mu do ucha skoro medovým hlasem, který se mi vytváří v tomto hrdle daleko lépe, než normálně. "Když ho necháš udělat a odpovídat svý, nechá tě být," špitnu k němu. Zkouší se osvobodit znovu, sklonila bych se ještě blíž, ale už teď hrozí, že se zapleteme rohy, takže to nechám být a jen se o něj otřu. Buf. Okolí si příliš nevšimám, je mi celkem jedno, co dělají tvorové v okolí. |
| |||
13 OHEEEEŇ!...skoro Chápala som čo mal Sigi proti tomu profesorovi. Bol svojský. A aj keď som tušila, že onedlho mi zdvihne žlč keď sa na mňa obráti s trestom za tú ruku, lebo mojej výhovorke asi ťažko uveril, páčil sa mi. Po pár slovách mi docvakne, že sa asi ešte vracia k učivu z minulej hodiny, keďže toto s obranou nemalo veľa spoločného. Dokonca pochváli toho hromotĺka. Má veľmi...zaujímavý prístup. Nakloním hlavu doboku. Čo by som dal za to aby som teraz videla do jeho hlavy. Ku koncu vysvetľovania schmatne Sigiho ruku a stavím sa, že Sigi je teraz rád že je mimo... ...alebo aj nie. Sadista. Vycerím zuby v úškrne keď zacítim závan jeho mágie smerovaný k Sigimu a po ani nie sekunde sa mi do uší zareže hlboký Sigiho krik. Okamžite sa okolo mňa vyvalí ešte intenzívnejšia vlna tepla a nečudovala by som sa, keby začnú najbližšie stoly alebo stoličky pomaličky černať. Na rozdiel od niektorých, ktorí možno budú chcieť ustúpiť, ja sa k démonovi ešte nakloním a slastne sa kúpem v tom kvante tepelnej energie, ktorá z neho sála. Tvárim sa pritom, akoby som si absolútne nevšímala, koľko bolesti prežíva. Tak je to správne. Dobrá Shrey. Mám chuť povedať kobyle, nech ho drží, aby moje teplučko neodišlo. |
| |||
Chodba, 13 Dan Netrvalo dlouho a začali se trousit ven. Když vyjde ven Dan, hned na mě spiklenecky kývne, takže se prostě jen zařadím vedle ní. Nicméně se poněkud zasekneme, vzhledem k tomu, že dveře blokuje spousta zadků. "Kdyby bylo se aspoň na co dívat," odfrknu si po jejím ulevení. Hádci jí poslušně uhnou, aby se mohla pohodlně upřít. |
| |||
13 Všichni Učebnu zaplní můj křik. Asi bylo lepší, když jsem měl pocit, že tu ruku nemám. Teplota mého těla se naráz zvedla víc než třikrát. Do mého okolí teď sálá skoro 300 stupňů. Tuším, že mě někdo drží a pokusím se ho setřást, případně strefit zdravým loktem. "Pusť!" Drtím mezi zuby trochu jako v horečce. "Chci pryč." Jehličí už je jen drobná nepříjemnost, ale kdybych měl kapacity, asi se divím, že už nehoří. Pokuď jsem se nezvládnul osvobodit na první pokus, zkusím to znovu. Vůbec nechápu, proč nespíná moje moc. |
| |||
13 Zdravotnická skupinka Démonisko hodí tyčku. Měkota. Nadělá. Pár kostí. To je teho. To já jedno se učil létat. Valím hlody. Sem hópal z draka a ryl sem rypákem v zemi. Tuším těm džuznám hókajó Grand kaňon.Za ty dračí křidýlka to stálo. Nějaké frajer se ujme slova. Asi úča. Mohl béknót, že je felčar, bych se tak nehrnul k vošetření. |
| |||
Před Ředitelnou Místo spokojeného zadostiučinění, se dostaví ještě větší vztek, to když se mi zasekne noha ve dveřích. Zavrčím. Sjedu svými nádhernými očky k noze a co tam neuvidím. "Si děláte prdel." vyklouzne mi takové nevhodné slovíčko, ač jsem jindy dokonale slušná a cudná dívka. Jako se okamžitě přestaňte smát, nebo vám ty xichty rozmašíruju! Přečtu nápis a znovu zavrčím. "Však já už za chvíli odejdu.Jen scháním povoleni" zamavam dveřím před klikou novinami, jako by to vše vysvětlovalo. |
doba vygenerování stránky: 1.6179940700531 sekund