| |||
13 Jigme Zvědavě na něj kouknu. „Nemusí? A proč teda před tím neblikal?“ Všimnu si jeho pohledu, ucuknutí i polknutí a musím se zachichotat. „To je divné, mám pocit, že do předchvíle se mi sedělo líp a nic mě netlačilo." Prohodím jakoby nic, jako bych jen uvažovala nahlas nad něčím naprosto nepodstatným. |
| |||
13 „Hmm.“ Odkývnu jeho odpověď. Na jeho otázku pokrčím rameny. „No asi ne.“ Vypadám trochu myšlenkami mimo. Jen tak nezúčastněně sleduji dění u dveří. Z toho bude průůůůůůůůůser. Proberu se u Carlosova představování a pak se uchechtnu. Než stihnu otevřít pusu, už mě Venge představí, tak se můžu soustředit na zábavnější problémy. „On učí upíří první pomoc. A jestli se moc nepletu, brzo započne hodinu.“ Prohodím s nádechem nedočkavosti v hlase. Pak okomentuje místní antipatie a mě nezbejvá se zakuckat smíchy. „Proto je tu přece on.“ Ukážu na červeného démona, který právě upadá do mdlob. Carlos je tu zjevně teprve krátce. |
| |||
MT01 - 13 Miko Počkala jsem si, až vypadnul Asmodaeus. To jeho předvádění bylo dost na nic nakonec, ale snažím se ho neztratit z očí. Třeba by mohl být ještě zábavný. Všimnu si, že hned vedle stojí Miko a tak na ni kývnu, ať se přidá. Jistě zná tenhle můj pohled. Dojdeme až k nové učebně, ale přes skrumáž ve dveřích se už skutečně neprotáhnu dovnitř. Stoupnu si na špičky, abych dobře viděla a rovnou se opřu o Miko, abych hned nespadla. "Co to sakra? To nemůžou trochu uhnout?!" Nesnažím se nijak tišit hlas, teď mám trochu jiné zájmy. |
| |||
Ucebna 13 Venge Mal Ruku mu podam a usmeji se. Vezmu zidli od sve lavice a posadim se k nim s doufanim , ze to nebude vadit. Rad te poznavam Malachi, jsem Carlos. Predstavim se a pote se podivam dopredu. To sice ano, ale vice se jich zapojuje do neceho,co prinese zrejme spousty problemu. A co se ucitelu tyce. Znam zatim jen tohodle, jelikoz sem tu teprve par desitek minut. Jak dlouho tu jste? Zeptam se zvedave a okem koukam smerem k chaosu v zadu. Udivuje mne, ze se tu tolik tvoru nema rado a to tu spolu mame zit. Divne. Zakroutim nad tim nevericne hlavou. |
| |||
Učebna 13 Carlos "No těch je tu víc, jen sis jich asi nevšiml," pokynu hlavou k předním řadám lavic, kde jsou ti, co se očividně do průseru míchat nechtějí a taky urputně dělají, že si zadku nevšímají. "A pozor, to by mohlo taky zaujmout. Už jen dokázat ti, že si jich všímáš," uchechtnu se. Zvednu se na chapadlech, opřu se jednou rukou o lavici a druhou k němu natáhnu, abychom si potřásli rukou. "Venge, má krásná společnice je Malachi," představím i dívku sedící vedle mě, která vypadá zamyšleně. "Já si zase myslím, že bys neměl podceňovat učitele na téhle škole. I když jsou to magoři a jejich metody jsou asi divný, většinou ví, co dělaj," pokrčím rameny a zase se usadím, ale zůstanu vykloněný, abych na něj viděl. |
| |||
Učebna 13 Venge Zpozornim kdyz vidim ze ten ve vedlejsi lavici skoro spadne. Nastesti se vcas zachyti a ja se zas uvelebim. Hm slovo normalni. No myslim ze definice je jednoducha. Proste nesnazim se nekoho zabit,drzim se od nich dal a o nic se radeji nepokousim. Radsi delam, ze tu nejsou. Pousmeji se rozejdu se smerem k nemu. Jsem Carlos a ty? Zeptam se a natahnu k nemu ruku. vypada to,ze od nej mi nebezpeci nehrozi. Ohlednu se k tem, co se tu nejspise snazi spachat hromadnou sebevrazdu a zakroutim nad tim hlavou. Divne, ze? Mozna to profesor mel nechat na nekom kdo tomu rozumi a mel je trochu sklidnit. Podotknu k chaosu a pak zrak obratim zpet k chobotnicce. |
| |||
13 Mal, Carlos, chaos vzadu ve třídě Najednou se ozve šoupavý zvuk a ze židle mě skoro smete lavice. Natáhnu chapadlo, abych lavici zadržel a kousek jí odšoupnu, abychom měli nějaký prostor. To že oni se tam snaží povraždit ještě neznamená, že se mě budou dělat lisovanou chobotničku. Zachytím co říká ten maník o lavici vedle. Trochu se vykloním, abych na něj viděl. "V tom případě musíš definovat normální," uchechtnu se. |
| |||
13 vyhasnutý plamienok, jožko, meno-čo-neviem-vysloviť Trieda sa začína zapĺňať čoraz viac a viac, čo mi na nálade zrovna nepridá. Každého príchodzieho len zídem pohľadom od hlavy po päty a zapamätám si jeho energetickú stopu. Počas hodiny si k nim hádam pripíšem aj nejaké informácie o ich schopnostiach. Kútikom oka však pozorujem, ako sa pustí "trpaslík" do napravovania Sigiho ruky. Nech sa snažím ako chcem, nevidím v ňom žiadneho liečiteľa. Dosť pochybujem že mu zrovna pomôže. Ale čo. Nech si s ním robí čo chce. Svenovi je to očividne tiež jedno, keď mu to len tak dovolil. Naozaj bol sadista. Na tvári sa mi objav malý úsmev. Pozerám sa na to dosť chladne a bránim akejkoľvek inej emócii, aby sa ma zmocnila. Aj tak si za to mohol Sigi. Za všetko mohol Sigi. Keď sa ozve zvuk pretrhnutia kože a ďalšie miernejšie krupnutie, ako sa kosti zlomia ešte viac a prerazia na povrch, tvárim sa akože- vedela som že sa to stane. Možno nevedela, ale myslela som si to. Trpaslík mal jeden prst hrubý ako moja ruka. Ako chcel s tým napraviť ručne zlomeninu? Fuj. Zachytím, ako čosi letí Sigimu z úst a elegantne ustúpim, aby som sa tomu vyhla. Síce behnem rovno do cesty pár kvapkám krvi, ale tie sa iba neškodne zošmyknú po mojom povrchu a potom zasyčia pri kontakte s podhlahou. Akurát sa chystám odvrátiť pohľad, keď ma Sigiho moc udrie plnou silou. Bleskurýchle vrátim pohľad k nemu. Ľadová maska sa mi roztopí a zaplavia ma zmiešané pocity. Spadne...začína padať. Omdlel? Sám to chcel...ale musí ho to strašne bolieť. Pozerať sa na vlastné kosti... ale má čo chcel. Teplo...je teplo... Kvôli nemu...nepopáli ma...nemôžem ho nechať spadnúť. Skrivím tvár ako sa s tým snažím bojovať, no aj napriek tomu nadvihnem nohu, akoby som chcela spraviť krok, v očiach mäkký pohľad, pričom vťahujem do seba teplo ktoré okolo seba Sigi šíri. Príliš sa preto ani nedostáva ku zvyšku triedy. Vtom ale začujem kopu zvukov naraz a zrazu sa predo mnou zjaví nejaká konská riť. Akoby ma ten pohyb nejako vytrhol z tranzu, zasyčím, odstúpim naspäť pri Svena a nenávistne pozerám na kobylu aj démona. Do svätého zadku, zase mäkne všetkým mozgy. Presne toto on robí. Rozvaruje hlavy. Myknem hlavou až sa mi rozletia vlasy. Absolútne ma nevzrušuje hmla. Fialová je moja farba. Neunúvam sa obrnenému koňovi odpovedať alebo niečo vysvetľovať sama od seba. Len nech si drží tú červenú kopu pri sebe. |
| |||
Učebna 13 Když na mě učitel kývne, velmi se mi uleví, že jsem to správně pochopil. Nicméně mě překvapí, když to nechá na tom studentovi a ještě... Inu zrovna tomhle studentovi. Ten se dá do výkladu, který mám potíž i jen poslouchat a tak povytáhnu obočí a jsem zvědav co z toho bude. Ovšem tohle je skutečně dílo. Skoro urve ruku zrovna někomu... Kdo má ohnivou krev! Je to sice jen pár kapek, nicméně když jedna elegantně přistane na papíře v mých rukou a ten vzplane, tak ho rychle pustím a uskočím. Fuj. Ještě, že toho nebylo víc. |
| |||
MT01 - 13 Sigi a srocení kolem něj Odklušu o kus stranou a sleduji co se bude dít. Bitka byla taková dost jednostranná a pak náhle přijde konec hodiny. Pokrčím nad tím rameny a spolu s ostatními pomalu opouštím tělocvičnu. Kráčím k učebně, nicméně vchod je dost zacpaný. Stojí tam ten z hodiny, obří hromotluk... Ovšem! To se nedá splést! "SIGI!" vyjeknu a protáhnu se dovnitř, proskočím kolem Jožina, až zadkem kousek odsunu lavici. Ve skoku stačím zaklidit na záda luk a přeměnit se, hruď mi s cvakajícím zvukem zakryje kov jako první a pokračuje dál na krk, ruce a zbytek těla. Zachytím ho o hrudník než dopadne a úzkostlivě ho obejmu. V očích mi šlehne. "Co jste mu to provedli?" řeknu dost obviňujícně a v hlase mi zazní vzdálená neznámá rezonace. Kolem mne a ode mne líně stoupá fialovočerná mlha. |
doba vygenerování stránky: 1.6345090866089 sekund