| |||
Učebna 13 Všichni ve třídě Sedim a sleduji dění kolem sebe. Stále poklepavám prsty do lavice a dlouze si zívnu. Pousmeji se ve chvili kdy se Shrey dostava do problemu kdyz Sigimu zlomi ruku. Konecne se problemy vyhybaji i me. Reknu si s usmevem pro sebe a otocim se ve chvili kdy do tridy vejde dalsi podivne stvoreni, ktere se usadi u okna. Zvedave si jej prohlizim a premyslim nad jeji rasou. Vypada to,ze jedinej kdo je tu trochu normalni sem asi jenom ja. Reknu nahlas, ale spise jen pro sebe. Opru se o operadlo zifdle a v klidu se pohupuji. |
| |||
13 Sarah "Nemusí," odvětím dost neurčitě. Sklopil jsem k ní pohled, což jsem skutečně neměl dělat. Polknu a zase se raději podívám přes třídu, kdo tu přibývá a co to děje u té skupinky u dveří. Měl bych si u téhle slečny začít zvykat, že fyzický kontakt jí není cizí a rozhodně ráda provokuje. Uuuuh. Kam jsem se to zase zapletl. |
| |||
MT01 - Učebna 13 Stojím tam a sleduji je, jak se předvádějí. Nemluvím, nevšímám si zbytku. Proč bych taky měla. Nicméně najednou je konec. A že na příště. Jen si odfrknu a otočím se k odchodu. Rychle projdu chodbami a doufám, že učebna bude dost velká... Není. Už jen to mě dost podráždí. Hned za dveřmi je nějaké srocení. Tak srocení nechám být, zatočím do třídy a hledám kam si sednu. Nakonec si vyberu volnou lavici u okna. Irituje mě, že musím zůstávat v téhle titěrné formě. Rozeklaný jazyk ochutná vzduch. A ta ještěrka tu pořád není. Hmmm. |
| |||
Před Ředitelnou Bušíš do dveří a nic se neděje. Vypadá to, že tvůj vztek a naléhavost zrovna neopětuje. Když do dveří kopneš... Ta noha ti na dveřích tak nějak zůstane. Pokud se zkroutíš, abys tam viděla, uvidíš, že jedna kovová ozdoba má pacičky, které tě svírají a pak ze dveří vyteče lepkavá míza. Nad dveřmi se objeví rudý nápis. I DVEŘE ŘEDITELNY JSOU VYBAVENÍ ŠKOLY. To určitě, budou tu chodit a kopat do čeho se jim zachce. A to může být ráda. Ti minule co ničili dveře dopadli hůř. |
| |||
Ředitelna - kabinet Oranil Zběsile buším do dveří a nic. Nikdo neotvírá. Tak si do těch dveří z trucu kopnu a rázným nabroušeným krokem se nésu k Oranilovu kabinetu. Vztekle zabuším. |
| |||
13 Frajer co stál u zraněnýho rohatca mě k temu pustí, sem nečekal. Většinou kdákajó ať naklapu radši stranó. Při tem nésu gramlavej. "Hulákajó na mňa Jožin. Sem to už párkrát dělal. Jednó dokonce i sobě. Co vám zbude, když si zlomíte haluzu, že taky. To by Bělá dlóhá story. Špica. Haluza jako by nikdy nebyla vejpůl." ukážu všem ruku, aby jako viděli, že sem řízek co z boja neutíká a umí si poradit. "Důležitý je, aby se nehébal. Jinak je to bída." Vezmu tu drobóčkó červenó ručku mezi palec a ukazováček. "Slabší povahy by se neměli dívat. Vomdlívají z teho." Škubnutí, ale něco se vošklivě zvrtlo. Najednó mu z té ruky trčijó kostí. Ruku zaškrtím prstama, aby nevohodil krvó spolužáky. Druhou rukou se posrbu ve vósiskách. "Čučíte, co? Tak takhle se to negóme. Krpa. Se hébal. Lepší je opravovat, když só v limbu. Teď mu tu ruku musíte přiškrtit. Aby vás moc nevohodil krvó. Nikdy nevíte. Některá krev dokáže leptat. Tahle naštěstí ne. Ale strčit ruku do žhaviska, to je měla vám řeknu. Jo a taky aby nevykrvácel. To se občas taky stane. Upustijou krve jako když mě teče z nosu a só tuhý. Na to vopatrně. Hold ne vždycky se podaří každýho zachránit, ale nesmíte se bát pomáhat. Však ono se zadaří. Nemáte někdo kus hadru na zaškrcení. Myslím, že u těchhle démonů se to zaškrcuhe někde v oblasti krku." |
| |||
13 Myslela jsem, že už jsem s tímhle profesorem něco řešila. Asi ne. Vlastně počkat, to ta deka má asi maskovací kouzlo, které ani profesoři nepřekonají. Šikovná dečka. "Akashka Marwolaeth, pane profesore. Budu, on se jen leknul, když slyšel to lámání kostí. Nechci si zvykat. Všechno se dá řešit pomocí lásky. Mír a láska to je to nejdůležitější." poučím profesora a schovám Gyzma pod deku. "Slouží velmi dobře. Děkuji za optání. Tak a teď se ty má lásko odebereme zpátky ke dveřím, ju." řeknu slaďoučce. |
| |||
Před Jídelnou -> 13 Jako by mě zastavila prapodivná, !!temná!! síla. Zvednu hlavu ke stropu a hlasitě vzdechnu. Něco mi říká, že na té hodině chybět nechci. Respektive chci, ale nechci. Nakloním hlavu snažíc se pochopit svou vlastní úvahu. Tohle je čirá blbost. Než se stačím otočit na patě, projde kolem mě chlápek. Kývnu mu na pozdrav a rozejdu se stejným směrem. Zkusíme co vydržím. Mávnu rukou. Vždyť mě tak pěkně pozdravil před chvílí. Ten o mě špatné mínění nemá. Uchechtnu se. Chudák staroch si mě určitě už ani nepamatuje. To bude v suchu. Před prahem se mi nohy zastaví a skoro jim musím rukama pomoct, abych je dostal do učebny. Sednu si na své původní místo a snažím se dokonale splynout s davem. Měl jsem jen smůlu, nic víc. |
| |||
MT01 -> Učebna 13 přítomní v učebně 13 ,,Díky. Podívám se po nějakém vhodném vzoru." přikývnu ještě Oranilovi na cestě z učebny, kde nám právě skončila hodina. Zamířím za ostatními do učebny 13. Snad tam bude trochu víc živo, než bylo na této hodině, kde se prakticky nikdo s nikým nebavil. Ne že bych já dělal nějakou výjimku. ,,Zdravím." pozdravím přítomné, sotva vlezu do třídy, kde se zarazím. Zdá se, že tady asi opravdu je trochu víc živo. ,,Ty se vyznáš i v léčitelství? To by do tebe jeden neřekl." podotknu pobaveně k Jožinovi. Nevím proč, tento hromotluk působí tak těžce pozitivně, že je to až legrační. Takových osob jsem skutečně za svůj život moc nepotkal. Ne že by jich nakonec bylo nějak hodně. A támhle je....? ,,Slečno Akashko? Deka pořád slouží?" pozdravím se se zakuklenou osobou, zabalenou v přikrývce. Vypadá to, že ona paranoia ohledně nebezpečí ji nepouští ani zde. Jo, tady bude veselo. rozhlédnu se po nějakém volném místě, očima ještě napůl kontroluji přítomné studenty, se kterými jsem se ještě nesetkal na předešlé hodině. |
| |||
13 S celkem povděkem kvituji, že alespoň někdo tu má alespoň půlku mozku, když se dívčina uráčí se představit. Sice tam stále chyběl pozdrav, ale alespoň se představila a neplkla k tomu něco hloupého. Ocením to dokonce i celkem milým úsměvem. Šikovná opička. Na okamžik přivřu oči, ne, to bych si asi neměl ani myslet. Ale co, Oranil ani Sem tu nejsou a zbytek to na mě těžko napráská, že? Všimnu si, že jeden z upírů poměrně rychle pochopil narážku na pokračování vyučování a přiloudal se blíž. Jen nepatrně kývnu jeho směrem. Bláboli démona nechávám bez povšimnutí. Tvoreček se mi zavrtí v rukou, když se přiblíží nějaká deka a zpod ní vykoukne tvář. Ta holka by měla být na psychiatrii a ne tady, ale alespoň umí pozdravit. „Budete si muset na své miláčky dávat větší pozor, slečno...?“ Tázavě nadzvednu obočí. Pokud mi poví jméno, kývnu, pokud ne, povzdechnu si, ale tvorečka jí podám tak jako tak. „A měla byste si zvykat. Rovnání zlomených kostí není to nejhorší, co v životě uvidíte.“ V klidu se odvrátím od deky, ať dělá co umí, jí budou chybět vědomosti. Už, už chci vzít démona za ruku, když se do místnosti přižene velká voda. Nebo spíše velké, ehm, cosi. Prohlédnu si vysokého tvora, který tvrdí, že něco o rovnání kostí ví a se zlým úsměvem ustoupím kousek stranou. Sice se také neumí představit, ale projevuje zde skutečně ojedinělou iniciativu. „Prosím. Nemůže se stát nic horšího, než že mu tu ruku znovu zlomíme a já to pak přerovnám.“ Pokynu rukou obříkovi, že má tedy volné pole působnosti. |
doba vygenerování stránky: 1.5005638599396 sekund