| |||
MT01 - 13 Sigi a srocení kolem něj Odklušu o kus stranou a sleduji co se bude dít. Bitka byla taková dost jednostranná a pak náhle přijde konec hodiny. Pokrčím nad tím rameny a spolu s ostatními pomalu opouštím tělocvičnu. Kráčím k učebně, nicméně vchod je dost zacpaný. Stojí tam ten z hodiny, obří hromotluk... Ovšem! To se nedá splést! "SIGI!" vyjeknu a protáhnu se dovnitř, proskočím kolem Jožina, až zadkem kousek odsunu lavici. Ve skoku stačím zaklidit na záda luk a přeměnit se, hruď mi s cvakajícím zvukem zakryje kov jako první a pokračuje dál na krk, ruce a zbytek těla. Zachytím ho o hrudník než dopadne a úzkostlivě ho obejmu. V očích mi šlehne. "Co jste mu to provedli?" řeknu dost obviňujícně a v hlase mi zazní vzdálená neznámá rezonace. Kolem mne a ode mne líně stoupá fialovočerná mlha. |
| |||
13 Vytřeštím oči, když si to přihasí kolohnát a že se chce ujmout rovnání mé ruky. Když profesor odstoupí stranou, málem to se mnou šlehne. Shrey, ta už se na mě ani nekoukne a ten magor se usmívá tak, že se mi to fakt vůbec nelíbí. Jo, sice je to psychopat, ale Tonka je přece celej a vrámci možností zdravej, ne? Tak musí něco umět? Zoufale sleduju, jak mi bere ruku a hrůza mě ochromuje natolik, že bych se nemohl hýbat ani kdybych nakrásně chtěl. Vzápětí jsem rád, že snídani jsem už vyzvracel, protože vzápětí vydávím jen něco málo žaludečních šťáv, které sotva prsknou. Daleko větší sranda je s mojí krví, která dřevo propaluje, cokoli hořlavějšího zapaluje a kameny lehce taví. Ani nevím, proč přestávám cejtit, že bych nějakou ruku měl. Ve chvíli, kdy se chci podívat, zahlédnu z červeného masa trčet běloskvoucí kost. Oči se mi setkají u kořene nosu a zmizí společně kamsi za čelo spolu s mým vědomím. Po zádech se začnu poroučet k zemi a moje tělo si pravděpodobně řeklo, že ubližování už bylo dost. Kůže se mi rychle rozžhaví do nezdravých teplot a všichni kolem můžou cítit, jak jim je mě najednou hrozně líto. Obluzení naštěstí nefunguje natolik, aby se někdo samovolně spálil. |
| |||
Učebna 13 Všichni ve třídě Sedim a sleduji dění kolem sebe. Stále poklepavám prsty do lavice a dlouze si zívnu. Pousmeji se ve chvili kdy se Shrey dostava do problemu kdyz Sigimu zlomi ruku. Konecne se problemy vyhybaji i me. Reknu si s usmevem pro sebe a otocim se ve chvili kdy do tridy vejde dalsi podivne stvoreni, ktere se usadi u okna. Zvedave si jej prohlizim a premyslim nad jeji rasou. Vypada to,ze jedinej kdo je tu trochu normalni sem asi jenom ja. Reknu nahlas, ale spise jen pro sebe. Opru se o operadlo zifdle a v klidu se pohupuji. |
| |||
13 Sarah "Nemusí," odvětím dost neurčitě. Sklopil jsem k ní pohled, což jsem skutečně neměl dělat. Polknu a zase se raději podívám přes třídu, kdo tu přibývá a co to děje u té skupinky u dveří. Měl bych si u téhle slečny začít zvykat, že fyzický kontakt jí není cizí a rozhodně ráda provokuje. Uuuuh. Kam jsem se to zase zapletl. |
| |||
MT01 - Učebna 13 Stojím tam a sleduji je, jak se předvádějí. Nemluvím, nevšímám si zbytku. Proč bych taky měla. Nicméně najednou je konec. A že na příště. Jen si odfrknu a otočím se k odchodu. Rychle projdu chodbami a doufám, že učebna bude dost velká... Není. Už jen to mě dost podráždí. Hned za dveřmi je nějaké srocení. Tak srocení nechám být, zatočím do třídy a hledám kam si sednu. Nakonec si vyberu volnou lavici u okna. Irituje mě, že musím zůstávat v téhle titěrné formě. Rozeklaný jazyk ochutná vzduch. A ta ještěrka tu pořád není. Hmmm. |
| |||
Před Ředitelnou Bušíš do dveří a nic se neděje. Vypadá to, že tvůj vztek a naléhavost zrovna neopětuje. Když do dveří kopneš... Ta noha ti na dveřích tak nějak zůstane. Pokud se zkroutíš, abys tam viděla, uvidíš, že jedna kovová ozdoba má pacičky, které tě svírají a pak ze dveří vyteče lepkavá míza. Nad dveřmi se objeví rudý nápis. I DVEŘE ŘEDITELNY JSOU VYBAVENÍ ŠKOLY. To určitě, budou tu chodit a kopat do čeho se jim zachce. A to může být ráda. Ti minule co ničili dveře dopadli hůř. |
| |||
Ředitelna - kabinet Oranil Zběsile buším do dveří a nic. Nikdo neotvírá. Tak si do těch dveří z trucu kopnu a rázným nabroušeným krokem se nésu k Oranilovu kabinetu. Vztekle zabuším. |
| |||
13 Frajer co stál u zraněnýho rohatca mě k temu pustí, sem nečekal. Většinou kdákajó ať naklapu radši stranó. Při tem nésu gramlavej. "Hulákajó na mňa Jožin. Sem to už párkrát dělal. Jednó dokonce i sobě. Co vám zbude, když si zlomíte haluzu, že taky. To by Bělá dlóhá story. Špica. Haluza jako by nikdy nebyla vejpůl." ukážu všem ruku, aby jako viděli, že sem řízek co z boja neutíká a umí si poradit. "Důležitý je, aby se nehébal. Jinak je to bída." Vezmu tu drobóčkó červenó ručku mezi palec a ukazováček. "Slabší povahy by se neměli dívat. Vomdlívají z teho." Škubnutí, ale něco se vošklivě zvrtlo. Najednó mu z té ruky trčijó kostí. Ruku zaškrtím prstama, aby nevohodil krvó spolužáky. Druhou rukou se posrbu ve vósiskách. "Čučíte, co? Tak takhle se to negóme. Krpa. Se hébal. Lepší je opravovat, když só v limbu. Teď mu tu ruku musíte přiškrtit. Aby vás moc nevohodil krvó. Nikdy nevíte. Některá krev dokáže leptat. Tahle naštěstí ne. Ale strčit ruku do žhaviska, to je měla vám řeknu. Jo a taky aby nevykrvácel. To se občas taky stane. Upustijou krve jako když mě teče z nosu a só tuhý. Na to vopatrně. Hold ne vždycky se podaří každýho zachránit, ale nesmíte se bát pomáhat. Však ono se zadaří. Nemáte někdo kus hadru na zaškrcení. Myslím, že u těchhle démonů se to zaškrcuhe někde v oblasti krku." |
| |||
13 Myslela jsem, že už jsem s tímhle profesorem něco řešila. Asi ne. Vlastně počkat, to ta deka má asi maskovací kouzlo, které ani profesoři nepřekonají. Šikovná dečka. "Akashka Marwolaeth, pane profesore. Budu, on se jen leknul, když slyšel to lámání kostí. Nechci si zvykat. Všechno se dá řešit pomocí lásky. Mír a láska to je to nejdůležitější." poučím profesora a schovám Gyzma pod deku. "Slouží velmi dobře. Děkuji za optání. Tak a teď se ty má lásko odebereme zpátky ke dveřím, ju." řeknu slaďoučce. |
| |||
Před Jídelnou -> 13 Jako by mě zastavila prapodivná, !!temná!! síla. Zvednu hlavu ke stropu a hlasitě vzdechnu. Něco mi říká, že na té hodině chybět nechci. Respektive chci, ale nechci. Nakloním hlavu snažíc se pochopit svou vlastní úvahu. Tohle je čirá blbost. Než se stačím otočit na patě, projde kolem mě chlápek. Kývnu mu na pozdrav a rozejdu se stejným směrem. Zkusíme co vydržím. Mávnu rukou. Vždyť mě tak pěkně pozdravil před chvílí. Ten o mě špatné mínění nemá. Uchechtnu se. Chudák staroch si mě určitě už ani nepamatuje. To bude v suchu. Před prahem se mi nohy zastaví a skoro jim musím rukama pomoct, abych je dostal do učebny. Sednu si na své původní místo a snažím se dokonale splynout s davem. Měl jsem jen smůlu, nic víc. |
doba vygenerování stránky: 1.5344829559326 sekund