| |||
13 Shrey Nakloním hlavu. „Tak to je fakt. A rozhodně mnohem větší překvapení, než by bylo nepřekvapení, kdybys zmínila tu věc, co jsi pochopitelně zmínit nechtěla, takže jsem vlastně úplně vedle, když si myslím, že tě zvládnu odhadnout, že?“ Zazubím se na ni. Když dodá tu další větu, lehce pokrčím rameny. „To je dobře, jinak bych se musel bát, že ti někdo něco udělal.“ Dobromyslně jí fouknu na nos trochu tepla. Přeci jen, přítomnost, a to ještě dobrovolná, někoho jiného je pro mě velmi povzbuzující. Další urážka a Shrey dál klidně sedí? Skutečně mi to začíná dělat malinko vrásky. Pak se ale otočí na mě a já se ušklíbnu. Že by mi chtěla jenom dokázat, že nemám pravdu a není úplně průhledná? No zatím se jí to celkem daří. „Máš pravdu, moje nejhlubší omluva, jsi naprosto nečitelná a skutečně netuším, co od tebe ještě čekat.“ Uculím se na ni a ostentativně se zhluboka nadechnu. Asi dobře, že jsem se pořádně nadechnul, protože vzápětí dýchat skutečně přestanu. To když se kousek od nás ozve hlas z hodiny. To nemůže myslet vážně. Okamžitě zblednu do ošklivě růžového odstínu a oheň se schová kdesy hluboko uvnitř. „To nemyslíš vážně, že ne?“ Zachraptím potichu a rychle kouknu ke dveřím. Určitě bych se ještě zvládnul ztratit, ale chtělo by to nějakou výmluvu. Alespoň zlomenou ruku, aby se musel vypařit na ošetřovnu. Otřes mozku, cokoli! „Ten magor málem zabil jednoho spolužáka a my se ho měli snažit zachránit. Všude byla krev. Spousta krve. Moc, moc, moc krve.“ Znovu se mi zvedne žaludek, ale zatím jeho obsah udržím na místě. |
| |||
13 ohník, decko, okrajovo marcos Vôbec sa mi nepáči, že mu prídem priehľadná. Kecáš, nie som. Absolútne si nevedel, že si sem späť sadnem. Pripomeniem mu bručivo, automaticky znižujúc hlas len pre jeho uši. Aby si nemyslel že vie predvídať čo spravím. Zafuním ti na krk. A aj to som spravila len preto, aby som ti brala teplo. Zamravčím ofenzívne. Aby si nemyslel... Ako začnem s detskou prostitútkou svoje doťahovanie, cítim ako sa Sigiho uvoľňovanie zastaví. Keď som pri ňom takto blízko, cítim každú zmenu v jeho tele, aj mierne napätie. Páči sa mi že čaká pohromu. Lezie mi už trocha na nervy. Súperov? Ja som ju teda ešte nevidela bojovať s nikým. Nech sa ide postaviť do cesty Zlatej a modrému a keď to prežije tak potom môžem začať zvažovať že je hodná toho aby som sa pozrela na ten jej škaredý xicht. Samozrejme že mám kopú veci s ktorými by som sa jej ešte chcela vysmiať, ale práve teraz ju ignorujem, takže to nie je tak celkom možné. Nasrala by som si do huby keby ju teraz začnem trhať. A to ja robím nerada. Okrem toho, je to ďalšia skvelá možnosť ukázať Sigimu, že nemá pravdu. Pootvorím pery. Čo si to vravel? Aká? Priehľadná? Nechceš sa opraviť? S tichým smiechom zdvihnem jednu ruku a bruškami prstov ho štuchnem do hrude, vylúčiac tak ostré nechty. Dýchaj. Ruku tam aj nechám. Stále mám zavreté oči a aj keby neveríš mojim slovám, cítiš že telo je uvoľnené. Až hlas doteraz tichého spolužiaka ma prinúti pootvoriť oči. Čo majú všetci s tou hodinou? Podpichne to moju zvedavosť. Čo sa tam dialo? A čo hovoril? Smerujem tú otázku k obom. |
| |||
13 hlavně Sigi Je mi úplně šumák, co se kolem děje, i že mi přes hlavu přeletěla židle. Prostě jen vypnutě zírám do lavice a snažím se uklidnit. Nikdo si mě nevšímá, takže jsem navýsost spokojen. Pořád to ale neznamená, že neslyším. A když proběhne několik slov o minulé hodině, lehce nadzvednu hlavu a podívám se na démona. "Promiň... Nerad ti kazím iluze, ale tohle je jeho hodina... Máme dvě za sebou... A to co říkal na konci té minulé hodiny..." Nechám větu vyznít do prázdna a zase si položím hlavu na stůl. Stále se mi nevrátila alespoň světlá barva do tváří. Mám dojem, že se mě snídaně asi dlouho držet nebude. |
| |||
13 Obludka, Jigme Ach! Sem zklamaná! Nakloním hlavu na stranu. „Ale ne, ale soupeře si vybírám alespoň trochu důstojně.“ Ušklíbnu se na ni. Pak napodobím její sezení, akorát že já zasednu Jigmeho. Nožky vyhodím vysoko nad lavici, kde je překřížím a znovu nechám elegantně dopadnout na zem. „A pozor ať nenastydneš, když máš tolik péče o ostatní.“ Věnuji jí srdečný úsměv. |
| |||
13 Shrey, Sarah „Seš prostě průhledná. Stejně mi vždycky vyčítáš to samý. Kdybych to tu celé podpálil, tak bys ani nepípla.“ Trochu se ušklíbnu. Nedůvěřivě se na ni kouknu. „Upřímně doufám, že už s ním nikdy žádnou hodinu mít nebudu. Budu se snad i modlit za to, aby odešel dřív, než budeme mít další hodinu s ním.“ Lehce se otřesu. Upřímně se uchechtnu. Ano, sice se teď chová jako andílek, nebo možná spíš jako démonek, ale neměl bych zapomínat, co je zač. „Budu na to myslet.“ Cítím, jak se uvelebuje a už to vypadá dobře, když pevně zavřu oči, jak zazní hlas upírky. Upřímně čekám, že dostanu minimálně půlkou třídy po kebuli. Čekám, ale nic se neděje. Pořád nic? Opatrně pootevřu oko a nevěřím svým uším. Shrey po té holce neskočila, místo toho ji jenom slovně setřela? Otevřu i druhé oko. Tady se dneska fakt děje něco hodně divného. |
| |||
13 vyhrievatko, anemička Len mi cukne kútikom pri tej otázke. Toto je síce iný druh srandy, ale takto niekoho vykoľajiť...stále je to sranda. Dokonca neprotestujem, keď okolo mňa obmotáš ruky. Ba čo viac, položím na ne tie svoje. Ako keby som stlačila tým nejaký gombík, zacítim ako ti z pokožky začne sálať ešte viac tepla. Súhlasne zamrnčím, privriem oči a začnem ho prepúšťať cez štít. Časť pohltím a uložím do energie, ale väčšinu jednoducho nechám, aby ma ohrievala. V tejto chladnej miestnosti sa to viac ako hodí. Kedy si sa naučil čítať myšlienky? Popravde ma trocha prekvapí že presne vedel, s čím som doňho chcela začať ryť. Čo mal za hodinu? Nejakú koľajnú? A čo sa tam tak mohlo diať aby bol z toho vykotený...hen štetina predviedla striptíz naživo? Potichu sa uchechtnem. Psychopat? To dúfam že som na niektorej z jeho hodín. Na hlave zacítim dotyk. Lenivo otvorím oči a bez toho, aby som pohla hlavou pozriem naňho. Zachytím tiché slová. To je dobre. Skôr zamrzne peklo akoby som ja bola dôveryhodná. Odpoviem podobne potichu, a aj keď je v mojom tóne jasne rozpoznateľný humorný podtón, nedá sa rozoznať či som to povedala vážne alebo ironicky. Všimnem si že tvár sa ti uvoľnila, v očiach máš znova pokojný pohľad. Zámer dokonaný. To znamenalo, že sa mi podarilo zažehnať katastrofu v podobe chuchvalcov hmly v mojej hlave. Aj keď chuhvalce hmly v iných hlavách by mohli byť. A niekto ich tam má namiesto mozgu očividne od narodenia. Najedená, pobavená a v teple. Jedným slovom spokojná. V takomto stave začnem dokonca premýšľať či sa mi chce na ňu vôbec mrhať energiou, aj keď si viem živo predstaviť a mávnem prstom a do ruky mi priletí jedno jej očko. Ak bude protestovať, tak obidve. Vyprskne na mňa slovo, na ktoré je asi hrdá. Neviem či si hluchá alebo hlúpa, ale ak chceš niekoho uraziť alebo vyprovokovať, máš sa ešte čo učiť. Naozaj som nechápala, čo si o sebe tieto vyschnuté pytlíky mysleli. Ešte aj tie zuby bez ktorých by sa nezaobišli som mala nebezpečnejšie ako ona. Malá horľavá briketa si ani neuvedomuje že bola tak dve sekundy od toho aby zhorela na uhlíky kvôli tomu, ako sa správala. Bam, tuším mám ďalšie meno na zozname tvorov príliš hlúpych než aby tu prežili. Znova ma zaplaví vlna tepla zo Sigiho tela. Ako mačka na slnku znova privriem oči, čím dám upírke najavo ďalší nezáujem o jej osobu. Aj tak cítim, kde kto v triede je, či sa prejavovali alebo tvárili že tu nie sú, nemusela som sa ešte pozerať na ich tváre. Definitívne sa mi nechce teraz niečo robiť a narušiť tak môj termovankúš. Môžem sa s ňou pohrať predsa kedykoľvek. Trochu relaxu čas od času nezaškodí. Uvoľním sa v jeho rukách. Aj keď vyzerám akoby som zaspávala, som stále bdelá a vnímam čo sa deje okolo mňa. |
| |||
13 Shrey Už se chci posadit, když moje ouška zaslechnou provokaci. Jasnou a čistou provokaci. Obrátím se. „Mluvíš se mnou?“ Sjedu obludku pohledem od hlavy k patě, ale ona zazáří a změní se ve skoro nahou holku a hupsne tomu červenýmu na klín. Vycením zuby v jiskřivém úsměvu. „Ale ne, se mnou jistě ne, že ty malá rajdo.“ Miluju tohle slovo. Tak nevinné a přitom tak strašně hnusné, až bych někomu utrhla hlavu použít ho na mě. |
| |||
Dlačí dívčí pokoj I - ředitelna Její kecy jen odmávnu a nabroušené si to šlapu do ředitelny. Zalepu. Co zalepu, Bušín do dveří jak kdyby hořelo. |
doba vygenerování stránky: 1.4187021255493 sekund