| |||
MT01 Asmodaeus Nechávám je jít, zatímco stojím stále na svém místě. Vlk vedle mne se napřed přežene přes veškerou krev, kterou vstřebá a pak zmizí. Když mne ještě osloví, zvednu hlavu od desek. "Zkuste společenskou místnost. Udělím vám tam výjimku na něco takového. A bude podle vašich přání," pokynu mu a připíšu si poznámku na kraj papíru. |
| |||
MT-01 - chodba Chvíli to vypadá, že se golemové jakýmsi způsobem pošťuchují. Je to popravdě nudná podívaná a přestože krvavý vlk určitě nepracuje nyní na svůj plný výkon, některý z mých jiných golemů by se s ním patrně dokázal vypořádat. Ale to je všechno otázka zkušeností, které mi pořád chybí. Když se můj golem začne vypařovat uvnitř krvavého vlka, pousměji se. Ale není třeba teď dělat další divadlo s tím, že bych profesorovi ukradl jeho vlastní výtvor. Toho hašteření už bylo pro dnešek dost. Přesto, podle míry vlastního napojení na golema, může Oranil pocítit hodně velký nárůst energie poté, co je můj golem zlikvidován. Popravdě, pokud si nedá pozor, bude to jako rána kladivem. ,,Vskutku, už je....hmmm....tolik?" zalétnu koutkem oka někam bokem, když se znovu vrátí ten protivný šahající pocit. ,,Profesore, můžu jen jednu věc? Bylo by možné si někde tady opatřit ceremoniální dýku? Nerad bych při každé hodině žádal vyučující o to, aby mi vyčarovávali potřebné předměty." zeptám se ještě Oranila před odchodem ze třídy. Ať už mi odpoví kladně či záporně, zamířím poté ven z učebny. Je dobře, že existuje magie, nechtělo by se mi uklízet ten krvavý nepořádek po golemech. |
| |||
MT01- učebna 13 Zlomenina Čučím jak vejr, co tady vyváďijou. Nějaký kúzla. Fuj to je hnůj. To je proti přírodě. "Naschle." rozlóčím se a dondu s ostatníma do učebny. "Nazdárek ve spolek." zeptám se. Mrknu k hloučku na co čučijou. "To chce narovnat. Pusťte mě k tomu, já tomu rozumím." Vyhrnu si rukávy. |
| |||
13 Jigme a léčitelská skupinka Obludka se zjevně už hádat nechce, patrně má lepší zábavu. Zato já si všimnu koutkem oka nějakého probliknutí. „Copak to bylo? Nemá to tak nějak svítit pořád stejně?“ Zkoumavě se zadívám na Jigmeho, čímž se ještě o trochu pootočím a jemu se naskytne ještě zajímavější výhled. Když se ozve křupnutí, ohlédnu se, abych zjistila, že obludka totálně zešílela a právě zlomila červenému ruku. Na čež se k nim přihnal nějaký muž a začal jí dávat lekce dobrého chování. Tak v tom mu fakt přeju hodně štěstí a trpělivosti. Pokud mě Jigme nebo někdo jiný nevyruší, sleduju počínání prý profesora. |
| |||
13 Sven Můj drahoušek se lekne a uteče z bezpečí mé bezpečnostní deky. Trvá nějakou chvíli, než se mi podaří i s dekou zvednou tak, abych byla co nejméně vidět. Vykouknu tunýlkem a hledám svého mazlíčka. Docupitam k profesorovi, nadhazujíc opatrně peřinu, abych se o ní nepřerazila. "Dobrý den, můžete mi vrátit Gyzma? Tohle opravdu vidět nemusíme. Mohlo by nás to rozrušit." Počkám jestli mi jej vrátí. Pokud ano odeberu se zpátky na místo a pokusím se zacpat uši sobě i Gyzmovi. |
| |||
13 Magor, Shrey, kdokoli!!! Tak nějak jsem rád, že ji konečně napadlo ze mě slízt, ale její další slova mi vůbec nedávají smysl. Sklouznu na ni pohledem a když vidím, že se nedívá na mě, velmi, ale velmi nerad se otočím ke dveřím. Okamžitě se přikrčím, ale on se mezitím pustí do Shrey. Chci toho využít a proplížit se co nejrychleji pryč, ale zdá se, že něco takového přesně očekával. Když promluví přímo na mě hlasitě polknu a rozhlédnu se po třídě, jestli mi někdo přijde na pomoc. Místo toho se jenom objeví Marcos s památníčkem. Asi něco jako: „Měli sme tě rádi, Sigi“. „Já... radši... radši bych na.... ehm.... víte... hmmm.... ošetřovnu za....hmmm.... skutečným, ehm.... léčitelem?“ Radši na něj nekoukám. Nepochybuju o tom, že jsem se rozhoupal k únikové akci moc pozdě. Proč by vlastně měl nechat jít na ošetřovnu mě, když nenechal kluka s tepenným krvácením? Pokud mi nikdo nepřispěchá na pomoc a on mě přeci jen nepustím, velmi neochotně mu podám ruku. Pochopitelně nejprve zkusím tu zdravou, ale opět velmi pochybuju, že mi to projde. Nakonec tedy velmi nerad vytáhnu zlomenou ruku. Že bych ho mohl popálit, to si můžu nechat tak leda zdát. A že bych ho zkusil ovlivnit? Ani za boha. Kdo ví, co by mi provedl, až by se vzbudil. |
| |||
Jídelna - učebna 13 René a všichni tam Opět zavládlo ticho. Tvorové se z jídelny vytrousili, pak zase přibyli. Vystřídalo se tam mnoho tváří. Jen jsem je sledoval a bavil se tím, jak se snaží jeden druhého vyvést z míry a předvést, kdo je větší machr. Když se ale jídelna značně vyprázdní, dojde mi, že i my bychom se mohli zvednout. Zatřesu Reném, aby se probral a vytáhnu ho na nohy. "Jdeme taky do učebny, když už se tam přesunuli," řeknu mu a vleču ho s sebou. Minu nějakého kluka, tak mu jen kývnu. Na tváři mi pořád sídlí ten velký zlatý motýl z hodiny. Vejdeme dovnitř, ale hned za dveřmi se něco děje, tak se protáhneme stranou a usadíme se do nějaké volné lavice. |
doba vygenerování stránky: 1.3372700214386 sekund