| |||
MT01 -> Učebna 13 přítomní v učebně 13 ,,Díky. Podívám se po nějakém vhodném vzoru." přikývnu ještě Oranilovi na cestě z učebny, kde nám právě skončila hodina. Zamířím za ostatními do učebny 13. Snad tam bude trochu víc živo, než bylo na této hodině, kde se prakticky nikdo s nikým nebavil. Ne že bych já dělal nějakou výjimku. ,,Zdravím." pozdravím přítomné, sotva vlezu do třídy, kde se zarazím. Zdá se, že tady asi opravdu je trochu víc živo. ,,Ty se vyznáš i v léčitelství? To by do tebe jeden neřekl." podotknu pobaveně k Jožinovi. Nevím proč, tento hromotluk působí tak těžce pozitivně, že je to až legrační. Takových osob jsem skutečně za svůj život moc nepotkal. Ne že by jich nakonec bylo nějak hodně. A támhle je....? ,,Slečno Akashko? Deka pořád slouží?" pozdravím se se zakuklenou osobou, zabalenou v přikrývce. Vypadá to, že ona paranoia ohledně nebezpečí ji nepouští ani zde. Jo, tady bude veselo. rozhlédnu se po nějakém volném místě, očima ještě napůl kontroluji přítomné studenty, se kterými jsem se ještě nesetkal na předešlé hodině. |
| |||
13 S celkem povděkem kvituji, že alespoň někdo tu má alespoň půlku mozku, když se dívčina uráčí se představit. Sice tam stále chyběl pozdrav, ale alespoň se představila a neplkla k tomu něco hloupého. Ocením to dokonce i celkem milým úsměvem. Šikovná opička. Na okamžik přivřu oči, ne, to bych si asi neměl ani myslet. Ale co, Oranil ani Sem tu nejsou a zbytek to na mě těžko napráská, že? Všimnu si, že jeden z upírů poměrně rychle pochopil narážku na pokračování vyučování a přiloudal se blíž. Jen nepatrně kývnu jeho směrem. Bláboli démona nechávám bez povšimnutí. Tvoreček se mi zavrtí v rukou, když se přiblíží nějaká deka a zpod ní vykoukne tvář. Ta holka by měla být na psychiatrii a ne tady, ale alespoň umí pozdravit. „Budete si muset na své miláčky dávat větší pozor, slečno...?“ Tázavě nadzvednu obočí. Pokud mi poví jméno, kývnu, pokud ne, povzdechnu si, ale tvorečka jí podám tak jako tak. „A měla byste si zvykat. Rovnání zlomených kostí není to nejhorší, co v životě uvidíte.“ V klidu se odvrátím od deky, ať dělá co umí, jí budou chybět vědomosti. Už, už chci vzít démona za ruku, když se do místnosti přižene velká voda. Nebo spíše velké, ehm, cosi. Prohlédnu si vysokého tvora, který tvrdí, že něco o rovnání kostí ví a se zlým úsměvem ustoupím kousek stranou. Sice se také neumí představit, ale projevuje zde skutečně ojedinělou iniciativu. „Prosím. Nemůže se stát nic horšího, než že mu tu ruku znovu zlomíme a já to pak přerovnám.“ Pokynu rukou obříkovi, že má tedy volné pole působnosti. |
| |||
13 prúúser, okrajovo zranený Vedela som, že ak bielovlások predo mnou nebude úplný mámpičista, neprejde mi to, ale aj tak som nečakala túto reakciu. To vážne v tomto cvokhause musia dbať na nejakú etiketu alebo čo to je? Potlačím chuť pretočiť očami. Naozaj by som si myslela že to tu bude už prežitok. Teší ma, Shrey. Na počudovanie to ani nevyznie neúprimne. Táto hodina bola povinná a spoločná, takže vysvetľovať čo tu robím som naozaj nemusela. Skôr sa zameriam na niečo, čo mu prihopsalo na nohy. Egh, to je...divné. Nakrčím nos, ale neni mi ponechaného dosť času, keďže Sven zase prehovorí. Zdvihnem teda zrak k nemu, aj keď sa v podstate naňho pozerám zhora. Zatiaľ čo rozpráva, obzerám si ho. Keď o ňom hovorili ako o psychopatovi, predstavovala som si ho inak. Dokončí čosi o kúzlach a ja iba povytiahnem obočie. Ja nekúzlim vôbec. Nie som čarodejník, tak o čom kecá? Ja narábam s energiou. Nechám ho ale tak, nech si myslí čo chce. Síce zatiaľ vyzerá aj pôsobí pokojne, ale keďže mi o ňom hovorili čo mi hovorili, je mi jasné že je to klamlivá reklama. Pod tou peknou schránkou môže skrývať kadečo. A práve teraz má len dôvod navyše aby si nemusel náhodne vyberať pokusného králika. A prečo? Lebo za dobrotu na žobrotu moja, presne preto. Keby necháš radiátor aby tu spanikárene dychčal a bál sa ďalšej hodiny a len sa bavila na jeho strachu, teraz by si bola v bezpečnej zóne. Ale ty nie, ty si musela...byť...milá? Počas myšlienkového rozhovoru som zrak presunula na Sigiho, a že som sa netvárila najpríjemnejšie, no teraz na chvíľu na neho pozerám s podozrením a údivom. Žeby mi predsa zvatoval hlavu? Ale veď...nič som necítila, a teraz by to už ustúpilo a ja by som vedela že sa jeho moc utrhla, takže potom prečo... Stisnem ruku v päsť, keď si prehrám poslednú desiatku minút a pomaličky sa mi poskladajú kolieska v hlave. Prebleskne mi tam, ako som sa uistila že kvôli tej blbej upírke nestratí kontrolu, a ako sa vydesene tváril keď sa chcel dostať na ošetrovňu. A všetko som si to racionálne oddôvodnila výhovorkami. Kdesi vzadu, z tmavého kúta mysle sa objaví pár spomienok ako krpatá Shrey pomáha ostatným deckám a ako je potom krpatá Shrey dokopaná na zemi. Zbelejú mi hánky. Zase. Zase si to spravila. Pre sedem pekelných kruhov, kedy sa to naučíš poriadne. Akonáhle niekoho pustíš pod kožu, doplatíš na to. Vidíš? Neoplatí sa byť na niekoho dobrý. Všetci myslia na seba, tak to láskavo rob aj ty. Ženská, bože. A ani si si nevšimla že sa niečo deje. Hlupaňa. Vieš že nikoho nepotrebuješ. Zrazu sa mi výraz v tvári zmení na ľadovú masku. Zaťato zdvihnem hlavu, prekrížim si ruky na prsiach a okato ignorujem Sigiho zúfalé pohľady po triede. Vlastne sa naňho nepozriem už vôbec, tak isto ako na deku a nejakého trpaslíka, ktorý tvoria hýbajúcu sa časť triedy v mojom okolí. Už len čakám, ako skončí situácia a čo nám Sven vymyslí. Mám dojem, že s tým rovno aj začne hodinu. |
| |||
MT01 Asmodaeus Nechávám je jít, zatímco stojím stále na svém místě. Vlk vedle mne se napřed přežene přes veškerou krev, kterou vstřebá a pak zmizí. Když mne ještě osloví, zvednu hlavu od desek. "Zkuste společenskou místnost. Udělím vám tam výjimku na něco takového. A bude podle vašich přání," pokynu mu a připíšu si poznámku na kraj papíru. |
| |||
MT-01 - chodba Chvíli to vypadá, že se golemové jakýmsi způsobem pošťuchují. Je to popravdě nudná podívaná a přestože krvavý vlk určitě nepracuje nyní na svůj plný výkon, některý z mých jiných golemů by se s ním patrně dokázal vypořádat. Ale to je všechno otázka zkušeností, které mi pořád chybí. Když se můj golem začne vypařovat uvnitř krvavého vlka, pousměji se. Ale není třeba teď dělat další divadlo s tím, že bych profesorovi ukradl jeho vlastní výtvor. Toho hašteření už bylo pro dnešek dost. Přesto, podle míry vlastního napojení na golema, může Oranil pocítit hodně velký nárůst energie poté, co je můj golem zlikvidován. Popravdě, pokud si nedá pozor, bude to jako rána kladivem. ,,Vskutku, už je....hmmm....tolik?" zalétnu koutkem oka někam bokem, když se znovu vrátí ten protivný šahající pocit. ,,Profesore, můžu jen jednu věc? Bylo by možné si někde tady opatřit ceremoniální dýku? Nerad bych při každé hodině žádal vyučující o to, aby mi vyčarovávali potřebné předměty." zeptám se ještě Oranila před odchodem ze třídy. Ať už mi odpoví kladně či záporně, zamířím poté ven z učebny. Je dobře, že existuje magie, nechtělo by se mi uklízet ten krvavý nepořádek po golemech. |
| |||
MT01- učebna 13 Zlomenina Čučím jak vejr, co tady vyváďijou. Nějaký kúzla. Fuj to je hnůj. To je proti přírodě. "Naschle." rozlóčím se a dondu s ostatníma do učebny. "Nazdárek ve spolek." zeptám se. Mrknu k hloučku na co čučijou. "To chce narovnat. Pusťte mě k tomu, já tomu rozumím." Vyhrnu si rukávy. |
| |||
13 Jigme a léčitelská skupinka Obludka se zjevně už hádat nechce, patrně má lepší zábavu. Zato já si všimnu koutkem oka nějakého probliknutí. „Copak to bylo? Nemá to tak nějak svítit pořád stejně?“ Zkoumavě se zadívám na Jigmeho, čímž se ještě o trochu pootočím a jemu se naskytne ještě zajímavější výhled. Když se ozve křupnutí, ohlédnu se, abych zjistila, že obludka totálně zešílela a právě zlomila červenému ruku. Na čež se k nim přihnal nějaký muž a začal jí dávat lekce dobrého chování. Tak v tom mu fakt přeju hodně štěstí a trpělivosti. Pokud mě Jigme nebo někdo jiný nevyruší, sleduju počínání prý profesora. |
| |||
13 Sven Můj drahoušek se lekne a uteče z bezpečí mé bezpečnostní deky. Trvá nějakou chvíli, než se mi podaří i s dekou zvednou tak, abych byla co nejméně vidět. Vykouknu tunýlkem a hledám svého mazlíčka. Docupitam k profesorovi, nadhazujíc opatrně peřinu, abych se o ní nepřerazila. "Dobrý den, můžete mi vrátit Gyzma? Tohle opravdu vidět nemusíme. Mohlo by nás to rozrušit." Počkám jestli mi jej vrátí. Pokud ano odeberu se zpátky na místo a pokusím se zacpat uši sobě i Gyzmovi. |
doba vygenerování stránky: 1.462630033493 sekund