| |||
13 Frajer co stál u zraněnýho rohatca mě k temu pustí, sem nečekal. Většinou kdákajó ať naklapu radši stranó. Při tem nésu gramlavej. "Hulákajó na mňa Jožin. Sem to už párkrát dělal. Jednó dokonce i sobě. Co vám zbude, když si zlomíte haluzu, že taky. To by Bělá dlóhá story. Špica. Haluza jako by nikdy nebyla vejpůl." ukážu všem ruku, aby jako viděli, že sem řízek co z boja neutíká a umí si poradit. "Důležitý je, aby se nehébal. Jinak je to bída." Vezmu tu drobóčkó červenó ručku mezi palec a ukazováček. "Slabší povahy by se neměli dívat. Vomdlívají z teho." Škubnutí, ale něco se vošklivě zvrtlo. Najednó mu z té ruky trčijó kostí. Ruku zaškrtím prstama, aby nevohodil krvó spolužáky. Druhou rukou se posrbu ve vósiskách. "Čučíte, co? Tak takhle se to negóme. Krpa. Se hébal. Lepší je opravovat, když só v limbu. Teď mu tu ruku musíte přiškrtit. Aby vás moc nevohodil krvó. Nikdy nevíte. Některá krev dokáže leptat. Tahle naštěstí ne. Ale strčit ruku do žhaviska, to je měla vám řeknu. Jo a taky aby nevykrvácel. To se občas taky stane. Upustijou krve jako když mě teče z nosu a só tuhý. Na to vopatrně. Hold ne vždycky se podaří každýho zachránit, ale nesmíte se bát pomáhat. Však ono se zadaří. Nemáte někdo kus hadru na zaškrcení. Myslím, že u těchhle démonů se to zaškrcuhe někde v oblasti krku." |
| |||
13 Myslela jsem, že už jsem s tímhle profesorem něco řešila. Asi ne. Vlastně počkat, to ta deka má asi maskovací kouzlo, které ani profesoři nepřekonají. Šikovná dečka. "Akashka Marwolaeth, pane profesore. Budu, on se jen leknul, když slyšel to lámání kostí. Nechci si zvykat. Všechno se dá řešit pomocí lásky. Mír a láska to je to nejdůležitější." poučím profesora a schovám Gyzma pod deku. "Slouží velmi dobře. Děkuji za optání. Tak a teď se ty má lásko odebereme zpátky ke dveřím, ju." řeknu slaďoučce. |
| |||
Před Jídelnou -> 13 Jako by mě zastavila prapodivná, !!temná!! síla. Zvednu hlavu ke stropu a hlasitě vzdechnu. Něco mi říká, že na té hodině chybět nechci. Respektive chci, ale nechci. Nakloním hlavu snažíc se pochopit svou vlastní úvahu. Tohle je čirá blbost. Než se stačím otočit na patě, projde kolem mě chlápek. Kývnu mu na pozdrav a rozejdu se stejným směrem. Zkusíme co vydržím. Mávnu rukou. Vždyť mě tak pěkně pozdravil před chvílí. Ten o mě špatné mínění nemá. Uchechtnu se. Chudák staroch si mě určitě už ani nepamatuje. To bude v suchu. Před prahem se mi nohy zastaví a skoro jim musím rukama pomoct, abych je dostal do učebny. Sednu si na své původní místo a snažím se dokonale splynout s davem. Měl jsem jen smůlu, nic víc. |
| |||
MT01 -> Učebna 13 přítomní v učebně 13 ,,Díky. Podívám se po nějakém vhodném vzoru." přikývnu ještě Oranilovi na cestě z učebny, kde nám právě skončila hodina. Zamířím za ostatními do učebny 13. Snad tam bude trochu víc živo, než bylo na této hodině, kde se prakticky nikdo s nikým nebavil. Ne že bych já dělal nějakou výjimku. ,,Zdravím." pozdravím přítomné, sotva vlezu do třídy, kde se zarazím. Zdá se, že tady asi opravdu je trochu víc živo. ,,Ty se vyznáš i v léčitelství? To by do tebe jeden neřekl." podotknu pobaveně k Jožinovi. Nevím proč, tento hromotluk působí tak těžce pozitivně, že je to až legrační. Takových osob jsem skutečně za svůj život moc nepotkal. Ne že by jich nakonec bylo nějak hodně. A támhle je....? ,,Slečno Akashko? Deka pořád slouží?" pozdravím se se zakuklenou osobou, zabalenou v přikrývce. Vypadá to, že ona paranoia ohledně nebezpečí ji nepouští ani zde. Jo, tady bude veselo. rozhlédnu se po nějakém volném místě, očima ještě napůl kontroluji přítomné studenty, se kterými jsem se ještě nesetkal na předešlé hodině. |
| |||
13 S celkem povděkem kvituji, že alespoň někdo tu má alespoň půlku mozku, když se dívčina uráčí se představit. Sice tam stále chyběl pozdrav, ale alespoň se představila a neplkla k tomu něco hloupého. Ocením to dokonce i celkem milým úsměvem. Šikovná opička. Na okamžik přivřu oči, ne, to bych si asi neměl ani myslet. Ale co, Oranil ani Sem tu nejsou a zbytek to na mě těžko napráská, že? Všimnu si, že jeden z upírů poměrně rychle pochopil narážku na pokračování vyučování a přiloudal se blíž. Jen nepatrně kývnu jeho směrem. Bláboli démona nechávám bez povšimnutí. Tvoreček se mi zavrtí v rukou, když se přiblíží nějaká deka a zpod ní vykoukne tvář. Ta holka by měla být na psychiatrii a ne tady, ale alespoň umí pozdravit. „Budete si muset na své miláčky dávat větší pozor, slečno...?“ Tázavě nadzvednu obočí. Pokud mi poví jméno, kývnu, pokud ne, povzdechnu si, ale tvorečka jí podám tak jako tak. „A měla byste si zvykat. Rovnání zlomených kostí není to nejhorší, co v životě uvidíte.“ V klidu se odvrátím od deky, ať dělá co umí, jí budou chybět vědomosti. Už, už chci vzít démona za ruku, když se do místnosti přižene velká voda. Nebo spíše velké, ehm, cosi. Prohlédnu si vysokého tvora, který tvrdí, že něco o rovnání kostí ví a se zlým úsměvem ustoupím kousek stranou. Sice se také neumí představit, ale projevuje zde skutečně ojedinělou iniciativu. „Prosím. Nemůže se stát nic horšího, než že mu tu ruku znovu zlomíme a já to pak přerovnám.“ Pokynu rukou obříkovi, že má tedy volné pole působnosti. |
| |||
13 prúúser, okrajovo zranený Vedela som, že ak bielovlások predo mnou nebude úplný mámpičista, neprejde mi to, ale aj tak som nečakala túto reakciu. To vážne v tomto cvokhause musia dbať na nejakú etiketu alebo čo to je? Potlačím chuť pretočiť očami. Naozaj by som si myslela že to tu bude už prežitok. Teší ma, Shrey. Na počudovanie to ani nevyznie neúprimne. Táto hodina bola povinná a spoločná, takže vysvetľovať čo tu robím som naozaj nemusela. Skôr sa zameriam na niečo, čo mu prihopsalo na nohy. Egh, to je...divné. Nakrčím nos, ale neni mi ponechaného dosť času, keďže Sven zase prehovorí. Zdvihnem teda zrak k nemu, aj keď sa v podstate naňho pozerám zhora. Zatiaľ čo rozpráva, obzerám si ho. Keď o ňom hovorili ako o psychopatovi, predstavovala som si ho inak. Dokončí čosi o kúzlach a ja iba povytiahnem obočie. Ja nekúzlim vôbec. Nie som čarodejník, tak o čom kecá? Ja narábam s energiou. Nechám ho ale tak, nech si myslí čo chce. Síce zatiaľ vyzerá aj pôsobí pokojne, ale keďže mi o ňom hovorili čo mi hovorili, je mi jasné že je to klamlivá reklama. Pod tou peknou schránkou môže skrývať kadečo. A práve teraz má len dôvod navyše aby si nemusel náhodne vyberať pokusného králika. A prečo? Lebo za dobrotu na žobrotu moja, presne preto. Keby necháš radiátor aby tu spanikárene dychčal a bál sa ďalšej hodiny a len sa bavila na jeho strachu, teraz by si bola v bezpečnej zóne. Ale ty nie, ty si musela...byť...milá? Počas myšlienkového rozhovoru som zrak presunula na Sigiho, a že som sa netvárila najpríjemnejšie, no teraz na chvíľu na neho pozerám s podozrením a údivom. Žeby mi predsa zvatoval hlavu? Ale veď...nič som necítila, a teraz by to už ustúpilo a ja by som vedela že sa jeho moc utrhla, takže potom prečo... Stisnem ruku v päsť, keď si prehrám poslednú desiatku minút a pomaličky sa mi poskladajú kolieska v hlave. Prebleskne mi tam, ako som sa uistila že kvôli tej blbej upírke nestratí kontrolu, a ako sa vydesene tváril keď sa chcel dostať na ošetrovňu. A všetko som si to racionálne oddôvodnila výhovorkami. Kdesi vzadu, z tmavého kúta mysle sa objaví pár spomienok ako krpatá Shrey pomáha ostatným deckám a ako je potom krpatá Shrey dokopaná na zemi. Zbelejú mi hánky. Zase. Zase si to spravila. Pre sedem pekelných kruhov, kedy sa to naučíš poriadne. Akonáhle niekoho pustíš pod kožu, doplatíš na to. Vidíš? Neoplatí sa byť na niekoho dobrý. Všetci myslia na seba, tak to láskavo rob aj ty. Ženská, bože. A ani si si nevšimla že sa niečo deje. Hlupaňa. Vieš že nikoho nepotrebuješ. Zrazu sa mi výraz v tvári zmení na ľadovú masku. Zaťato zdvihnem hlavu, prekrížim si ruky na prsiach a okato ignorujem Sigiho zúfalé pohľady po triede. Vlastne sa naňho nepozriem už vôbec, tak isto ako na deku a nejakého trpaslíka, ktorý tvoria hýbajúcu sa časť triedy v mojom okolí. Už len čakám, ako skončí situácia a čo nám Sven vymyslí. Mám dojem, že s tým rovno aj začne hodinu. |
| |||
MT01 Asmodaeus Nechávám je jít, zatímco stojím stále na svém místě. Vlk vedle mne se napřed přežene přes veškerou krev, kterou vstřebá a pak zmizí. Když mne ještě osloví, zvednu hlavu od desek. "Zkuste společenskou místnost. Udělím vám tam výjimku na něco takového. A bude podle vašich přání," pokynu mu a připíšu si poznámku na kraj papíru. |
| |||
MT-01 - chodba Chvíli to vypadá, že se golemové jakýmsi způsobem pošťuchují. Je to popravdě nudná podívaná a přestože krvavý vlk určitě nepracuje nyní na svůj plný výkon, některý z mých jiných golemů by se s ním patrně dokázal vypořádat. Ale to je všechno otázka zkušeností, které mi pořád chybí. Když se můj golem začne vypařovat uvnitř krvavého vlka, pousměji se. Ale není třeba teď dělat další divadlo s tím, že bych profesorovi ukradl jeho vlastní výtvor. Toho hašteření už bylo pro dnešek dost. Přesto, podle míry vlastního napojení na golema, může Oranil pocítit hodně velký nárůst energie poté, co je můj golem zlikvidován. Popravdě, pokud si nedá pozor, bude to jako rána kladivem. ,,Vskutku, už je....hmmm....tolik?" zalétnu koutkem oka někam bokem, když se znovu vrátí ten protivný šahající pocit. ,,Profesore, můžu jen jednu věc? Bylo by možné si někde tady opatřit ceremoniální dýku? Nerad bych při každé hodině žádal vyučující o to, aby mi vyčarovávali potřebné předměty." zeptám se ještě Oranila před odchodem ze třídy. Ať už mi odpoví kladně či záporně, zamířím poté ven z učebny. Je dobře, že existuje magie, nechtělo by se mi uklízet ten krvavý nepořádek po golemech. |
| |||
MT01- učebna 13 Zlomenina Čučím jak vejr, co tady vyváďijou. Nějaký kúzla. Fuj to je hnůj. To je proti přírodě. "Naschle." rozlóčím se a dondu s ostatníma do učebny. "Nazdárek ve spolek." zeptám se. Mrknu k hloučku na co čučijou. "To chce narovnat. Pusťte mě k tomu, já tomu rozumím." Vyhrnu si rukávy. |
doba vygenerování stránky: 1.6534380912781 sekund