| |||
13 Magor, Shrey, kdokoli!!! Tak nějak jsem rád, že ji konečně napadlo ze mě slízt, ale její další slova mi vůbec nedávají smysl. Sklouznu na ni pohledem a když vidím, že se nedívá na mě, velmi, ale velmi nerad se otočím ke dveřím. Okamžitě se přikrčím, ale on se mezitím pustí do Shrey. Chci toho využít a proplížit se co nejrychleji pryč, ale zdá se, že něco takového přesně očekával. Když promluví přímo na mě hlasitě polknu a rozhlédnu se po třídě, jestli mi někdo přijde na pomoc. Místo toho se jenom objeví Marcos s památníčkem. Asi něco jako: „Měli sme tě rádi, Sigi“. „Já... radši... radši bych na.... ehm.... víte... hmmm.... ošetřovnu za....hmmm.... skutečným, ehm.... léčitelem?“ Radši na něj nekoukám. Nepochybuju o tom, že jsem se rozhoupal k únikové akci moc pozdě. Proč by vlastně měl nechat jít na ošetřovnu mě, když nenechal kluka s tepenným krvácením? Pokud mi nikdo nepřispěchá na pomoc a on mě přeci jen nepustím, velmi neochotně mu podám ruku. Pochopitelně nejprve zkusím tu zdravou, ale opět velmi pochybuju, že mi to projde. Nakonec tedy velmi nerad vytáhnu zlomenou ruku. Že bych ho mohl popálit, to si můžu nechat tak leda zdát. A že bych ho zkusil ovlivnit? Ani za boha. Kdo ví, co by mi provedl, až by se vzbudil. |
| |||
Jídelna - učebna 13 René a všichni tam Opět zavládlo ticho. Tvorové se z jídelny vytrousili, pak zase přibyli. Vystřídalo se tam mnoho tváří. Jen jsem je sledoval a bavil se tím, jak se snaží jeden druhého vyvést z míry a předvést, kdo je větší machr. Když se ale jídelna značně vyprázdní, dojde mi, že i my bychom se mohli zvednout. Zatřesu Reném, aby se probral a vytáhnu ho na nohy. "Jdeme taky do učebny, když už se tam přesunuli," řeknu mu a vleču ho s sebou. Minu nějakého kluka, tak mu jen kývnu. Na tváři mi pořád sídlí ten velký zlatý motýl z hodiny. Vejdeme dovnitř, ale hned za dveřmi se něco děje, tak se protáhneme stranou a usadíme se do nějaké volné lavice. |
| |||
Chodba před 13 -> Učebna 13 Tonka Jen S vynuceně přátelským úsměvem sleduji chlápka, jak mi skládá rady. A ty jsi určitě v pořádku? Otočím se za ním, když začne odcházet. "Díky, budu si pamatovat." Vejdu do třídy a posadím se doprostřed na vzdálený kraj od dveří. Přece jen nás tu chrání nějaké školní pravidla, ne? |
| |||
Chodba před 13 -> Jídelna Bud Udělám několik kroků vzad, ven z dveří. Z jeho slov se mi opět přehraje situace z minulé hodiny. Díky, jednou stačilo. Znovu se mi nechce sledovat jak si vybírá figurky na další divadlo, i když bych to tentokrát nemusel být já. Něco se mi na tom chlápkovi nezamlouvá. Vím kdy je lepší se vzdálit. Otočím se směrem k jídelně. Podívám se na chlápka v saku. "Existují cvoci, magoři a úchylové. A nad tím vším ještě existuje tohle." Ukážu prstem dovnitř učebny. "Vkroč na vlastní riziko, já si už užil." Rozpochoduji se k jídelně. |
| |||
Jídelna - chodba v přístavbě, přízemí Bud, čekání na Dan Jen něco zabručím, když mi to odkýve. "Je potřeba rozšiřovat znalosti toho, co vás tady může zabít," trhnu rameny nezaujatě. "Uží si to," mávnu mu nezúčastněně. Ještě nějakou dobu sedím v jídelně a zírám do ohně, než se zvednu, otočím se na patě a zamířím do haly. Na nástěnce se podívám, kde má Dan hodinu a zamířím tím směrem. Srocení u učebny si absolutně nevšímám, i když pár hádků z hlavy se tím směrem zvědavě dívá. Projdu do přístavby a opřu se o zeď, čekám až jim skončí hodina. Dan mi jistě zvedne náladu. Tímhle tempem bych asi někoho zabila a bylo by mi to úplně putna. |
| |||
13 dění kolem profesora Dál tupě zírám do lavice, i když Sigi začne vyvádět. Natočím hlavu jen v okamžik, kdy uslyším křupnutí. Jak hledím na Sigiho, pohled mi přejede až za něj. V ten okamžik sedím rovně a napjatý čekám co se bude dít. Slečna se z toho snaží vykecat, ale tak jednoduché to s ním mít nebude. Když promluví, lehce se mi zježí zátylek. Průser. Když se rozhlédne po třídě a náš pohled se na chvíli střetne, už tuším, že z toho nevyvázneme tak snadno. Sleduji co se bude dít, nejsem daleko. Když ho pobídne, aby mu podal ruku a poznamená že postaru, dlouhé minuty na ně zírám, než mi to dojde. Sakra. Hodina mimo hodinu. Zalovím rukou po kapsách. Naštěstí najdu maličký bloček v náprsní kapce a malou propisku. Zvednu se a přejdu blíž k nim. Doufám, že jsem ovšem situaci pochopil správně. Pokud ne, tak jsem na sebe právě solidně upoutal pozornost. |
| |||
13 Sarah Na tom neco bude holka. Byla by to nuda. Odpovim a pohodlne se usadim. Kouknu po Jigmem. Kdyz Sarah odchazi tak me oci smeruji jednim smerem. Hlasite pisknu kdyz zavrti zadeckem a rukou si vjedu do vlasu. Pote uz jensleduji deni kolem sebe. Do niceho se radeji uz nemontuji a necham si vse pro sebe. |
doba vygenerování stránky: 1.3222670555115 sekund