| |||
13 Jigme a léčitelská skupinka Obludka se zjevně už hádat nechce, patrně má lepší zábavu. Zato já si všimnu koutkem oka nějakého probliknutí. „Copak to bylo? Nemá to tak nějak svítit pořád stejně?“ Zkoumavě se zadívám na Jigmeho, čímž se ještě o trochu pootočím a jemu se naskytne ještě zajímavější výhled. Když se ozve křupnutí, ohlédnu se, abych zjistila, že obludka totálně zešílela a právě zlomila červenému ruku. Na čež se k nim přihnal nějaký muž a začal jí dávat lekce dobrého chování. Tak v tom mu fakt přeju hodně štěstí a trpělivosti. Pokud mě Jigme nebo někdo jiný nevyruší, sleduju počínání prý profesora. |
| |||
13 Sven Můj drahoušek se lekne a uteče z bezpečí mé bezpečnostní deky. Trvá nějakou chvíli, než se mi podaří i s dekou zvednou tak, abych byla co nejméně vidět. Vykouknu tunýlkem a hledám svého mazlíčka. Docupitam k profesorovi, nadhazujíc opatrně peřinu, abych se o ní nepřerazila. "Dobrý den, můžete mi vrátit Gyzma? Tohle opravdu vidět nemusíme. Mohlo by nás to rozrušit." Počkám jestli mi jej vrátí. Pokud ano odeberu se zpátky na místo a pokusím se zacpat uši sobě i Gyzmovi. |
| |||
13 Magor, Shrey, kdokoli!!! Tak nějak jsem rád, že ji konečně napadlo ze mě slízt, ale její další slova mi vůbec nedávají smysl. Sklouznu na ni pohledem a když vidím, že se nedívá na mě, velmi, ale velmi nerad se otočím ke dveřím. Okamžitě se přikrčím, ale on se mezitím pustí do Shrey. Chci toho využít a proplížit se co nejrychleji pryč, ale zdá se, že něco takového přesně očekával. Když promluví přímo na mě hlasitě polknu a rozhlédnu se po třídě, jestli mi někdo přijde na pomoc. Místo toho se jenom objeví Marcos s památníčkem. Asi něco jako: „Měli sme tě rádi, Sigi“. „Já... radši... radši bych na.... ehm.... víte... hmmm.... ošetřovnu za....hmmm.... skutečným, ehm.... léčitelem?“ Radši na něj nekoukám. Nepochybuju o tom, že jsem se rozhoupal k únikové akci moc pozdě. Proč by vlastně měl nechat jít na ošetřovnu mě, když nenechal kluka s tepenným krvácením? Pokud mi nikdo nepřispěchá na pomoc a on mě přeci jen nepustím, velmi neochotně mu podám ruku. Pochopitelně nejprve zkusím tu zdravou, ale opět velmi pochybuju, že mi to projde. Nakonec tedy velmi nerad vytáhnu zlomenou ruku. Že bych ho mohl popálit, to si můžu nechat tak leda zdát. A že bych ho zkusil ovlivnit? Ani za boha. Kdo ví, co by mi provedl, až by se vzbudil. |
| |||
Jídelna - učebna 13 René a všichni tam Opět zavládlo ticho. Tvorové se z jídelny vytrousili, pak zase přibyli. Vystřídalo se tam mnoho tváří. Jen jsem je sledoval a bavil se tím, jak se snaží jeden druhého vyvést z míry a předvést, kdo je větší machr. Když se ale jídelna značně vyprázdní, dojde mi, že i my bychom se mohli zvednout. Zatřesu Reném, aby se probral a vytáhnu ho na nohy. "Jdeme taky do učebny, když už se tam přesunuli," řeknu mu a vleču ho s sebou. Minu nějakého kluka, tak mu jen kývnu. Na tváři mi pořád sídlí ten velký zlatý motýl z hodiny. Vejdeme dovnitř, ale hned za dveřmi se něco děje, tak se protáhneme stranou a usadíme se do nějaké volné lavice. |
| |||
Chodba před 13 -> Učebna 13 Tonka Jen S vynuceně přátelským úsměvem sleduji chlápka, jak mi skládá rady. A ty jsi určitě v pořádku? Otočím se za ním, když začne odcházet. "Díky, budu si pamatovat." Vejdu do třídy a posadím se doprostřed na vzdálený kraj od dveří. Přece jen nás tu chrání nějaké školní pravidla, ne? |
| |||
Chodba před 13 -> Jídelna Bud Udělám několik kroků vzad, ven z dveří. Z jeho slov se mi opět přehraje situace z minulé hodiny. Díky, jednou stačilo. Znovu se mi nechce sledovat jak si vybírá figurky na další divadlo, i když bych to tentokrát nemusel být já. Něco se mi na tom chlápkovi nezamlouvá. Vím kdy je lepší se vzdálit. Otočím se směrem k jídelně. Podívám se na chlápka v saku. "Existují cvoci, magoři a úchylové. A nad tím vším ještě existuje tohle." Ukážu prstem dovnitř učebny. "Vkroč na vlastní riziko, já si už užil." Rozpochoduji se k jídelně. |
doba vygenerování stránky: 1.4070570468903 sekund