| |||
Jídelna - chodba v přístavbě, přízemí Bud, čekání na Dan Jen něco zabručím, když mi to odkýve. "Je potřeba rozšiřovat znalosti toho, co vás tady může zabít," trhnu rameny nezaujatě. "Uží si to," mávnu mu nezúčastněně. Ještě nějakou dobu sedím v jídelně a zírám do ohně, než se zvednu, otočím se na patě a zamířím do haly. Na nástěnce se podívám, kde má Dan hodinu a zamířím tím směrem. Srocení u učebny si absolutně nevšímám, i když pár hádků z hlavy se tím směrem zvědavě dívá. Projdu do přístavby a opřu se o zeď, čekám až jim skončí hodina. Dan mi jistě zvedne náladu. Tímhle tempem bych asi někoho zabila a bylo by mi to úplně putna. |
| |||
13 dění kolem profesora Dál tupě zírám do lavice, i když Sigi začne vyvádět. Natočím hlavu jen v okamžik, kdy uslyším křupnutí. Jak hledím na Sigiho, pohled mi přejede až za něj. V ten okamžik sedím rovně a napjatý čekám co se bude dít. Slečna se z toho snaží vykecat, ale tak jednoduché to s ním mít nebude. Když promluví, lehce se mi zježí zátylek. Průser. Když se rozhlédne po třídě a náš pohled se na chvíli střetne, už tuším, že z toho nevyvázneme tak snadno. Sleduji co se bude dít, nejsem daleko. Když ho pobídne, aby mu podal ruku a poznamená že postaru, dlouhé minuty na ně zírám, než mi to dojde. Sakra. Hodina mimo hodinu. Zalovím rukou po kapsách. Naštěstí najdu maličký bloček v náprsní kapce a malou propisku. Zvednu se a přejdu blíž k nim. Doufám, že jsem ovšem situaci pochopil správně. Pokud ne, tak jsem na sebe právě solidně upoutal pozornost. |
| |||
13 Sarah Na tom neco bude holka. Byla by to nuda. Odpovim a pohodlne se usadim. Kouknu po Jigmem. Kdyz Sarah odchazi tak me oci smeruji jednim smerem. Hlasite pisknu kdyz zavrti zadeckem a rukou si vjedu do vlasu. Pote uz jensleduji deni kolem sebe. Do niceho se radeji uz nemontuji a necham si vse pro sebe. |
| |||
Učebna 13 Sarah S lehkým odfrknutím si sednu, na odstrčenou židli. Velmi opatrně, křídla mám mimo opěrku, tedy napůl roztažená. Když si ty dvě vyměňovaly urážky, nemíchal jsem se do toho, neměl jsem to zapotřebí a kdo by se chtěl nechat dobrovolně rozdrtit mlýnskými kameny, že. Nicméně Sarah dojde k lavici, ale neusadí se na svou židli. Hupsne mi do klína. Povytáhnu obočí a velmi překvapeně se na ni podívám. Stojí mě veškeré mé sebeovládání, abych momentálně neztratil tvář a nově nabitou image. Tak nějak automaticky a instinktivně jí zachytím na klíně, aby nepadala. Žlutý kámen pod krkem krátce blikne, než dál klidně svítí jako předtím. Jsem jí tak fascinován a soustředím se jen... No snažím se ne na ní, že si nevšimnu, ani zlomené ruky, ani příchodu učitele. Zaregistroval jsem křupnutí, ale momentálně mám dost co dělat sám se sebou... a... jí? |
| |||
13 Na okamžik shlédnu od dvojice, když zjistím, že mi něco leze po noze a pravděpodobně mě to chce zašlapat. Sehnu se a pokusím se to chytit do náruče. "Zdravíčko, ztratil ses?" Nevšiml jsem si, odkud to vyběhlo, tak se jen rozhlédnu, jestli si pro to někdo jde nebo ne. Když nikoho nepostřehnu, a pokud stvoření zvládnu chytit, položím si ho na ruku jako králíčka a pomalu ho pohladím. Se zvířátky jsem nikdy neměl problémy a většinou ani oni se mnou. Všimnu si, že se ke mě konečně obrátila dívka a povytáhnu obočí nad bleskurychlostí její výmluvy. Pokud mi Gysmo nějak nezabrání s nimi interagovat, pomalu vejdu do třídy, pohled pevně upřený na dívku. "Zaprvé, dobrý den." Poznamenám až ošklivě klidným hlasem, démona si zatím nevšímám, pouze pokud by chtěl proklouznout, stoupnu si mu do cesty. Nejprve se jedná s dámou. I když je ten výraz použit trochu moc benevolentně, když tak koukám na její zjev. "Mé jméno je Sven Quison a mám tu za chvíli mít hodinu." Lehce naznačím hlavou úklonu. Nikam nespěchám. "Nyní by jste měla opětovat pozdrav a také se představit." Lehce si odkašlu a asi tak dvě vteřiny počkám, jestli se chytí. Pokud ano, dám jí čas se vyjádřit, pokud ne, pokračuji dál rovnou. "Nyní bych se mohl zeptat, co se tu děje a vy, jako slušně vychovaná dívka, by jste mi odpověděla. Bohužel, mravy vám jdou snad ještě hůře než kouzla." Teprve nyní se ohlédnu na démona a jen lehce nesouhlasně stisknu rty. "Vy ani nepomýšlejte na odchod. V minulé hodině vám nepozornost prošla, ale to se opakovat nebude." Rozhlédnu se po třídě a spokojeně zkonstatuji, že jsou tu všichni, co byli na minulé hodině, i když učební pomůcka stojí jenom ve dveřích. "Ale když už jste vytvořil takovou krásnou příležitost, poskytneme vám možnost na příští hodině zaperlit." Ti, co budou mít se mnou první pomoc, by neudělali nejhůř, kdyby si začali rovnou psát poznámky, i když do začátku hodiny ještě nějaká ta minuta chybí. "Vzhledem k vaší všeobecné neschopnosti pořádně používat kouzla, uděláme to postaru. Dejte mi ruku." |
| |||
13 zlomený plamienok, ej-do-riti Cítim ako Sigiho energia vyskočí kamsi hore, keď signály z receptorov ruky dorazia do mozgu, načo sa vráti naspäť dole, kde ju trocha utlačí. V momente ako doznieva hnusný zvuk praskajúcich kostí si ale uvedomím, že k energiám vonku sa pridala ďalšia, o čosi výraznejšia, a hlavne... už neboli tak celkom vonku. A ďalší problém? Túto energiu som poznala síce iba z jedálne,a le nikdy nemenila polohu. Vždy bola za učiteľskou časťou stola. Čakám, že Sigi si uvedomí, kto sa objavil, a nejako to vyrieši, keďže koniec koncov som mu práve urobila láskavosť, ale on nie.Občas sa mi zdá, že pozerá kamsi mimo, a pravdepodobne ani nevnímal žiaden obraz alebo zvuk. Viem že ho to musí bolieť ako sviňa ale momentálne sme mali iný problém. Snáď si nemyslel že to viem urobiť bezbolestne. Fajn, koľko toho ten profesor videl? Mohla by som si vymyslieť nejakú výhovorku, ale ak to videl od začiatku tak by to nemalo zmysel. Vstanem zo Sigiho, dosť opatrne na to aby som sa nedotkla jeho zranenej ruky a keď povie že by mal vyraziť na ošetrovňu, namiesto odpovede sa otočím rovno na profesora. Dávam si pozor, aby som si zachovala pokojný výraz, možno trochu previnilý. Nehoda keď sme sa pripravovali na obranu? Nechali sme sa uniesť. Podhodím mu a dúfam, že Sigimu konečne napadne pozrieť sa pri dvere a cez t bolesť tam aj dovidieť. |
| |||
13 chodba Bud, Sven Na pozdrav chlápka v bílém saku se k němu otočím. Už otevírám pusu, ale v to kolem mě projde učitel mé minulé hodiny. Zklapnu. Zase on. Nepozdravím, ale kývnu. Konec konců, z něj až takový neklid nemám. Spíš mě zarazila ona. Cítit bolest a být zraněn je jedna věc, ale muset se koukat na vlastní bezmocné tělo je o něco horší. Na křupnutí jdoucí z učebny se ohlédnu ke dveřím. Hodina už začala? Zřejmě to bude v podobném duchu jako ta minulá. Rozejdu se ke dveřím. Učí se tu i něco jiného než násilí? Ve dveřích se zastavím, když mi dojde, že učitel momentálně blokuje vchod. |
| |||
13 Shrey Pokrčím rameny. "Možná." Moc nevnímám, co vlastně říká, jen očima těkám po třídě, jestli někde není. Mezitím mi chytí ruku. Asi by mě trochu rozhodilo, kdybych byl schopnej o tom přemýšlet, že neprotestovala poněkud víc, nesnažila se mi to rozmluvit nebo vymyslet jinej plán. Nicméně ani to netrvá dlouho a vyjeknu bolestí. Před očima se mi udělají mžitky a chvilku balancuju na hraně mezi vědomím a bezvědomím. Poněkud jsem zapomněl, jak hnusně to bolí. A taky na tu touhu okamžitě tu bolest ukončit. Naštěstí jsem věděl, že regeneraci nesmím povolit, vzhledem ke stavu ruky. Ještě ji chci někdy používat a pokud by srostla takhle, tak bych si ji užil tak maximálně jako křivej pohrabáč. Pracně zaostřím na Shrey a nepatrně kývnu. Bojím se pomalu i dýchat, jak ruka pulzuje bolestí, a nějak se neodvažuju podívat, jestli náhodou kost neprorazila kůži (neprorazila). "Asi... asi bych měl vyrazit na ošetřovnu." Vyheknu namáhavě, jak se mi zatínají svaly na čelistech, abych bolestivě neskučel. Tak nějak čekám, jestli ze mě Shrey sleze. Dle jejího nadšeného vyptávání ale neusuzuju, že by mě chtěla doprovázet. Ale i ležet omdlelej někde na chodbě by bylo mnohem příjemnější než být s ním na hodině. |
| |||
Chodba před 13 Sven Quison, Tonka Školní řád založím, když ze dveří učebny vyrazí mladík jako by tam hořelo. Stojí a pozoruje mě. Co je na mě tak zajímavého? "Zdravím." Prohodím jeho směrem zrovna, když se otáčí a odchází pryč. Nezdál se být v nejlepší náladě, tak snad jsem si teď nevysloužil výprask. Projde kolem nás další osoba. "Dobrý den." K pozdravu i kývnu. Když se dveře otevírají, zarazí mě známý zvuk lomu. Buď někdo přeráží vejpůl dřevěné školní pomůcky, nebo... Sleduji stojící postavu ve dveřích a čekám, co se bude dít. |
| |||
13 Sven Moje panička má velkou radost, možná ještě větší než já. Asi jsem jí křivdil, když jsem si myslel, že mě za trest nechala té zlé babě. Možná to bylo za trest, ale já už se svatosvatě poučil, žádné skákání do bazénu. Když uslyším křupnutí kostí, vyděsím se. Ona je tady. Přišla mě zase potrestat. Rozklepu se a vyskočil z bezpečí Akashčiného náručí . Klepajíc, kníkajíc se rozutíkam ke dveřím ve kterých mi překáží nějaký pán. Chytnu se jeho nohy a snažím se přes něj přelézt. |
doba vygenerování stránky: 1.4447829723358 sekund