| |||
13 Shrey, Sarah „Seš prostě průhledná. Stejně mi vždycky vyčítáš to samý. Kdybych to tu celé podpálil, tak bys ani nepípla.“ Trochu se ušklíbnu. Nedůvěřivě se na ni kouknu. „Upřímně doufám, že už s ním nikdy žádnou hodinu mít nebudu. Budu se snad i modlit za to, aby odešel dřív, než budeme mít další hodinu s ním.“ Lehce se otřesu. Upřímně se uchechtnu. Ano, sice se teď chová jako andílek, nebo možná spíš jako démonek, ale neměl bych zapomínat, co je zač. „Budu na to myslet.“ Cítím, jak se uvelebuje a už to vypadá dobře, když pevně zavřu oči, jak zazní hlas upírky. Upřímně čekám, že dostanu minimálně půlkou třídy po kebuli. Čekám, ale nic se neděje. Pořád nic? Opatrně pootevřu oko a nevěřím svým uším. Shrey po té holce neskočila, místo toho ji jenom slovně setřela? Otevřu i druhé oko. Tady se dneska fakt děje něco hodně divného. |
| |||
13 vyhrievatko, anemička Len mi cukne kútikom pri tej otázke. Toto je síce iný druh srandy, ale takto niekoho vykoľajiť...stále je to sranda. Dokonca neprotestujem, keď okolo mňa obmotáš ruky. Ba čo viac, položím na ne tie svoje. Ako keby som stlačila tým nejaký gombík, zacítim ako ti z pokožky začne sálať ešte viac tepla. Súhlasne zamrnčím, privriem oči a začnem ho prepúšťať cez štít. Časť pohltím a uložím do energie, ale väčšinu jednoducho nechám, aby ma ohrievala. V tejto chladnej miestnosti sa to viac ako hodí. Kedy si sa naučil čítať myšlienky? Popravde ma trocha prekvapí že presne vedel, s čím som doňho chcela začať ryť. Čo mal za hodinu? Nejakú koľajnú? A čo sa tam tak mohlo diať aby bol z toho vykotený...hen štetina predviedla striptíz naživo? Potichu sa uchechtnem. Psychopat? To dúfam že som na niektorej z jeho hodín. Na hlave zacítim dotyk. Lenivo otvorím oči a bez toho, aby som pohla hlavou pozriem naňho. Zachytím tiché slová. To je dobre. Skôr zamrzne peklo akoby som ja bola dôveryhodná. Odpoviem podobne potichu, a aj keď je v mojom tóne jasne rozpoznateľný humorný podtón, nedá sa rozoznať či som to povedala vážne alebo ironicky. Všimnem si že tvár sa ti uvoľnila, v očiach máš znova pokojný pohľad. Zámer dokonaný. To znamenalo, že sa mi podarilo zažehnať katastrofu v podobe chuchvalcov hmly v mojej hlave. Aj keď chuhvalce hmly v iných hlavách by mohli byť. A niekto ich tam má namiesto mozgu očividne od narodenia. Najedená, pobavená a v teple. Jedným slovom spokojná. V takomto stave začnem dokonca premýšľať či sa mi chce na ňu vôbec mrhať energiou, aj keď si viem živo predstaviť a mávnem prstom a do ruky mi priletí jedno jej očko. Ak bude protestovať, tak obidve. Vyprskne na mňa slovo, na ktoré je asi hrdá. Neviem či si hluchá alebo hlúpa, ale ak chceš niekoho uraziť alebo vyprovokovať, máš sa ešte čo učiť. Naozaj som nechápala, čo si o sebe tieto vyschnuté pytlíky mysleli. Ešte aj tie zuby bez ktorých by sa nezaobišli som mala nebezpečnejšie ako ona. Malá horľavá briketa si ani neuvedomuje že bola tak dve sekundy od toho aby zhorela na uhlíky kvôli tomu, ako sa správala. Bam, tuším mám ďalšie meno na zozname tvorov príliš hlúpych než aby tu prežili. Znova ma zaplaví vlna tepla zo Sigiho tela. Ako mačka na slnku znova privriem oči, čím dám upírke najavo ďalší nezáujem o jej osobu. Aj tak cítim, kde kto v triede je, či sa prejavovali alebo tvárili že tu nie sú, nemusela som sa ešte pozerať na ich tváre. Definitívne sa mi nechce teraz niečo robiť a narušiť tak môj termovankúš. Môžem sa s ňou pohrať predsa kedykoľvek. Trochu relaxu čas od času nezaškodí. Uvoľním sa v jeho rukách. Aj keď vyzerám akoby som zaspávala, som stále bdelá a vnímam čo sa deje okolo mňa. |
| |||
13 Shrey Už se chci posadit, když moje ouška zaslechnou provokaci. Jasnou a čistou provokaci. Obrátím se. „Mluvíš se mnou?“ Sjedu obludku pohledem od hlavy k patě, ale ona zazáří a změní se ve skoro nahou holku a hupsne tomu červenýmu na klín. Vycením zuby v jiskřivém úsměvu. „Ale ne, se mnou jistě ne, že ty malá rajdo.“ Miluju tohle slovo. Tak nevinné a přitom tak strašně hnusné, až bych někomu utrhla hlavu použít ho na mě. |
| |||
Dlačí dívčí pokoj I - ředitelna Její kecy jen odmávnu a nabroušené si to šlapu do ředitelny. Zalepu. Co zalepu, Bušín do dveří jak kdyby hořelo. |
| |||
13 Shrey Ani si nevšimnu, že má připomínky k upírce, ale když mi přistane na klíně, dovolí mi to odtrhnout zrak od ní a přesunout překvapený pohled na Shrey. Čekal jsem, že maximálně zůstane stát kousek ode mě, ale místo toho se proměnila a přitulila? „Shrey? Kdopak tě bouchnul do hlavy?“ Snažím se o lehký tón, ale z toho, jak ji hned obejmu je zjevné, že mi hodně pomohla. Zhluboka vydechnu a oči mi pomalu pohasnou. Vzpomenu si, jak má ráda teplo a o něco zvýším teplotu svojí kůže. „A nechci nic slyšet o možnostech postupného jídla. Kdybys byla na minulé hodině, tak bys to chápala. Ten chlap je normální psychopat.“ Radši předejdu jejímu napomínání, kterým jsme si už prošli. Navíc teď to není tak zlý. Jsem spíš v šoku, než že bych měl skutečný hlad. Tak letmo si uvědomím, že kolega z minulé hodiny vyšel ven, asi se nadýchat vzduchu. Ne, že bych se mu moc divil. Opřu si tvář opatrně o její hlavu. „Seš trochu podezřelá, víš to?“ Brouknu jí do ucha, aby to nikdo jiný neslyšel. |
| |||
13 Sigi Podarí sa mi postaviť sa bez problémov a ako sa chystám urobiť krok a prípadne sa ísť vyleňošiť na lavicu, zastavia ma silné ruky. Huh? Je na mne takmer hmatateľné prekvapenie pri tvojich slovách. Nielen to, že poprosíš a ich obsah, ale aj to, ako ich povieš. Oproti tónu doteraz obrat o 180 stupňov. Prečo mám pocit že o to žiada priam zúfalo? Je to až také zlé? Vedela som že je na hrane keď som doňho rýpala, ale myslela som že je to pod kontrolou. Niečo v jeho hlase ma nabádalo, aby som to spravila, ale jasne rozoznám, že mám ešte svoju vôľu a v hlave žiadnu vatu. Pred chvíľou som spomínala že jeho povaha mu nedovolí byť príliš zlým a tu som to mala v priamom prenose. Celé to vrčanie a vyhrážanie, to bol len štekajúci pes. Síce vie hrýzť, ale nerobí to rád. V každom prípade teraz vyzerá naozaj bezradne. Sledujem jeho pohľad a zbadám vrtiacu riť upírky. Docvakne mi, o čo ide. No jasné. Môžem mu ja dohovárať sto krát že by to nemal potláčať a cucať po častiach. Potom ho vykoľají každá maličkosť. Ešte sekundu akoby váham a nasledujúce chvíle akoby som sa vrátila k svojmu predsavzatiu spred pár minút reagovať tak, ako by to odo mňa Sigi nečakal. Možno preto, že som od diania v jedálni mala skvelú náladu? Kto vie. Kriste ženská, aspoň sa tvár že máš ešte nejakú dôstojnosť. Šteknem po upírke nie zrovna príjemným tónom. Zaleje ma fialové svetlo, a aj keď chvíľu to zrovna jej môže vyzerať ako útok, iba sa zmením do kompatibilnejšej ľudskej polohy. Hneď nato si zľahka sadnem Sigimu znova na stehná a dokonca si ešte aj uvoľnene položím hlavu na jeho rameno s tvárou natočenou k jeho krku. |
| |||
13 Shrey To znělo skoro jako lichotka. Jen trochu stočím oči na jeji ruku. Vím, že je to asi nefér, ale stále jí moc nevěřím. Povytáhnu obočí. „Že bys mluvila o tom samém co já? Tomu se snad ani nedá věřit.“ Trochu se ušklíbnu a protáhnu si krk, když tlak zmizí. Už to vypadá, že vstane a ušetří nám oboum spoustu problémů, když se kolem nováčka strhne další akce. Chudák. Chvilku mám chuť to celé okamžitě ukončit, ale situace se nakonec nějak uklidní i sama. Což ale sotva vnímám díky nové upírce. Shrey se mi chichotá do ucha a mě v podstatě zbělají klouby, jak stisknu lavici. Na její poznámku souhlasně zamručím, ale na rozdíl od upíra, mě se oči odvrátit nepodaří. Velmi bolestně si uvědomím, že se Shrey znovu přesunula a upírka začne odcházet. Hlasitě polknu, jak při tom kroutí zadkem. „Shrey?“ Promluvím potichu a snažím se, aby můj hlas nenabíral moc z mé moci, i když i tak je velmi příjemný. „Prosím, zůstaň chvíli.“ Bylo toho na mě v poslední hodině prostě trochu moc. Spousta krve, láskující deka, Shrey, nová upírka, která by měla chodit zahalená až k očím. Pokusím se Shrey obejmout kolem pasu, ale vzhledem k tomu, jak je vysoká, mám šanci tak maximálně na stehna, vzhledem k tomu že sedím, ale nijak se ji nesnažím ovlivnit. Buďto mě nechá nebo ne. |
| |||
13 Sigi, okrajovo dianie okolo Carlosa Ale kde, ja ťa vôbec nepodceňujem. Práve naopak, myslím si, že máš toho v sebe omnoho viac ako ti tá tvoja pacifistická dušička dovolí ukázať. Hovorím sladko, takmer až milo a ku koncu ho dokonca zľahka poťapkám po hrudi, len pazúry ho trošku poškrabkajú. Ono to vrčí. Žeby sa ten démon v ňom začal drať naozaj von? Možno pôsobím vyrovnane a uvoľnene, ako sa tam po ňom váľam, ale popravde som už čakala, že použije svoju moc. To bol vlastne ten dôvod, prečo som musela rozmýšľať vôbec nad tým, ako by som ho odrovnala. Na moje prekvapenie ale zatiaľ nič nepoužíva, aj keď už znie zjavne podráždene. Vidíš, presne o tomto hovorím. Nenechám sa vykoľajiť, keď príde od neho varovanie. Ale ak neplánuje použiť svoju moc, mám vhodnú šancu z neho zliezť bez ujmy na povesti, ktorú som si vytvorila u pijavice. Možno sa mi podarí sa z toho elegantne vyvliecť. Dneska je Sigi nejaký bez nálady. Položím preto znova nohy na zem, čím ho sčasti odľahčím, a prestanem mu tlačiť hlavu na Carlosa. Chystám sa z neho zliezť, no aj ja si všimnem pohyb a s podobne nadvihnutým obočím pozorujem rohatca. Upírie zmysli ale zafungujú a v nasledujúcom dianí úplne zabudnem, čo som chcela robiť. Jednou rukou sa síce už držím stola, druhou Sigiho ramena, ako som chcela vstať, a nohy mám pevne na zemi, ale fascinovane počúvam, ako si odpinkávajú odpovede. Začnem sa chichotať, tak potichu, že ma môže počuť snáď len ohník tesne vedľa mňa. On to normálne celé obrátil proti nováčikovi. Panebože, a on mu to žerie. Veď sú to všetko také nehorázne kecy. Očarená vývojom situácie sa škerím ako slniečko na hnoji, pričom aj zabudnem čo sa doteraz dialo. Toto je sranda. Pridá sa aj druhá upírka. Keď naňho vyvalí prsia, skočí jej na to ako rybka na udicu. Lacné, ale funguje to. Zamrmlem s ďalším chechtom. Rohatcov úsmev oplatím, aj keď si v hlave spravím malú poznámku o jeho schopnostiach, len pre informáciu. Predstavenie sa ale začne chýliť ku koncu, a ja zbadám svoju šancu ako sa dostať z potencionálne nebezpečného miesta, a tak sa vyhupnem na nohy. Síce som nepochopila prečo ste si všetci vykali, ale celkom ste ma pobavili. Uškrniem sa. |
| |||
13 -> Chodba Bud Hill Unaveně se svezu po židli až skoro na záda. Tady čas plyne tak hrozně pomalu. V to se začne učebna opravdu plnit. Krása střídá nádheru a dovnitř se nám dostávají opravdu exemplární kusy. A co je tohle za druh živočicha? Sleduji chodící deku, která vydává podivné zvuky. Snažím se odvrátit zrak, ale něco mě stále nutí se jedním okem dívat, jestli se deka nerozhodne udělat něco nečekaného. Vysoká žena s křídly a ocasem, ve kterém si chová žijící bytost mě taky docela zaujala, ale není to nejpodivnější věc dneška. Začíná tu ovšem být už pěkné hlučno. Otřesen a unaven z poslední hodiny se rozhodnu vyrazit na chodbu. Ve spěchu téměř narazím na chlápka, co vypadá nadměrně zaujatý nějakým papírem. ... že by člověk? Chvíli ho nedůvěřivě pozoruji, ale nakonec se odvrátím a pochoduji opačným směrem. Prej trénovat opatrné zacházení s lidmi. Možná bych měl trénovat praxi. |
doba vygenerování stránky: 1.5518147945404 sekund