| |||
13 Jigme, Carlos „Byla by trochu nuda, kdyby po zemi nepobíhal nikdo jiný než upíři a lidi, ne?“ Pokrčím rameny. Pak se začnou předvádět a oba mluví jako největší samarytáni, knihy a bůhví, co ještě. „Tak jo, vy matky Terezy.“ Odfouknu si. Jigme zamíří zpět k lavici, takže to beru jako znamení, že legrace pro tuto chvíli asi skončila. Projdu kolem Carlose, ještě jednou mu zacuchám vlasy a za vyzívavého vrtění zadečkem si to zamířím zpět do lavice také. Škoda, jeden už se pomalu začínal bavit. Rozhodně z toho ale mám jeden zajímavý poznatek. Máme tu vegetariána. Pravděpodobně. Neznám nikoho, kdo by se živil na lidech a nikdy nikoho nezabil. |
| |||
Jídelna -> 13 -> Chodba Miko Na její slova kývám a snažím se vypadat zamyšleně. "Magor, dobrá." Takový popis psychologa moc klidu na duši nepřidá, ale co naplat. "Je dobré vědět, že je na koho se obrátit, kdyby přišlo na nejhorší." Sarkasticky se krátce usměji. Dopiju čaj a zvedám se ze židle. "Děkuji za společnost a informace. Stále mě to tady děsí, ale aspoň mám o něco lepší představu, co mohu očekávat." Z kapsy vytáhnu štos školních papírů a snažím se najít rozvrh. Obrana proti černé magii. Zajímavé. Papíry si dám do kapsy a vyrazím na cestu. "Zatím." Kývnu na rozloučenou. Nakonec relativně bez problémů najdu učebnu. Dám ruku na kliku, ale při poslechu hluku jdoucího z vnitřku znejistím. Jestli tohle je společná hodina... to bude nejspíš solidní nátřesk všemožných a nemožných tvorů. Otevřu dveře, udělám dva kroky dovnitř. V tu chvíli ale pocítím teplotní změnu. Zastavím se a udělám zase rychle dva kroky zpět na chodbu. Dveře za sebou zavřu. Není kam spěchat, mám ještě čas. Procházím se po chodbě a z dlouhé chvíle si opět pročítám školní řád. |
| |||
Učebna 13 Carlos, Sarah "Většinou u nás v zemi vládne alespoň základní slušnost," povzdychnu si. Je mi jasné jak tohle skončí, když si teď hodlá hrát na samaritánku. "No to tedy děkuju..." nakrčím čelo, když to bere jen tak, jakoby nic. Beru si to vzhledem ke svému původu poněkud osobně. "To jsem tím nemyslel. Chtěl jsem tím říct, že ať vypadám jak vypadám, náraz do zdi by mě bolel naprosto stejně, jako kohokoliv mého druhu," přejdu o krok blíž, "lidského druhu." "Právě jste to skoro udělal. Jen tak. Bez rozmyslu," procedím skrz zuby. "Ještě chvíli tu tak blbněte a o ty končetiny přijdete..." odfrknu si a odvrátím od nich tvář. Ale vychladl jsem, skoro jsem zapomněl, kvůli komu jsem sem šel v první řadě. "Dobrá, když se přimlouvá..." mávnu rukou a obejdu lavici. Ruku nespouštím k pasu, protože inkoust od něj se mi vtahuje do dlaně. Netrvá to dlouho a je volný. Pokud mě nikdo nezastaví, dojdu zpět na své místo... |
| |||
13 Sarah JigmeJiste,omluvte me slecno,ale jsem jen chlap. A trvalo to jen chvilku. Odpovim Sarah a usmeji se klidne. Tak u Shrey jsem si za to taky mohl sam. Neveril jsem Artemisovi,ze existuji i jini tvorove nrz upiri. Usklibnu se a sklonim prpvinile hlavu. Verim,ze mne uz Jigme pusti a ja budu volnejsi. Tak nemusi umirat lide a ja bych asi..Asi bych nezabil cloveka. Odpovim a snazim se usmev,ale nejde mi to. Stale mne svazuje inkoust. Ano, vse jsem jiz pochopil a budu se chovat slusne,nikomu nebudu ublizovat a s kazdym budu kamarad. Odrikal jsem jako basnicku a v duchu se modlil at mne jiz pusti. Prestaval jsem citit ruce i nohy. Nezabil. Aspon ne cloveka teda. Odpovim a odfouknu ofinu,ktera mi spadla do oci. Nijak mi nevadi rozcuchane vlasy a uz vubecne od holky. |
| |||
13 Carlos, Jigme Ve chvíli, kdy zvedne pohled k mým očím, už se usmívám velmi jednoznačným způsobem. „Nevíš, že se máš ženám dívat do očí?“ Poťouchle si rejpnu. Jakobych to snad nedělala schválně. „No jo, za dobrotu na žebrotu, jako bys to snad neznal.“ Přikývnu. O slunku se radši moc nerozšiřuju, jen si lehce olíznu rty. Když se dá znovu do poučování, okázale zívnu. „Jo, nikdy nemáš dát na první pohled, jo každému můžeš ublížit, jo když seš upír, lidé kolem prostě umírají.“ Znovu stočím pohled na upíra. „Už si někoho zabil?“ Ladně se prohnu a napřímím se. „A ty bys ho už mohl pustit. On už to pochopil, že ano?“ Rozcuchám upírovi vlasy. |
| |||
Učebna 13 ještě k tomu úplně vypatlaná ječivka a Sarah, Shrey "A to vám dává důvod vraždit jiné na potkání?" povytáhnu obočí nevěřícně. Inkoust se striktně drží jen Carlose a na Sarah nejde, dokonce od něj nemá ani špinavé ruce, jak vždy sklouzne zpět, když jí oddálí od jeho ramene. "Jen jsem ho přišel upozornit. A málem jsem přišel o křídla. Může být rád, že jsem mu ten školní řád nenacpal, kam slunko nesvítí." nakrčím čelo, jak se snažím neujet pohledem. Zatím se dost držím. "Takže to vůbec nemělo znít jako výhrůžka?" mluvím klidně, i když důrazně. Je jasné, jakou nelibost ve mě vyvolává. Původně jsem si z něj chtěl jen utahovat, ale tohle mě skutečně vytáčí. Nemám takový idioty rád. Kvůli nim umíráme na bojovém poli po tuctech. Hledím na něj a nevěřím svým uším. To myslí vážně? Jako normálně... Regulérně vážně? "Asi jsem se přeslechl..." vyrazím ze sebe nejdříve. "Tohle co jste vypustil přes rty jako skutečně myslíte vážně? Máte dojem, že na škole plné magických tvorů nemůže vzhled klamat? Už jednou jste se očividně spletl," hodím pohledem ke Shrey a věnuji jí rychlý úsměv. Ten hned ale zmizí a šlehnu pohledem zpátky k němu,"máte dojem, že se nemůžete splést znovu?" "Skutečně si myslíte, že člověk vydrží náraz takové síly o kamennou zeď plnou výstupků?" řeknu a můj hlas klesne ještě o pár výhružných oktáv. "Každého nováčka je třeba varovat před tím, než udělá nějakou hloupou chybu. Třeba někoho zabije, nebo se nechá sežrat, protože neví co mluví," odfrknu si. |
| |||
13 Jigme,Sarah Vzhlédnu k němu ke stropu a nutí mě to se trochu zasmát. Připomíná mi netopýra na stropě. Velice rád vysvětlím. Od chvíle kdy jsem se tu objevil mi každý dělá naschvály a já už jednoduše ztratil nervy. Shrey po mne hodila nejdříve maso a pak se mi pokusila vyrvat zuby. A potom mě chtěla jako jídlo předhodit Sigimu. Odpovím s klidem a hluboce vydechnu. Sleduji všechny okolo sebe a snažím se dostat z inkoustu. Školní řád jsem četl, ale děkuji za upozornění. Když jsme u toho. To s tou kůlničkou na dříví, to bylo myšleno obrazně. Samozřejmě, že bych neničil školní majetek. A pokud se jedná o to, že bych někomu mohl ublížit, tak bych nemohl. Než jsem něco udělal ohlédl jsem se a tudí jsem tušil, že vám se nic nestane. Už jsem prostě neudržel nervy na uzdě. Odpovím zdlouhavě a skloním hlavu. Věděl jsem, že kdyby tam byl nějaký z učitelů tak sem si mohl zadělat na pořádné problémy, ale mým největším problémem je zůstat v klidu. Zrovna chci něco říci, když pokračuje ve své řeči o upírech. Nemyslel jsem si, že jste rasista, ale občas to tak vypadá. Zajímalo by mne totiž, zda tohle děláte každému nováčkovy. Odpovím a zahlédnu blížící se postavu ženského pohlaví. Pousměji se nad tím co řekne a když se skloní, tak mé oči přesně směřují tam kam si asi myslí a těžce polknu. Tohle mi snad dělá schválně. No a nejen ona, dělala mi to vždycky každá ženská v mým okolí. Ale aspoň se mě konečně někdo zastal. Zamyslím se a po chvíli se jí podívám zpříma do očí. |
| |||
13 Jigme, Carlos Přepadení se zdařilo, ale asi ne tak, jak přesně mělo. Dramaticky se zajíknu, když je můj průvodce chycen a skoro přehozen. Zatleskám, když zůstane viset od stropu a zvědavě se jdu podívat, jak je upír obalován inkoustem jako byl před chvílí Jigme. Pak ale začne citovat školní řád. Vykulím oči. To jako myslí vážně? Všichni se tu dobře baví a šprtík přijde se školním řádem? Nevěřícně na něj kouknu a podvědomě položím ruku upírovi na rameno. Jsem zvědavá, jestli pujde inkoust i po mě, nebo se mi vyhne. "Ale no tak, vždyť chudáček celou dobu trpí a ty ho chceš kamenovat předpisy za to, že trochu ztratil nervy?" Kouknu na Jigmeho a skloním se ke Carlosovi tak, že dostane neopakovatelný výhled na moje nemalé přednosti. |
doba vygenerování stránky: 1.4804739952087 sekund