| |||
Učebna 13 momentálně hlavně ten uječenej šamponek Chytí mě pod krkem a vypadá to, že inkoustu si ani nevšímá. Jeho prsty zaberou za velmi tuhou část mého brnění co mám na sobě, skoro jako šupiny. Nicméně i tak mě dokáže zvednout a pokusí se mě odhodit. Zaberu prudce křídly proti tomu, takže mě jen obrátí vzhůru nohama, zachytím se jedním dlouhým provazem inkoustu za strop a roztáhnu křídla, takže vypadám jak přerostlý černý netopýr nad jeho hlavou. (98%) "Můžete mi vysvětlit, proč na mě křičíte?" řeknu ledovým hlasem a s velkou dávkou nevraživosti. Založím si ruce na prsou a hledím na něj dolů. Inkoust se mu stále šplhá po těle a znehybňuje ho, jako první šli ruce, aby mě namohl znovu ohrozit. "Jediný, kdo se tady chová velmi nevhodně jste vy. Jen jsem vás přišel upozornit, že ničení školního majetku, tedy i tříd, je proti školnímu řádu. A že by jste si měl své agresivní činy rozmyslet. Kdybych to nebyl já, kdo k vám přišel, ale někdo jiný, tak jste ho právě zabil. Četl jste školní řád? Kdybyste tam takto hodil někoho křehčího, byl by jste právě teď s okamžitou platností vyloučen ze školy. A je jedno, že jste právě přišel," v žlutých očích mi doslova jiskří a stále na něj hledím dolů. Po mém malém proslovu se pustím stropu a s elegantní otočkou přistanu před ním. Složím křídla k tělu. Pokud někdo něco nepodnikl, z inkoustu mu právě kouká jen obličej a je kompletně nehybný. Může leda tak koukat a mluvit. Jo a dýchat. Co kdyby náhodou. Opět založím ruce na prsou. "Věřte mi, že skutečně nejsem rasista. Proti upírům ani jiným rasám nic nemám. Má půvabná společnice, s kterou jsem přišel, je také upírka. Nelíbí se mi jen uječení tlučhubové bez mozku." |
| |||
13 Jigme Sedím nervózně na své židli a sleduji dění kolem sebe. Moc tvorů tam zatím není, je nás tam jen pár. Jsem dost nervní a poklepávám prsty o lavici. Co jsem komu udělal, že se v tomto tolik vyžívají. Jsem tu chvilku a už mi lezou na nervy. Říkám si pro sebe a zůstávám ve střehu. Nevím, co od koho čekat. Ve chvíli kdy za sebou zaslechnu něčí hlas tak dotyčného chytím pod krkem. Už vás mám všech dost! Zvýším hlas a vší silou hodím Jigmeho na konec třídy. Ruce mám zaťaté v pěst zorničky se mi vztekem rozšířili. Dýchám dost hluboce a snažím se uklidnit, ale zatím se mi to nedaří. Proč se ke mě nedokážete chovat normálně. Ano jsem upír, ale to neznamená, že se k sobě nemůžeme chovat normálně! Řeknu a snažím se o oblečení utřít zpocené ruce. Uklidni se. Hlavně klid. Zaděláváš si zbytečně na problémy. Dýchej. Nádech, výdech. Říkám si pro sebe a rozhlížím se okolo sebe.. |
| |||
13 Jigme a divná skupinka Čekat až se ostatní uráčí dohrabat do třídy a až začne hodina, tak to zní fakt jako vzrůšo. Do třídy ale vlevituje další upír. No, spíše je vlevitován ocasem nějaké obludky. Povytáhnu obočí a zvědavě se na scénku zaměřím. Ty pachy neznám, ale vypadá to, že by mohla bejt sranda. Překvapeně kouknu na Jigmeho, když se tiše zvedne, ale rozhodně ho nemíním prozradit. Jen se trochu napnu, abych dobře viděla a mohla rychle vyrazit, kdybych uznala za vhodné. Díky napjatému dechu, který jsem si nacvičila kvůli lidem, se mi vnady pokouší opustit výstřih. |
doba vygenerování stránky: 1.5118591785431 sekund