| |||
13 Carlos, Shrey a nově Jigme Nad Shreyinou otázkou pokrčím rameny. „Ani nevím.“ Tím, jak se po mě válí mě donutí pálit mnohem víc energie, než by se mi líbilo. „Ani ne, to jen ty mě pořád podceňuješ.“ Lehce se ušklíbnu. Normálně by mi tohle bylo asi dost nepříjemné, ale v momentální situaci mi to alespoň odvádí mšlenky od minulé hodiny. Je mi naprosto jasné, že nebude chtít před nováčkem ztratit tvář, ale to si nevybrala správného spoluhráče, takže čekám nějakou zradu. Ve chvíli, kdy nováček znovu promluví, na chvilku se mu zadívám do oči. „Tak to bohužel není tak docela pravda.“ V očích mám podobný hlad jako upíři. Hlad, který u mě nikdy není daleko a pořád hrozí, že si na někom pochutnám. Ucítím dotek na krku a otočím se znovu na Shrey, jen abych ucítil, jak mi obrací hlavu zase zpět k mladíkovi. „Víš, že ne.“ Potichu na ni zavrčím. „A naposledy tě varuju, že s tím máš přestat. Nebudu ti tu dělat cvičenou opičku. A děsit nováčky, kteří toho i tak budou mít až až.“ Nijak zvlášť se nesnažim ji přetlačit, takže sice mluvim na ni, ale oči mám upřené na Carlose a je v nich krásně vidět, jak mi v nich začíná problikávat oheň. Ta minulá hodina mě fakt hodně rozhodila. Vzhledem k tomu, jakým směrem mi Shrey tlačí hlavu, na Jigmeho mám dobrý výhled. Povytáhnu obočí. To se jako i tenhle idiot chce přidat k její hře? A to jsem si i jednu chvíli myslel, že je normální. Začínám být fakt poněkud podrážděnej. Nechtěl jsem nic jiného, než si v klidu odpočinout po té příšerné hodině a oni mě tu zatáhnou doprostřed dalšího brzo maléru. |
| |||
Učebna 13 Sarah, Carlos Čekáme, až se to tu trochu rozproudí. Sleduji kdo se trousí dovnitř a nic moc zajímavého to není, dokud sem nevejde vysoká dračice s nějakým klukem jako hračkou. A snaží se ho vnutit Sigimu. Obočí mi poposkočí výš. Mrknu na Sarah, solidně se nudí a již jsem stihl pochopit, že bude z těch, kterým se líbí ten typ jako který vypadám, než ten, který jsem býval. U upřímně... Mě to v poslední době taky baví. Jen nesmím být... Em. rozptýlen, řekněme třeba. Když slyším, co ten kluk se sebevražednými sklony říká, musím se nahlas uchechtnout. To myslí vážně? Zazubím se, až odhalím ostré špičáky a mrknu na Sarah. Využiju toho, že se kluk dívá jinam, bezhlesně vstanu a blížím se k němu zezadu. Pod mýma nohama se vytváří menší vlnka černého inkoustu, která sleduje a ztišuje můj krok. Křídla mám pevně stažená u těla, aby o nic nezavadily. Vypadá to, že mi plán vyjde a nevšimne si mě (85%). "Tak kůlničku na dříví říkáš?" zašeptám mu do ucha hlubokým hlasem, podsyceným rezonující magií. Zároveň se opřu o stůl vedle něj a kdyby chtěl utéct, tak zjistí, že po židli a jeho nohou nahoru stoupá chladivý inkoust, který ho špendlí na místě. |
| |||
13 Sigi,Shrey Potom co si na povel Sigiho opet sedl do lavice před Marcose se klidně opřel. Sledoval dění okolo. Moc se toho zatím nedělo. Zůstával ve střehu kdyby se něco chystalo. Už sedím a budu pokud po mne nebude zase chtít něco házet! Řeknu opět dostatečně nahlas. Je vidět, že jsem velice naštvaný. Nervózně si mnu prsty a potí se mi ruce. Začínám vymýšlet plán jak Shrey vrátit vše to, co mi provedla. Co pak jí provedeme? Bude to chtít pořádný plán. A hlavně musí být v normální podobě, jinak není sebemenší šance. Zamyslím se a pousměji se. Shrey asi se budeš muset smířit s tím, že on spolužáky nežere. Ty bys mě sice nejradši zabila, ale myslím, že už k tomu není důvod hm? Řeknu klidně a dám si pravou nohu přes levou. Pořád si se zaujetím prohlížím Sigiho a přemýšlím, co asi takový démon dokáže. |
| |||
13 ohníček, neprijatá obeť Keď začne nedobrovoľný zákusok protestovať, iba sa uškrniem. V svojej hlave už vidím, ako svoju pomstu za všetky tie veci čo vypustil z úst v jedálni završujem Sigim. A ten, popri tom ako si z neho bude ucucávať energiu, vypustí teplo, a to môžem zase všetko vycucať ja. Nie že by som mala energie málo, odkedy som ju začala zbierať a uchovávať mala som jej kopu, ale teplúčko sa vždy zíde. Upír začne panikáriť, a Sigi sa ho snaží upokojiť. Chutia lepšie keď nie sú v strese? Spýtam sa ho na margo toho, a sčasti aj preto, aby sa nováčik vydesil ešte viac. Bavilo ma pozorovať ho, ako vôbec netušil čo sa s ním stane ďalej. Akurát keď si ho s pozdvihnutým kútikom premeriavam, Sigi znova prehovorí a prisahám bohu, ešte som pri ňom taký tón hlasu nepočula. Nadvihnem obočie a pozerám na jeho ruky, ktoré ma chytia za zápästie. Kým mi dopne čo chce urobiť, mykne mnou. Cítim, ako musí napínať svaly aby moju terajšiu podobu zvládol prehodiť spoza neho na neho. Nejako si sa nám zocelil. Zatiahnem zamračene, chvostom šľahajúc okolo seba, až odsotím vedľajšiu stoličku, ktorá s buchotom preletí stôl a len tesne minie Carlosa. Nevďačník, jedna mu prinesie balík energie a on to takto otočí...akurát keď ten ukričaný vyzeral, že by si mohol začať dávať pozor. Dočerta Sigi, Kazíš mi imidž. Zavrčím. Jediné pozitívum čo z toho vzíde je, že vypustí do okolia trocha tepla. To sa ale takmer hneď vytratí, ako ho vsajem. V triede nebola zrovna pre mňa prijateľná teplota, takže som si v štíte udržiavala príjemný havaj. Napoly roztiahnem krídla. Vďaka mojej veľkosti sa naňho pozerám zhora, aj keď na ňom sedím. Dvihnem nohy zo zeme a skrčím ich, aby celá moja terajšia váha bola iba na jeho stehnách. Och, prepáč, netlačím ťa? Spýtam sa uštipačne, zatiaľ čo horúčkovito premýšľam. S mojou veľkosťou by som ho stihla ešte od seba odsotiť alebo ním tresnúť do steny, ale chce sa mi potom vysvetľovať prečo máme v učebni dieru? A na to je asi už pripravený, natoľko ma pozná, nepustil by ma. A potom by to bolo ešte ponižujúcejšie keď vypustí tú svoju blbú moc a spraví zo mňa skrotenú bábiku. Aj keď by to tu v procese mohol podpáliť, čo by bola celkom sranda. V každom prípade to nebude vyzerať dobre. Agresiu som naňho už skúšala, čaká to odo mňa. Ale keby získam moment prekvapenia...možno by povolil, a mohla by som ho odhodiť potom. A nasmerovať ho tak, aby si tresol hlavu zozadu. Keď bude v bezvedomí, nebude môcť používať tú svoju moc. Skúsim to ďalej hrať s ním a uvidíme. Kým to bude vyzerať tak, že robí to čo chcem, tak je to okej. Pijavica predsa vôbec nevie, čo je on zač, ani čo robí. Ani či sa mi to páči alebo nie. Ale keď len tak sa nechať bez boja sa mi tiež nepáči. Saaakra. Chvost mu omotám okolo krku a jeho končekom zatlačím na líce, aby som mu otočila hlavu zase na Carlosa. Ja ti ponúkam niečo iné. Nepáči sa ti darček? Spýtam sa tichým hlasom. |
| |||
13 Shrey, Oběť Trochu se otřesu, když se ke mně přitiskne. Vzhlédnu když promluví Klučina, co ho Shrey dotáhla. Unaveně zakroutím hlavou a je mi snad ještě trochu víc na nic než před chvílí. „Jen vtip, tak se uklidni a sedni si.“ Ani to nemá jiskru. Proč bych ho taky měl uklidňovat? To že já si nedávám spolužáky běžně ke svačině neznamená, že to někdo jinej neudělá. I když z naší minulý hodiny asi jen Mal. Trochu se vzepřu, kdyř si konečně všimnu, že do mě Shrey tlačí a s trochu zamračeným výrazem se otočím k ní. „Na druhou stranu, jestli se chceš nabídnout ty...?“ Trochu se zarazím. Tohle fakt znělo jako výhružka? Dokonce i ten tón podobnej jako ten, co používal můj otec těsně před začátkem průseru. Pomalu ji chytím za zápěstí a nevšímám si brnění štítu. Jedním rychlým pohybem si ji přehodím na klín. Vzhledem k tomu, jak je velká u toho musim naráz spálit dost energie, ale předpokládám, že tím spíš se nebude bránit, když na chvilku zasálám. Nicméně nic velkého, je to cítit sotva půl metru kolem mě. |
doba vygenerování stránky: 1.5654349327087 sekund