| |||
Ošetřovna Zatímco si léčitel řeší svoje kolem wyverna venku za stěnou nastane nějaký rozruch. U toho to ale nezůstane a za chvíli zeď cosi proboří. Tělo reagovalo téměř instinktivně - čokl ještě nestačilo dopadnout mezi lehátka a jsem stála před Kelly, kterou ve stejnou chvíli omotal konec mého ocasu kolem pasu a smyčka ji přesunula ven ze dveří. Zmizela tak nejen za mým tělem ale záhy i za krvavým štítem proměněným z rudého orbu dosud nečinně visícího volně ve vzduchu, ten ji následuje ven. Nebrání ji v pohybu, je to jen stěna chránící ji před čímkoliv co by mohlo letět jejím směrem. Chvíli za psem dírou ve zdi prošel profesor s nějakou holkou. Toho jsem ale zatím nepovažovala za hrozbu, ne takovou jako je pes nebo věc u díry ve stěně. Té se marně snaží zbavit modrásek. Ať už zkoušel cokoli nevyšlo to a záhy jeho tělo letí k nám. Tím já už se však nezabývám a mizím za Kelly na chodbu. Štít zůstává mezi námi a dveřmi, jen kdyby jimi mělo proletět něco dalšího. "Nestalo se ti nic?" zeptám se naléhavě pro jistotu. |
| |||
Opatrně postupuji dopředu. Než stačím pořádně zareagovat, vrhne se po dívce další student. S lehkým povzdechem si musím pro sebe konstatovat, že to celé jen zhoršil. Když se však jeho krvácející tělo vydá přes místnost, zareagují elfské reflexy. Odrazím se od země, abych hladce zachytil chlapcovo tělo (91% vs 117%) a odložil ho na lůžko vedle sebe. Poté se již svižnějším krokem vydám směrem k nové podobě útočnice, připraven na její případný útok s rukou na kataně. |
| |||
Ošetřovna Spokojeně zabzučím, když mi pohled padne na bezvládné tělo vlka. Stačím ale udělat jen jeden krok dovnitř, když se po mne něco vrhne. Vůbec jsem ho necítila! Padneme na zem a já cítím, jak se medová energie stahuje do těla chlapce. Ošetřovnou zazní nasraný řev. Kde se zlatá medová energie stahuje z těla, tam odhaluje tělo bez pokožky. Zareaguji rychle a odhalené slabiny se začnou překrývat chitinu podobnou hmotou. Na několika místech se tělo obrní ostny. Jedním naberu nového nepřítele (47% vs 25%) a prudce vystartuji na nohy, tak abych při pohybu tělo uvolnila a poslala ho do největšího davu tvorů v místnosti. (Se středem v Asklépiovi.) Svou plnou silou s úmyslem napáchat co největší škody. (91%) |
| |||
Učebna L - Díra do ošetřovny především Hachi, všichni ve třídě, všichni na ošetřovně Pozoruji, jak se profesor vypořádává s katastrofama ve třídě. Když se však k němu připojí třídní profesor, je na čase přesunout se na další hodinu. Vzhledem k tomu, že je mi horko a nechci jít budovou, opřu se do okna a vyskočím z něj, když jsem dostatečně daleko, proměním se a začnu plachtit k zemi. Jakmile se zrak nahradí, začnu si všímat stop boje. Popoletím si, abych měl na situaci lepší výhled. Zatrne mi a krve by se ve mne nedořezal, když si všimnu díry na ošetřovnu. Kelly! Prudkou otočkou ve vzduchu se nasměřuji přímo na tvora v díře a jak se křídly odrazím do střemhlavého letu, zkusím co nejlépe zamaskovat svou energii, aby si mne tvor nevšiml. (91% vs 48%) Jakmile jsem na úrovni díry, proměním se zpět a na humanoidní tvar z medu doskočím, abychom se dotkli co největší plochou těla. Okamžitě se z něj pokusím stáhnout tu energii, která pokrývá tělo. |
| |||
Učebna lektvarů - Pozemky Ve třídě je najednou celkem živo. Vzadu dva studenti šílí a někdo si udělal osobní sluníčko, kterým zahnal upíry a učitel konečně ukončí hodinu. Paráda, tak já mizím. Potřebuju se napít. Hned vyjdu ze třídy a jdu ven z budovy. Cestu využiju k tomu, abych si prostudoval novou mapu a vezmu to zadním vchodem. Směřuju si to ke kraji lesa, cestou tam vidím jakéhosi draka, co tam stojí. Nevím proč tu je a taky mě to nezajímá, tak pokračuju k nejbližšímu stromu, pod kterým si sednu. Vytáhnu od pasu čutoru a zvednu ji nad hlavu. “Na všechny chudáky co tady už nejsou.” potom co to dořeknu si dám pořádný lok. Chvilku tam jenom sedím a dívám se nahoru, než si začnu zpívat. “Palaukėj pamiškėj, kareivėlis gulėj odkaz |
| |||
Učebna L - Chodba Ysea, Sukui Všechno končí, když se rozpohybuje profesor a ukončí i hodinu, když se opět otočím k Sukui, zjistím, že ona i Ysea je pryč. Posbírám tedy své i Sukui věci a vyrazím na chodbu. Vzhledem k tomu, že jsou obě dívky v rozhovoru, namáčknu se se složenými křídly do rohu chodby a statečně dělám, že tam nejsem, dokud mne neosloví, nebo nedomluví. |
| |||
Učebna lektvarů Grim, Nao Poplašeně zvednu hlavu a ohlédnu se, když se třídou ozve rána. Trhlina začíná vtahovat okolní spolužáky. Vymrštím se z lavice a pokouším se Zugua zachytit, ale promáchnu jen do vzduchu. Přijde Grim blíž a přiklopí kotlík, z kterého jde dým. Hodím po něm pohledem, protože vůbec netuším, co bychom měli dělat teď. Vím jen, že jim musíme nějak pomoci. Nicméně se Grim začne chovat zvláštně. "Co vidíš?" Zeptám se ho a rozhlédnu se po okolí. "Kde tady?" zopakuji po něm a zatahám ho za rukáv. Světlo v místnosti se rozráží tak, že tady to již není takový problém. Každopádně se podívám ke katedře, když žluté světlo zhasne. Profesor začne ukončovat hodinu a rozejde se dozadu. Grim mi zmizí v černém dýmu, rychle po něm sáhnu ale také promáchnu jen vzduch. Do očí mi vyhrknou slzy, ale ustoupím profesorovi z cesty. Těžce dopadnu na svou židli a nechci je rušit, ale zároveň mne užírá zevnitř strach o všechny. Přiblíží se mladík a promluví, rychle si otřu slzy a nasadím úsměv, který vypadá všelijak, ale rozhodně ne upřímně. "Nejsem si jistý, ale jestli říkáte..." uhnu od něj rychle pohledem, když si uvědomím, že si ho prohlížím. "Všichni jsou pryč," špitnu sotva slyšitelně, "zmizel Zugu i Grim..." doplním trochu na upřesněnou s pohledem upřeným do podlahy, potlačujíc další příval slz. |
| |||
Učebna lektvarů - Panic room Yqi Podle její odpovědi je jasné, že opravdu prožívá to co já, čímž se mi trochu uleví. Jenže ona je z celé situace více vyděšená než já a z nejistoty máchá kolem sebe lukem. “Musíme se uklidnit, takhle nic nevyřešíme Zkusme začít tím že přestanete máchat vaším lukem. Nemusíte ho odkládat, chápu že vás to uklidňuje, ale mohla byste ho aspoň namířit na zem?” Celou dobu na ni mluvím klidně, nezvyšuju hlas a nedělám prudké pohyby. Během toho co mluvím, mlha postupně vyprchává a vyjasňuje se. Myslím si, že už se celá tahle věc blíží ke konci, jenže pořád nikoho jiného nevidím. Navíc se ještě objeví černá mlha, která nás obklopí a najednou jsme v jiné, naprosto prázdné místnosti. “Dobře, musíme zůstat v klidu. Máte nějaké nápady na to, co se děje? Nejspíš to souvisí s tou rudou mlhou.” |
| |||
Učebna lektvarů Dolly Mé snažení a držení se návodu sice nemomohli vytvořit správný lektvar, ale narozdíl od ostatních to neskončilo katastrofou. Opravdu se toho za malý okamžik stane hodně. První nepovedený pokus vzadu pohltí některé studenty. Druhý vypustí jakousi mlhu po které se dva studenti začnou chovat divně a třetí pokus vyrobí ostré světlo. To vše mě dost znervózní, přeci jen bych čekal, že prostředí tu bude více kontrolované. U od první pokázy se přikrčím za křeslem a pozoruji dění za sebou. Možná mě uklidňuje jen to, že profesor je tak blízko. Když přijde ono ostré světlo, tak zavřu oči a zabořím hlavu do opěradla křesílka. Děje se tu toho mnoho a já vůbec na nic z toho nejsem připravený. zděsím se, že jsem tolik polevil na své obezřetnosti. Profesor to celé vyřeší jako mávnutím proutku a nebezpečí je zažehnáno. Možná proto, že nevypadal pod dopadem světla úplně zdravě. Dokonce přichází třídní, který předtím řešil něco se studenty na chodbě. Hodina je ukončena a i když se mi ani jeden z lektvarů nepovedl, tak jsem rád. Vypadá to, že mnoho studentů na jednom místě znamená problémy. Rychle začnu balit své věci, abych se vzdálil, než se náhodou stane něco dalšího. Pohledem občas zkontroluji, co se děje vzadu. Ani jsem si nevšiml dívky, která se objevila takřka vedle mé lavice. Jenom ji opatrně zkontroluji pohledem zda snad není také postižená nějakou katastrofou. Usoudím, že není tak se se skloněnou hlavou vydám směrem ke dveřím na chodbu. Ale jak mám být připravený, když nevím, co se tu děje ? rýpne mě myšlenka a já se trochu neochotně otočím zpátky do třídy. Zvědavost zabila kočku, ale...vědomosti jsou důležité. udělám první nerozhodný krok, než se vydám podél stěny hlouběji do třídy. Opatrně pokukuji, co se děje vzadu, než se zastavím na úrovni dívky. Nepřijde mi vhodné chodit blíž a přijde mi, že na profesory zírám už dlouho, proto svůj pohled zaměřím na její kotlík a i na ni. "Povedl se ti." zakuňkám nervózně a opět těknu pohledem k profesorům. "Ehm, jsi v pořádku ? Vypadáš trochu, ustaraně. Řekl bych." podrbu se nervózně ve vlasech. A nervózní rozhodně jsem, už dlouho jsem s nikým nemluvil. Na tváři se snažím vyrobit, alespoň trochu přátelský úsměv. |
| |||
Učebna lektvarů-Chodba Jadelyn Úsměv a snad i uznání ? pomyslím si při pohledu do její tváře. Jsem nadšený, neboť moje dosavadní konání jenom zhoršovalo celou situaci a teď svitla malá jiskřička naděje. Na chvilku se zapomenu a otočím hlavu až ve chvíli, kdy se začne plašit kentaurka. Narozdíl od pobaveného výrazu Jadelyn je můj výraz tváře napjatý a zuby tisknu v očekávání něčeho nepěkného. Jsem na situaci vzadu, tak soustředěný, že si ani nevšimnu světla, které se opřelo do mého boku. O to větší překvapení je, když ucítím stisk na svých ramenou a najednou stojím na chodbě. Celé mé předchozí nadšení nahradí zklamání ze sebe sama. Není to poprvé, co mne zachraňuje a já se v té pozici velice nerad nacházím. Ego džentlmena a důstojníka je opět raněno. A o to více, protože jsem byl přenesen jako malý kluk a jí to stálo jen minimum námahy. Jen letmým pohledem zkontroluji její ruku, jenž hasí můj bok. Vrátím se pohledem k rubínům před sebou a na tváři se mi mihne vděčný výraz. Jen na malý okamžik. "A-ano...děkuji." dostanu ze sebe nervózně. V nastalé chvilce ticha zaslechnu, že profesor ukončuje hodinu. "Hodina je u konce." zkonstatuji s pohledem přes její rameno. "Dojdu vám pro věci." oznámím s jemným úsměvem a protáhnu se okolo. Vejdu do třídy, seberu své knihy a všechny věci, které Jadelyn zanechala na svém místě. Beze slova se otáčím a vrátím se na chodbu. "Projdeme se ?" navrhnu neboť mne na jazyku svrbí příliš mnoho otázek. |
doba vygenerování stránky: 1.3338458538055 sekund