| |||
Učebna Lektvarů Max "To je tajemství," přiložím si prst ke rtům a mrknu na něj. Neměl by být problém podle mapy odhadnout, kde je drží. Už mám přelito, když se začne dít rozruch. Jako musím říct, že i se svými znalostmi jsem nikdy nic takového neviděl. Jak se jim podařilo takhle moc zkazit jednoduchý léčivý lektvar? Jedna vytvořila portál, jeden proměnil svůj lektvar v mlhu a jednomu dokonce svítí jak nově dobité světlo. "Ugh," vypadne ze mne poměrně překvapeně. Zvědavě si však prohlížím dvojici a jejich počínání, vzhledem k tomu, že to vypadá, že je ta divná mlha zasáhla. |
| |||
Vedle školy Moxxi, Raiku Překvapeně mrknu, když zmíní, že budeme mít hodiny spolu. Nestačím se ale zamyslet nad tím, zda její podoba má co dělat s její sladkostí, když mne upozorní zapraskání elektřiny, že je něco špatně. Velmi pozdě, stejně jako si toho pozdě všimla Moxxi. Ochranářský komplex je zpět jak mávnutím kouzelného proutku. Když kolem mne prostřelí odražením ze země, napřažena na úder, rychle ji zachytím ve vzduchu, strhnu ji stranou a přetočím se s ní tak, abych skákajícímu vlku nastavila svá záda a ochránila ji tak před útokem, který stejně očividně nebyl veden jejím směrem. (93% vs 37% vs 58%) Jak vlk dopadne, stejně nás srazí zpět k zemi, protože nemám dost síly, abych ustála náraz takové masy. Zapřu se ale aspoň nad Moxxi, aby na ni celá ta masa nedopadla. Je vidět, že vlka od ni držím vypětím všech sil, které jsem ani nevěděla, že se můžou probudit. Adrenalin nejspíš. Jak se mi začíná tílko lepit na tělo, je mi jasné, že záchvěv síly brzy zmizí. Když ale v tento okamžik uhnu, nebo se pohnu, mohla bych celou situaci jen zhoršit. S těžkých dechem tedy setrvávám na místě a jistým lítostivým pohledem hledím na její tvář. V koutcích se mi začínají tvořit slzy, jen nevím, jestli jsou to více bolestivé slzy, nebo lítostivé, jak rychle končí naše malé... Přátelství...? Nebo možné něco víc...? |
| |||
Vedle školy Komori,Raiku Chápavě se na ní usměju, obě jsme nervózní. Ale možná je to tím, že jsme se sešli tak náhle. Tak jako co ? Líbím se jí já, ona se líbí mě. A máme rády sladké, aspoň mne neodsoudí, až uvidí, co jsem do sebe schopná natlačit. pokrčím v duchu rameny. “No tak to budeme mít hodiny spolu.“ usměju se zářivě. Jako vychází to moc hezky. pomyslím si a mám v plánu jí říct, že její ouška nejsou nic proti zadkům našeho klanu v plné formě. Vždyť mamka jím vyplní pomalu celý skleník ! Všimla jsem si pozdě, strašně pozdě, že se k nám něco blíží. Sotva jsem postřehla jeho pohyb. I tak mi hlavou proběhlo: Křehká ! I tak se pokusím napružit a vystřelit proti nebezpečí. Na proměnu nemám čas, tak se mu, alespoň pokusím zasadit tvrdý direkt (37%). Tuším, že minu, ale minimálně mu zkusim stát v cestě. |
| |||
Učebna lektvarů Yqi, Grimgull A tak jak si tu ležím a nade mnou se tyčí naštvaná kentaurka všimnu si že nejsem jediná komu se zrovna moc nevedlo, z kotlíku v místě kde byl předtím Zugu se začíná zvedat rudý opar. Skvělý co dál? Někomu zde se podaří vytvořit yperit? Nebo něco podobného? Jistě zatím se nic neděje, zatím a potom co se povedlo mně ... dobrá zpátky k současnému problému Yqi je naštvaná a já nevím proč. To jí tak záleželo na těch co to vtáhlo? Ano Zugu mně mrzí, postaral se o mně když jsem to potřebovala a já bych pro něj ráda něco udělala. Možná ... Ne zase tu myšlenku zaženu, vždyť ani nevíme kam je to vtáhlo, navíc by to žádný profesor ani nepovolil. Jít někam kde to neznáme zachránit ty co to tam vcuclo proč ne, ale kdo zachrání nás? Hrdinové mají skvělé konce, ale vždy to jsou konce. A mělo by mi záležet na tom paroháči a tomu démonovi? Myslím že ne, Yqi začne jančit a pak je tu ten ork který mezitím přišel a pak nejspíš položí nějakou metafyzickou otázku. Vidíte to co já? Myslíte že jsme pořád tady? Kde to vlastně jsme? A jsme tu skutečně? Co je vlastně podstatou naší existence? Teď už jenom předpokládám co asi bylo účelem jeho otázek, ale já se radši začnu věnovat tomu že když Yqi začne jančit tak brzy začne střílet a tak se rozhodnu schovat pod lavici pokud by k tomu došlo. Ano podcenil jsem situaci s naštvanou démonkou, ale rozhodně nehodlám podcenit situaci s nervní kentarkou která se brzy rozhodne střílet od boku. |
| |||
Už jak se mi Claudile omlouvá za vzbuzení, přimáčknu si polštář na hlavu... Už aby ten Rubus byl zpátky... Potvrdím mu, že tam dorazím a trochu neochotně vstanu. Obleču se a sotva otevřu dveře, ozve se hromobití. Povzdychnu si a vydám se na ošetřovnu. Cestou se ale radši zeptám profesora, jestli je tam u nich všechno v pořádku. Jakmile dojdu na ošetřovnu, zamířím hned za těma dvěma a pohledem je vyzvu k informacím. Už jen když vidím pacienta, vím že je to akutní. Ostatní si mohou všimnout, že jsem si triko oblékl naruby... |
| |||
Učebna Lektvarů "Nooo... Asi joo. Ploč??" zeptám se ho zvědavě? "Fuffííí!" zavlním spokojeně ocáskem a křením se, když mě profesor zmíní mezi pochvalami. Pak začne další zadávání lektvaru a Luis mě rovnou podebere. Začnu vařit lektvar a asi sem něco udělal špatně. Celý to vypadá špatně. Kouknu do okolních kotlíků a vypadá to, že všem kromě toho u okna se to povedlo. Mám ještě větší bahno než on (15%). Naježí se mi chlupy, když se zničehonic ozve rána zezadu. Pak se tam dějou divný věci a ještě mě něco skoro oslepí. Přihopkam k Luisovi na záda. "Fuffíí..." a podezřívavě pozoruju rudou mlhu, která se plazí po zemi. |
doba vygenerování stránky: 1.5128681659698 sekund