| |||
Dveře do jídelny - 13 Překvapeně koukám, jak kolem mě začnou probíhat tvorové zase rychle ven. Trochu zaraženě párkrát žvejknu a když kolem projde i Shrey s nějakým klučinou, kterého si zjevně vybrala za hračku, a další kluk je následuje, pomalu vykročím za nima. Polodračice a její hračka. Divadélko v přímém přenosu? Trochu mě zklame, že mu jenom vysvětluje nějaké biologické rozdíly mezi různými druhy. Sama se tedy rozhlédnu a když uvidím chobotničku, zamířím si to přímo k ní. Bez ptaní se svezu na židli. Pokud by mě tu nechtěl, může mě vyhodit. "Jak se vede?" Dál trochu zvědavě pokukuju směrem ke Shrey. |
| |||
13 Shrey, Carlos Přes moje vlastní myšlenky, které se roztržitě točí kolem jistých záležitostí, které bych asi neměl moc rozebírat, si nevšimnu, že do místnosti vstoupí další tvor. Uvědomím si to až ve chvíli, kdy se opře o moje velmi pobledlé rameno. O tom, že bych hřál, se mluvit nedá. Pomalu tázavě vzhlédnu. „Shrey?“ Zase se mi zhoupne žaludek, takže zblednu ještě o pár stupňů. „Nosíš mi jednohubky?“ |
| |||
Pozemky - učebna 13 nikdo konkrétní Rozchapadluju se zpátky ke škole. Pokud si správně vzpomínám, měla by být v přízemí hodina. A je šance, že tam potkám Sin. Papa tu stále nikde není cítit, takže mám pořád šanci. A přece jen, to co řekla... Usadí se mi na tváři široký úsměv. Projdu halou a vejdu do třídy. Překvapeně zamrkám. Je tady více tvorů, než kolik jsem očekával, že tu bude. Že bych šel tak pozdě? Kdokoliv se na mě podívá, vyslouží si zářivý úsměv a mávnutí chapadlem. Zapadnu do nejbližší volné lavice. Chvíli mi trvá, než se se všemi chapadly poskládám na židli, ale nakonec to přeci jen vypadá, že jakž takž sedím. I když je to spíš takové pozření židle do skrčených chapadel. |
| |||
Jídelna - Učebna 13 Nakonec to relativně dobře dopadne. Když se promění v očích mi zajiskří, vytáhnu deník a začnu si do něj psát poznámky. Když obmotá Carlose ocasem a vydají se do učebny, následuji je, aniž bych zvedl pohled od stránek. Když se dostaneme do místnosti, jen zvednu hlavu, abych si místnost prohlédl. V ten okamžik trochu strnu. Fascinující. Rozhodně zajímavé. Nicméně jsou zadní lavice zabrané, takže se protáhnu do volného prostoru mezi lavicemi a přejdu k oknu. Tam zaberu jednu ze zadních lavic a pokračuji v psaní. Je mi celkem jedno, jestli se někdo připojí nebo ne. Pro Kab stejně tyhle židle nejsou to pravé ořechové. |
| |||
Jedáleň --> 13 Carlos, ohníček, okrajovo prachovka a rohatec Zatiaľ čo sa vybavujem s pijavicou, začujem za mnou ten otravný hlas. Z toho, čo jej Rara nakecala som pochytila dosť na to, aby som chápala o čo ide, no kým stihnem vybaviť záležitosť s upírom, tá hlupaňa je preč. Len počkaj. Teba mám na liste už dlho. Radšej sa zameriam na chlapca predo mnou. Samoľúbo sa usmejem, keď sa absolútne podvolí. No vidíš že nie si až taký hlúpy. Zatiahnem a obmotám ťa chvostom na dva krát, pričom jeho koniec ti nebezpečne lieta pri hlave. Tým, že si ale pokojný, naozaj necítiš ani jediné škrabnutie. Tam, kde sa ti chvost dotýka pokožky, cítiš iba brnenie, a ak by si sa pozrel bližšie, môžeš vidieť, že na jeho povrchu je akýsi obal, energetický štít. Vlastne, ten je na celom mojom tele. Na chvoste ale nekopíruje ostne ako druhá koža, je trocha rozšírený a zjemňuje tak hrany- preto ti to neublíži. Ak sa naučí že keď bude poslušný malý upír, nič sa mu nestane...môže sa to zísť. Celkom mi zdvihne náladu, ako si sa podvolil. Pôvodne som mala plán ťahať ťa po zemi ako vrece smetí, ale keďže ešte cítim teplú energiu z ohňa a ty si taký poddajný...zdvihnem ťa do vzduchu a jednoducho ťa nesiem asi dva metre nad zemou za sebou. Celú cestu som ticho, len keď ideme okolo nejakej fakle alebo iného zdroja tepla, strčím do toho ruku a potichu zahmkám. Do učebne vrazím akoby mi patrila a po prvom pohľade zamierim rovno k dvojmetrovému, červenému, rohatému stvoreniu, ktoré je rozvalené na lavici. Vypnem hruď, keď ťa zrazu odmotám a pustím na zem. Neriešim, či sa tam rozpleskneš alebo zafungujú reflexy a pristaneš nejako dôstojne. Tak, aby si si to raz a navždy zapamätal... Podídem k Sigimu a opriem sa o jeho rameno, skúmajúc, či do okolia vpúšťa nejaké to svoje skvelé teplúčko. Zoznám sa s démonom. Sigi. Už vidíš ten rozdiel? Voľnou rukou ukážem naňho a na mňa. Obaja rohatý, veľký...no, pre svoje vlastné dobro by si mal asi mlčať alebo pritakať, aj keby nevidíš žiaden rozdiel okrem farby a pohlavia. Po svojej malej lekcii si ťa prestanem všímať, kedže zaregistrujem že sú tu zase nejaké nové energie. Ako často sem preboha prichádzajú nové tvory? Zaujme ma len jeden. Z energie si nie som celkom istá čo je, skôr očami prechádzam po jeho rohoch a krídlach. Keby som v normálnej podobe, s rohami by možno siahal kdesi na moju výšku. |
| |||
13 Rozhodně nedávám pozor na Aku ani nikoho jiného Ani nesedím moc dlouho, když do místnosti vhopká deka. Zezačátku si toho vůbec nevšimnu, ale pak mě to otočí jejím směrem tak nějak samovolně, v dosud prázdném výrazu se objeví výraz vyhladovělého člověka, před kterým se objevila neuvěřitelná hostina. „Ale ne.“ Zamumlám si spíš sám pro sebe. Je mi celkem jasný, kdo pod dekou je, ale tak nějak to teď nemá význam. Deku následuje do místnosti Jigme a s ním nějaká holka, co jsem tu ještě neviděl. A sednou si jen kousek ode mě. S tichým zaúpěním se rozplácnu na lavici. Pochybuju, že tuhle hodinu budu použitelnější než tu minulou. Ti profesoři si zjevně nepřejou, abych se cokoli naučil. Proč nemůžou bejt školní uniformy?... uniformy... hmm.... Sakra! |
doba vygenerování stránky: 1.1912610530853 sekund