| |||
13 Mal Netrvá dlouho a zjeví se tu Mal a posadí se vedle mě. "Hoj! Vlastně dost dobře," usměji se. Prohrábnu si rukou vlasy a můj výraz se trochu změní. "A co ty? Nějaké poslední... změny?" zazubím se. |
| |||
Dveře do jídelny - 13 Překvapeně koukám, jak kolem mě začnou probíhat tvorové zase rychle ven. Trochu zaraženě párkrát žvejknu a když kolem projde i Shrey s nějakým klučinou, kterého si zjevně vybrala za hračku, a další kluk je následuje, pomalu vykročím za nima. Polodračice a její hračka. Divadélko v přímém přenosu? Trochu mě zklame, že mu jenom vysvětluje nějaké biologické rozdíly mezi různými druhy. Sama se tedy rozhlédnu a když uvidím chobotničku, zamířím si to přímo k ní. Bez ptaní se svezu na židli. Pokud by mě tu nechtěl, může mě vyhodit. "Jak se vede?" Dál trochu zvědavě pokukuju směrem ke Shrey. |
| |||
13 Shrey, Carlos Přes moje vlastní myšlenky, které se roztržitě točí kolem jistých záležitostí, které bych asi neměl moc rozebírat, si nevšimnu, že do místnosti vstoupí další tvor. Uvědomím si to až ve chvíli, kdy se opře o moje velmi pobledlé rameno. O tom, že bych hřál, se mluvit nedá. Pomalu tázavě vzhlédnu. „Shrey?“ Zase se mi zhoupne žaludek, takže zblednu ještě o pár stupňů. „Nosíš mi jednohubky?“ |
| |||
Pozemky - učebna 13 nikdo konkrétní Rozchapadluju se zpátky ke škole. Pokud si správně vzpomínám, měla by být v přízemí hodina. A je šance, že tam potkám Sin. Papa tu stále nikde není cítit, takže mám pořád šanci. A přece jen, to co řekla... Usadí se mi na tváři široký úsměv. Projdu halou a vejdu do třídy. Překvapeně zamrkám. Je tady více tvorů, než kolik jsem očekával, že tu bude. Že bych šel tak pozdě? Kdokoliv se na mě podívá, vyslouží si zářivý úsměv a mávnutí chapadlem. Zapadnu do nejbližší volné lavice. Chvíli mi trvá, než se se všemi chapadly poskládám na židli, ale nakonec to přeci jen vypadá, že jakž takž sedím. I když je to spíš takové pozření židle do skrčených chapadel. |
| |||
Jídelna - Učebna 13 Nakonec to relativně dobře dopadne. Když se promění v očích mi zajiskří, vytáhnu deník a začnu si do něj psát poznámky. Když obmotá Carlose ocasem a vydají se do učebny, následuji je, aniž bych zvedl pohled od stránek. Když se dostaneme do místnosti, jen zvednu hlavu, abych si místnost prohlédl. V ten okamžik trochu strnu. Fascinující. Rozhodně zajímavé. Nicméně jsou zadní lavice zabrané, takže se protáhnu do volného prostoru mezi lavicemi a přejdu k oknu. Tam zaberu jednu ze zadních lavic a pokračuji v psaní. Je mi celkem jedno, jestli se někdo připojí nebo ne. Pro Kab stejně tyhle židle nejsou to pravé ořechové. |
doba vygenerování stránky: 1.3230509757996 sekund