| |||
Jedáleň --> 13 Carlos, ohníček, okrajovo prachovka a rohatec Zatiaľ čo sa vybavujem s pijavicou, začujem za mnou ten otravný hlas. Z toho, čo jej Rara nakecala som pochytila dosť na to, aby som chápala o čo ide, no kým stihnem vybaviť záležitosť s upírom, tá hlupaňa je preč. Len počkaj. Teba mám na liste už dlho. Radšej sa zameriam na chlapca predo mnou. Samoľúbo sa usmejem, keď sa absolútne podvolí. No vidíš že nie si až taký hlúpy. Zatiahnem a obmotám ťa chvostom na dva krát, pričom jeho koniec ti nebezpečne lieta pri hlave. Tým, že si ale pokojný, naozaj necítiš ani jediné škrabnutie. Tam, kde sa ti chvost dotýka pokožky, cítiš iba brnenie, a ak by si sa pozrel bližšie, môžeš vidieť, že na jeho povrchu je akýsi obal, energetický štít. Vlastne, ten je na celom mojom tele. Na chvoste ale nekopíruje ostne ako druhá koža, je trocha rozšírený a zjemňuje tak hrany- preto ti to neublíži. Ak sa naučí že keď bude poslušný malý upír, nič sa mu nestane...môže sa to zísť. Celkom mi zdvihne náladu, ako si sa podvolil. Pôvodne som mala plán ťahať ťa po zemi ako vrece smetí, ale keďže ešte cítim teplú energiu z ohňa a ty si taký poddajný...zdvihnem ťa do vzduchu a jednoducho ťa nesiem asi dva metre nad zemou za sebou. Celú cestu som ticho, len keď ideme okolo nejakej fakle alebo iného zdroja tepla, strčím do toho ruku a potichu zahmkám. Do učebne vrazím akoby mi patrila a po prvom pohľade zamierim rovno k dvojmetrovému, červenému, rohatému stvoreniu, ktoré je rozvalené na lavici. Vypnem hruď, keď ťa zrazu odmotám a pustím na zem. Neriešim, či sa tam rozpleskneš alebo zafungujú reflexy a pristaneš nejako dôstojne. Tak, aby si si to raz a navždy zapamätal... Podídem k Sigimu a opriem sa o jeho rameno, skúmajúc, či do okolia vpúšťa nejaké to svoje skvelé teplúčko. Zoznám sa s démonom. Sigi. Už vidíš ten rozdiel? Voľnou rukou ukážem naňho a na mňa. Obaja rohatý, veľký...no, pre svoje vlastné dobro by si mal asi mlčať alebo pritakať, aj keby nevidíš žiaden rozdiel okrem farby a pohlavia. Po svojej malej lekcii si ťa prestanem všímať, kedže zaregistrujem že sú tu zase nejaké nové energie. Ako často sem preboha prichádzajú nové tvory? Zaujme ma len jeden. Z energie si nie som celkom istá čo je, skôr očami prechádzam po jeho rohoch a krídlach. Keby som v normálnej podobe, s rohami by možno siahal kdesi na moju výšku. |
| |||
13 Rozhodně nedávám pozor na Aku ani nikoho jiného Ani nesedím moc dlouho, když do místnosti vhopká deka. Zezačátku si toho vůbec nevšimnu, ale pak mě to otočí jejím směrem tak nějak samovolně, v dosud prázdném výrazu se objeví výraz vyhladovělého člověka, před kterým se objevila neuvěřitelná hostina. „Ale ne.“ Zamumlám si spíš sám pro sebe. Je mi celkem jasný, kdo pod dekou je, ale tak nějak to teď nemá význam. Deku následuje do místnosti Jigme a s ním nějaká holka, co jsem tu ještě neviděl. A sednou si jen kousek ode mě. S tichým zaúpěním se rozplácnu na lavici. Pochybuju, že tuhle hodinu budu použitelnější než tu minulou. Ti profesoři si zjevně nepřejou, abych se cokoli naučil. Proč nemůžou bejt školní uniformy?... uniformy... hmm.... Sakra! |
| |||
Vrchovina - učebna 13 Nevypadá to, že bych Vengeho zvlášť poslouchal. Jen si odfouknu a rozeběhnu se pryč. Tak kde bychom teď měli být? Nějaká hodina? Zazívám si a jen tak zamířím do učebny. Na to by ti dva blbečci neměli. Jsou moc nepřesní, nedochvilní, lehkovážní a nešikovní. Vklouznu do učebny a projdu až dopředu ke katedře, kde si kousek stranou lehnu na zem. Nikomu nevěnuji zvláštní pozornost, jen pohledem ocelově modrých očí kloužu po místnosti, kdyby chtěl někdo dělat nějaké problémy. |
| |||
Pokoj čarodějky I - učebna 13 okrajově Naomi a kdo si všimne ve třídě Jakmile se jednou otočí, vyklouznu zpod deky, vrhnu se ke dveřím, skrze které se protáhnu, než si mě vůbec stačí všimnout. Nikdo tady není, trochu se mi uleví a vyrazím do školy. Vím, že bude brzy hodina, takže se vydám do učebny, doufaje, že tam budu první a usadím se, než si mě někdo všimne. To jsem se ale dost mýlila. Tvorů je tam až moc. Skoro se ve dveřích zase otočím a uháním pryč, ale říkám si, že třeba zase uvidím Nera. Proplížím se podél zdi do druhé lavice, kde se schoulím a snažím se dělat, že tu nejsem. Třeba to tentokrát proběhne jinak než písečná bouře... |
| |||
Jídelna Shrey Dobre omlouvam se. Mam nejak spatny odhad. Uz si budu davat pozor Reknu v okamziku kdy mi jasne ukaze kym je. Vypadam ponekud prekvapene, kdyz pred sebou vidim draka. Dobre tak tedy takhle. Ano zpochybnil jsem existenci asi vsech co tu jsou a tim i tvoji. Omlouvam se, protoze jak vidim tak draci existuji. Reknu s naprostym klidem. Kdyz zacne mluvit o tom,ze mne dovede do tridy tak znejistim. Dobre tak jo. Nema cenu se ti branit jak jsem zjistil. Odpovim a cekam az mne tedy obmota tim, co se mi nezda zrovna bezpecne,ale snazim se ji duverovat. Kdybych tohle videl mezi lidma a byl bych normalni tak bych zrejme pochyboval o tom zda sem v poradku. Zamyslim se a zakroutim nad tim nevericne hlavou. |
doba vygenerování stránky: 1.2800998687744 sekund