| |||
Učebna 13 hlavně Sarah Došli jsme do učebny, usadili se a já si prohlížel ty zdrcené tvory. Co se tam asi stalo? Otázka je, zda to chci vědět. "Inu, teď musíme počkat, až se dostaví profesor a zbytek těch, alespoň většinová, co tady má být. Pokud si správně pamatuji, je to hodina pro všechny, tak tu bude asi dost plno..." pokrčím rameny, sjedu k ní pohledem, ale hned s ním ucuknu a zase se rozhlížím po třídě. |
| |||
13 Všichni kdo dávají pozor Divnejch týpků kolem si moc nevšímám – ještě nevím, že je to na téhle škole divný. Vypadalo to, že chce říct, že nějaká hodina začala, což je možné, ale deka ho zarazila stejně jako mně, takže to tu nebude nejobvyklejším jevem. Což také potvrdí dalšíma slovama. Tiše kývnu a vyrazím za těma dvěma. Cestou se dám trochu do kupy a do dveří učebny už vcházím se zářivým úsměvem a velmi vyzívavým výstřihem. Můj průvodce si vybral lavici a tak si sednu přímo k němu, aby mi mohl dál radit. „Tak a co teď?“ Kouknu na něj zvědavě. Jsem docela ráda, že už se zbavil toho inkoustu. Kdokoli, kdo se po mě podívá, schytá zamávání a zářivý úsměv. |
| |||
Chodba 3. patro - učebna 13 Sarah, hopsající peace deka a zbytek v učebně Než stačíme kamkoliv postoupit, projde kolem nás chlapec, co vypadá, že každou chvíli někoho pozvrací. Následuje další kluk, který vypadá jak kdyby si vůbec nevšiml že jsme tam. Završil to Sigi, který taky nevypadal zrovna zdravě. Jsem možná rád, že pod tím inkoustem nejsem ani poznat. Ještě jsem nezapomněl naší malou intimní chvilku na Vyhlídce. "Asi ta hodina už..." Zarazí mě divné zvuky. Vycházející z deky. Stočím k ní pohled a povytáhnu obočí, což jen způsobí, že mi inkoust nateče do oka. Jak se ho snažím dostat pryč, vykoukne z deky obličej, zahlásí peace a... odhopsá... Prostě... Odhopsá... Chvíli za ní prostě jen zírám, než se proberu. Chci si projet vlasy, ale pořád jsem celý od inkoustu. Roztáhnu ruce a soustředím se. Veškerý inkoust ze mě konečně zmízí (92% yes!). Protáhnu si křídla a složím je k tělu. Ruce založím v bok. "Hodně ulítlé. Ale myslím, že bychom jí měli sledovat. Asi začne další hodina..." Ani nečekám na odpověď a rázným krokem se vydám dolů, kam míří všichni. Když dojdeme do učebny, kterou si pamatuji z rozvrhu, zaberu poslední poslední lavici. Už je tu i deka a zelení studenti z chodby. Uuum. |
| |||
Jídelna duch, Shrey Stejně pomalu jak padá časopis, tak se pohybují moje zorničky. Jak dramatické, to jsem zvědavá co tam tak je. Bankrot!? Tentokrát mi došla slova, netečně stojím a koukám na obálku. Po notné chvíli zamrkám a jídelnou se rozezní můj rozkošný zvonivý smích. "Víte co to znamená, že v tomhle prašivým blázinci už nemusím strávit ani minutu. Jo. Prostě jo. Ano, dobrotivý bože ano" Můj proslov doplňují vítězná gesta ( sepnuté dlaně nad hlavou, lkmitx okty kolena pasu...) "Jdu balit." Jsem tak rozradostněná, že nejblížšího tvora poplácání po hlavě. Skoro. Když vidím ty hady, tak se na ně stitivě podívám a nechám si přejít chuť. A pak se mrknu na tu otřesnou fialovou kostnatici. "Jak já tě nesnáším. Podkategorie tě mimo tuhle školu, tak se tvoje hlava vyjímá jako trofej v mém domečku." A ukážu na ní prostředníček a paroháče. Rozbehnu se i s časopisem k pokoji, dřív než se přestane věnovat nováčkovi. |
doba vygenerování stránky: 1.5381078720093 sekund