| |||
304 - učebna 13 Zbytek výkladu prostě jen nepřítomně odkývu, i když to vím. V podstatě stlačit ránu, zavázat a hodit na krk lidem. Nepředpokládám ale, že by lidi dělali amputaci oderváním ruky, aby mi z toho bylo tak zle. Navíc kolem mne se vždy pohybuje několik dalších lidí, které tím mohu zaúkolovat. Aaaa.... Mám dojem, že tu poslední větu takhle řekl schválně. Plánuje něco stejně úchylnýho i na hodinu, co máme hned teď... Jakmile nás pustí, otočím se na patě, protáhnu se kolem démona, aniž bych ho momentálně nějak více řešil (kolem mě je stále relativně, chlad, předpokládám, že se stáhne sám), a vyjdu ven. Projdu chodbami nepřítomně, aniž bych si kohokoliv všímal (skupinkou na chodbě se protáhnu, aniž bych je zaregistroval), v mém bledém odstínu pleti je v tvářích náznak zelené, jak mi stále není příliš dobře. Sejdu dolů, vejdu do třídy, kde jsem jako první a svalím se do lavice. Opřu si hlavu o desku a snažím se pročistit si hlavu. Tohle bylo prostě šílený. |
| |||
Kabinet Objevím se ve svém kabinetu a svalím se do křesla. Jo, kdybych byl věděl, jaká může bejt učení zábava, asi bych se na to dal dřív. Po chvilce se narovnám a skloním hlavu k papírům na stole. Je potřeba si rychle připravit další hodinu. |
doba vygenerování stránky: 1.4500358104706 sekund