| |||
Učebna lektvarů – chodba Vypadá to že ne všem se dařilo. jeden kotlík se začíná rozpouštět a pak tvořit něco co se spojuje a přitahuje tam i vlasy té dívky. Soucítím s ní, ale pak se objeví průrva a vtáhne tam tři studenty aby se následně zavřela. To co se vytvořilo dopadne na tu dívku která spadne na zem a z jiného kotlíku se začne šířit rudy opar zatím co jiný lektvar svítí žlutě, ale to je aspoň zatím všechno. Když ta zelená bytost a ta kentaurka začnou vyšilovat, (tedy hlavně ta kentaurka) poněkud zneklidním. Uvažuji jestli bych se opět neměla zmenšit a vyrazit ke stropu místnosti, ale to už se o postará profesor a někam oba přenese. Asi přenesl každého do jeho pokoje kde po určité době možná současný stav vyprchá, profesor potom ukončí tuhle hodinu a pochválí tu dračí dívku. A co já tentokrát ... počkat ... Zarazím se když mi padne pohled na tabuli, tam se píše že tam nemají být ty hrudky. A já si dala pozor aby tam ty hrudky byly proto jsme přestala míchat moc brzo. Dobrá příště si dám pozor. tohle byla první hodina a já si zase nevedla tak špatně. Jistě mohlo to být lepší, ale dá se čekat že budeme dělat chyby. Vytáhnu notes a ke slovu tvoří připíšu nahoru ne a celé nové spojení netvoří hrudky podtrhnu. Spokojená vrátím notes zpátky do kapsy a vytáhnu rozvrh abych se podívala co mám za hodinu teď. Černá magie ... Opustím třídu a venku začnu podupávat až se objeví ten kluk který má být naším třídním zástupcem protože s ním chci něco probrat. |
| |||
Hledím z okna a čekám, až si poradí s lektvary. Dávám na ně pozor, i když to vypadá, že jim nevěnuji nejmenší pozornost. Hlavu do třídy otočím až v okamžiku, kdy dračice položí svou otázku. Křída vyletí do vzduchu a na tabuli podtrhne část o třapatce. "Rychlé rozpuštění třapatky je nejlepším indikátorem," doplním gesto o slova. Během své věty se však pohledem přesunu z ní dozadu třídy. Praskání kovu nenapovídá ničemu příjemnému. Když se protrhne ve vzduchu trhlina, místností proletí po podlaze stín, který nic nevrhá. Zapřu se dlaněmi o lavici a zvednu se, nicméně se studentovi rozsvítí kotlík takovým způsobem, že si musím zaclonit oči. Pod ostrým světlem to téměř vypadá, jako kdyby fialové prvky na mém těle světlali do fialkové i světlejší barvy. Mávnutím prstu zvednu poklici, která přeletí na kotlík, aby světlo zakryla. Teprve, když je se světlem vypořádáno, mohu svou pozornost přesunout na rudý dým a panikařící studenty. Černá mlha rozežene tu červenou, než se obtočí kolem kentaurky a orka a přemístí je do jednoho z panic pokojů ve škole. S tím se vypořádám posléze. "Díky dotazu slečny Nybe všichni víte, zda se Vám lektvar podařil nebo ne," během svých slov se začnu rozcházet dozadu třídy, "její úspěch musím vypíchnout. Léčivý lektvar se jí zadařil jako zkušenému lektvaristovi. To je konec hodiny, můžete jít," vyzvu celou třídu aniž bych se podíval cestou dozadu na jediného studenta. Nakonec se zastavím nad lavicí Alyssy, pod kterou se dívka schovává. "Přijďte na chvíli ještě dovnitř prosím," vyzvu třídního, když ho cítím stále na chodbě. |
| |||
Učebna L Tu bláznivou situaci ve třídě naštěstí ukončuje Tarney. S odchodem několika studentů, některých na ošetřovnu, jiných rovnou z okna nebo kdoví kam, se učebna trochu vyprázdnila, ale hodina může pokračovat dál. Myslím že teď už budu v přípravě o něco jistější. I když se tenhle recept dost liší od léčivého lektvaru na který si matně vzpomínám, takový problém to zase nabude. Účinek je pořád stejný. Přece jediné co se přece změnilo jsou ingredience. A postup přípravy…ten má stejně každý lektvar jiný. A že tuhle várku povedených lektvarů nevyhodí je opravdu dobrá motivace. Když už se povedly, tak se alespoň využijí když budou potřeba. A že tady je léčení třeba často že to není normální. S přípravou dalšího lektvaru se neloudám a hned se dám do práce. Voda zrudne a hrudek se zbavím raz dva. A posledni přísada se mi ve vodě rozplyne jako nic. Teď už to jen nechatt vychladnout a mělo by být hotovo (99%). Dračice má k vaření otázku, která není vůbec od věci. I když hádám že s tím jak se nám zadařilo měl co docenění květ Třapatky. Ten přece nemusel být jen přísada ale i zkouška. Porozhlédnu se co ostatní. Ne všem se asi dařilo někomu zůstávají z kotlíku čouhat okvětní lístky a někomu zase kotlík až podezřele svítí. To by ale nebylo zase tak hrozný, dokud to vzadu nevybouchne. Leknutím na křesílku povyskočím. Rychle se otočím co se to děje, jen abych zahlédla mizející spolužáky a marný pokus je zachránit. Učebna se ještě víc vyprázdní když se vypaří další. Zase tak černě to nevidím, určitě se ale taky trochu vzdálím z dosahu mlhy. Mezi první lavice u katedry by to mohlo stačit. |
| |||
všichni na ošetřovně, Komori Nakonec nechávám vlka vlkem, bude čas vyřešit to jindy. A jestli správně počítám čas, tak ve škole již probíhá výuka. Je mi naprosto jasné, že tam již musí být chaos. Vzhledem k tomu, že by mne čekala obrovská pláň, z které mám všechno, jen ne dobrý pocit, proměním se a vystřelím přes otevřený prostor jak nejrychleji umím. Začnu brzdit a vlnit dlouhé tělo, když se ozývají nezaměnitelné zvuky boje dvou šelem. Pěkně rozladěných šelem. Na dohled se dostanu v okamžik, kdy vlčí tělo zmizí v budově. Už se chystám, že vyrazím za dvojicí, abych zasáhl, když si všimnu těžce zraněné dívky, doskočím vedle ní na trávník již opět v humanoidní podobě a velmi něžně ji zvednu do náruče. Jediné co pro ni mohu udělat je zabránit tomu aby vykrvácela. Vzhledem k tomu, co se děje u díry do budovy, vyrazím směrem dovnitř, rychlým avšak stále ladným krokem. Nechci dívce stav zhoršit. Opřu se ramenem do lítaček, abych vkročil na ošetřovnu. "Těžce raněná!" oznámím než dívku odložím na volné lůžko. Ustoupím stranou, abych udělal prostor léčitelům a opatrně přistupuji k tělu vlka, zatímco si pohledem podezřívavě měřím medovou... Hmotu v podobě humanoida. |
| |||
Vedle školy - Ošetřovna Moxxi a Hachi, Komori, Asklépius, Claudile, Rekki, Hillaris, Vesa, Kelly, Kimi, Marcos Jen promáchne vzduch. S poskoky a cvakáním zubů se ji snaží chytit za jakoukoliv část těla. Nicméně ona udělá otočku a naletí mu do zraněného boku takovou silou, že stačí jen bolestně zakňučet. To už se tlapy odlepí od země a tělo se ocitne v nekontrolovatelném letu. (10% vs 81%) Tříštění skla a létání sutin již nezaznamená, vzhledem k tomu, že rozsápané tělo přestalo stíhat zuřící mysl. |
| |||
Vedle školy - Ošetřovna? Zadaří se a s vítězoslavným šklebem zarážím své ruce hlouběji do jeho těla. Najednou z nebe šlehne blesk, který přejede po medu. Musím vytáhnout další sílu z Moxxi vnitra, abych vytvořila další oddělenou vrstvu medu, po které elektřina sjede. (82% vs 77%) Rychle vyčerpávám možnosti jejího těla. Jestli na to přijde, budu muset začít její tělo ničit, což také může skončit mým úplným vysvobozením. Nad tou myšlenkou se hlasitě bzučivě zachechtám. To už se vlček začne pode mnou zmítat. Popoletím nad něj a nechám ho promáchnout vzduch. (24% vs 89%) Jak je nestabilní na tlapách, udělám rychlou otočku ve vzduchu a jestli ta rychlá věc neuhne, pošlu ho neuvěřitelnou silou medovým kopem skrze zeď a okno do budovy. (81%) Už byl čas na nějakou tu destrukci. Nehodlám ho ale nechat být. To si nezaslouží. Vyrazím s bzukotem za ním. |
| |||
Vedle školy nebezpečí, svačina Jakmile se mu podaří prorazit krustu, zkousne jak nejsilněji může a drží, i když ho pálí morda. I když se zformuje energie, která ho tlačí pryč, snaží se držet. Nakonec je ale pálivá vlna silnější a tak letí vzduchem pryč. (29% vs 73%) Ve vzduchu se přetočí a s hlubokými rýhami v zemině zabrzdí na všech čtyřech. Medová věc v boku zůstala a tak nyní srší krev na zem intenzivněji. Pod kapkami krve tráva blafe v malých plamínkách a okolí něj jiskří elektřinou. Když se věc přiblíží, přikrčí se a prudce secvakne mordou... Těsně za věcí, než ho povalí na zem a zarazí do něj drápy. (36% vs 59%) Přes to všechno pořád dýchá a pořád je při vědomí. Jak na něm věc sedí, loupne po tom okem a na obloze zahřmí a potom se zajiskří. Do věci prudce z nebe práskne blesk. (82%) Nebo spíše se o to pokusí. Pokud nebezpečí mine, alespoň ho ten úder nabije. Tak jako tak se to zkouší shodit a změnit svou situaci tím, že by to ostrými drápy přimačkl k zemi. (24%) |
| |||
Vedle školy Z nadšení, že se drápy zabořili do masa nevěnuji pozornost jeho snaze o mé kousnutí. Věřím čakře a že si to rozmyslí, když mu to popálí čenich. Jeho masochismus ale očividně nezná hranic. Při jeho kousnutí se medová krusta zavlní jako tekutina a pod jeho elektřinou se trochu rozhalí, aby odhalila svaly bez kůže. (43% vs 60%) Zařičím a bílé otvory se stáhnou do úzkých průzorů jak mnou probublá nová vlna vzteku. V té od sebe vyvolám mohutný výbuch vlny medové energie, abych ho od sebe odhodila. Ideálně, aby mi v něm zůstala ruka a roztrhla jsem mu tak i druhý bok. (73%) Propnu se, protáhnu zařičení do výšek, jak s prudkým ´pop´ ze zad vystřelí hmyzí křídla, která jsou ovšem také pokrytá medovou energií. Pak jen se zuřivým bzučením vystřelím s mizející vlnou za ním, abych ho rovnou srazila k zemi a zabořila do něj obě ruce. (59%) |
| |||
Vedle školy nebezpečí, svačina Narazí do měkké lepkavé krusty, která se na ní vytvoří během jeho skoku. Tušila, že bude znovu útočit. Očastuje to hlubokým nespokojeným zavrčením, které se změní v řev, když její ruka zajede do našeho těla. (29% vs 71%)[/i] Využije ale té blízkosti a toho, že to již stejně pálí a pokusí se jí prokousnout tu její krustu, aby se dostal na něco důležitého, ideálně krk. (60%) |
doba vygenerování stránky: 1.3638410568237 sekund