| |||
Jídelna hlavně Helen Stojí mě dost přemáhání udržovat netečný výraz, pohled i přístup, když to začíná vypadat, že se nedaleko strhne mela. Nicméně se udržím, jen abych to mohla dotáhnout do konce. Stále jsem od ní neodlepila pohled. Položím si ruku více přes držadlo lucerny a první pořádný pohyb je lehké naklonění hlavy na stranu. "Znám všechny. Jste u mě doma." Stále se držím bezvýrazného tichého hlasu. "Ty budeš litovat. Tvrdily to ty listy co přišly. Klidně se podívej sama..." nadhodím. |
| |||
Jídelna oprsklý duch a ostatní "Jako my se známe? Jako my si tykáme? Nemyslím si, takže buď zoopakuj to správným tónem a nebo kšá." slova doprovodím i pokynem rukou. Humbuk okolo sleduji poočku a doufám, že se má drahá spolubydlící urazí a rozbije jim aspoň hlavy. To by bylo. |
| |||
Jídelna Miko, Helen, Rara Z lehka přecházím do svého zlozvyku houpání se na židli a u toho upíjím nyní už vlažný čaj. "Zajímavé. Ředitel musí být schopný člověk, pokud dokázal z tolika lidí udělat hlupáky." Levou nohou se zapřu, abych vyvážil balanc. "Rád bych se s ním potkal, ovšem v jeho kabinetě jsem ho nezastihl. Snad jindy." Hbytě přejdu opět do normálního sedu když zahlédnu létající maso. "To snad..." Rozmyslím si to, nechci se zbytečně vkládat do cizích potyček. Nic.. vlastně vůbec nic. Sleduji, kam že to vlastně létající jídlo směřovalo a uvidím zotavujícího se chlapce, který vypadá docela podrážděně. Kdo by nebyl, kdyby mu večeře namísto v žaludku přistála na hlavě. Když se rozhodne své rozhořčení vyjádřit slovně, propnu se v zádech. Tohle by nemuselo dopadnou dobře. Druhý chlapec ho naštěstí stihl zastavit. Teď musí doufat, že si druhá osoba nebude nic domýšlet. "Dostanu nyní praktickou ukázku sadistických a brutálních událostí v této škole?" Otočím se na Miko. |
doba vygenerování stránky: 1.5984048843384 sekund