| |||
Jídelna Colten Asi jsem byl z blízkosti smrti víc v šoku, než jsem čekal a než jsem zvládnul znovu promluvit, uběhla dost dlouhá doba. Dokonce i osazenstvo jídelny se naprosto změnilo. Překvapeně jsem sebou trhnul, protože pro mě to bylo spíš mrknutí oka, ne několik minut. „Co? Úloha bodyguarda je přesně stát mi celou dobu za zadkem a chránit mě.“ Odpovím nepřítomně na otázku, kterou mi mozek trpělivě servíruje k odpovědi již několik minut. Mezitím vyjukaně koukám, kdo všechno se to v jídelně objevil a že to asi nebude nejzdravější společnost. No jako asi nikdo tady. Brr. „A ty jsi ještě neřekl, co by sis představoval. Nabízel jsem ti peníze, ale to se ti nelíbilo. Co třeba pravidelné krmení?“ No zkusit to můžu, i když tady to tak trochu postrádá smysl. „Já, asi, neměl bych někde být?“ Vypadám hodně zmateně. |
| |||
Jídelna "No, teď je klid. Probíhají hodiny. Je tu málo tvorů," pokrčím rameny, aby si na takový klid nezvykal. "Mám proto osobní důvody." Dále to nerozvádím, ale prostě musí pochopit, že něco tedy rozhodně ne. Jsem milý, ale i to má své hranice. "Jsi na magické škole. Já jsem poloviční skřítek, tamhle sedí medusa. Ve vzduchu visí duch. Je tu kolej dlaků, upírů, čarodějů a směsi. Moje nejlepší kamarádka je kentaurka. Nevykládej nesmysly, jasně že existuje spousta věcí, které nechápeme a neznáme..." uchechtnu se. Nicméně to už se do něj začnou trefovat kusy masa, až mi krev ochlístne obličej a oblek. Zavřu oko, abych si mohl ze spánku setřít krev. "A očividně bys to tady neměl vyslovovat nahlas, nebo přijdeš k úhoně," podotknu, když se Shrey vypovídá. Pokud jsem si ale myslel, že ten kluk má nějaký pud sebezáchovy, tak jsem se krutě zmýlil. "A taky netykej někomu, kdo by tě mohl roztrhnout vejpůl jen silou mysli..." dodám, když se štrachá ze země. Když se dostave v další větě k části: než se z tebe stala... Vyskočím a i když je o dost vyšší než já, naférovku mu zacpu rukou pusu, aby nevyšlo nic než huhňání. Omluvně se podívám na Shrey. "Je v šoku. Omluvte jeho způsoby..." promluvím a hodím varovným pohledem po Carlosovi. Sám mám s prořízlou pusou problém, ale nejsem takový sebevrah, abych otevřeně nadával někomu, kdo veřejně a účinně zastává draky. Nehledě na to, že už jsem viděl, že draci mívají více podob. |
| |||
Jídelna Artemis Shrey Upíjím z poháru s krví ničím nerušen a porozhlížím se. Překvapuje mne tu čím dál tím více věcí. I to, co bych nečekal, že vůbec existuje. Přestanu nad tím přemýšlet a mám zrovna na jazyku otázku, která nestačí být vyřčena. I když se něčemu díky své rychlosti stihnu vyhnout tak přeci jen pár kousků mě nemine. Jídelnou se rozezní můj křik a velmi hlasitý. Je znát, že jsem se lekl. Já jsem nechtěl nic zpochybňovat, ale...Sakra já sem tady nový a nikdy jsem tohle neviděl! Chápeš? Zvýším hlas a vstanu ze země, na které jsem díky tomu šoku skončil. Neříkej mi, že ty jsi věděla, že my všichni existujeme než se z tebe stala taková zrůda a skončila jsi tu taky! Vyřknu slova, která jsem nechtěl vypustit z pusy, ale tvářím se nebojácně. Vím, že když budu chtít tak se ubráním. Ale nechci tu hned první den dělat rozruch. |
| |||
Jedáleň Carlos, ArtArtArt Zhupnem sa zo stola, keď sa mi minú jahody a presuniem sa bližšie k účkovému zahnutiu, kde uvidím ďalšie. Našpicujem uši, aby ku mne doľahli Rarine slová a s úľubou počúvam, čo Helen hovorí, zatiaľ čo pohľadom behám akože nezúčastnene po jedálni. Rara na to ide inak ako by som čakala. Snaží sa aby tá nafúkaná buchta spanikárila? V každom prípade...duchovia nemajú vôňu. Nemá ani len spôsob akým to zistiť. Len či bude toto stačiť na to aby sa aj niečo stalo? Keďže svoju časť v hre som už zohrala, teraz len čakám či budem zbierať nejaké plody svojej práce. Do jedálne zatiaľ vojdú ďalšie dva mäsové sáčky. Znova si sadnem na stôl a uzobávam jahody, príliš sa na nich nesústrediac, ale ich hlasy sú bližšie ako skupinky, ktorú sledujem. S tým, ako sa sústredím na sluch, sa mi jednoducho nedá nezapočuť ich, hlavne keď nesedia až tak ďaleko odo mňa po tom, čo som sa presunula. Najskôr sa posmešne uškrniem keď hľadá krv lebo bez nej bude vraj "nebezečný". No potom prenesie niečo, čo mi zmyje pobavenie z tváre. Mykne mi vrchnou perou a jasne počuť pohŕdavé odfrknutie. Otočím hlavu k tomu krpatému nič, čo sa odvážil spochybniť existenciu mňa a pár ďalších. Urážka. Nemala som rada urážky. Niekto tu tuším potrebuje dôkaz. Všimnem si neďaleko od nich kopu surového, ešte krvavého mäsa. Pravdepodobne pripraveného pre niektorých z drakov. Už dlho som po nikom nič nehodila. A aspoň ma Helen nebude spájať s Rarou a nebude voči nej podozrievavá. Dve muchy... Stačí mi pozrieť na kopu mäsa a podvedome jemne myknúť zápästím. Viacero veľkých, krvavých kusov sa vrhne vďaka telekinéze vzduchom na krvesajca, pričom jeho parťáka ofŕka spŕška krvi, ktorá sa od mäsa oddelí. Zagánim hlavne na neveriaceho Tomáša. Reflexy alebo nie, nechytí ich všetky aj keby chcel. Najradšej by som po ňom vrhla niečo ostrejšie a nebezpečnejšie ako pár kíl mäsa, ale nechcela som robiť tak veľký rozruch aby to vyrušilo skupinku okolo Rary a Helen. Vychrtlé. Krpaté. Úbohé. Nič... Ktoré potrebuje niečo vidieť na to, aby vedelo o tom, že to existuje. Zasyčím naňho, nebezpečne blysnúc fialovými očami. Strieborné fliačky v nich odrazia oheň od sviečok. Dávaj si pozor na jazyk, lebo nebudeš existovať jedine tak ty. Posledný krát ho prepichnem pohľadom, pokožka sa mi výstražne fialovo zaleskne až počuť praskot a potom od neho s pohŕdaním odtrhnem zrak a vrátim sa k jedeniu jahôd a vnímania svojho pôvodného cieľa. |
doba vygenerování stránky: 1.3733310699463 sekund