| |||
Jídelna Artemis Shrey Upíjím z poháru s krví ničím nerušen a porozhlížím se. Překvapuje mne tu čím dál tím více věcí. I to, co bych nečekal, že vůbec existuje. Přestanu nad tím přemýšlet a mám zrovna na jazyku otázku, která nestačí být vyřčena. I když se něčemu díky své rychlosti stihnu vyhnout tak přeci jen pár kousků mě nemine. Jídelnou se rozezní můj křik a velmi hlasitý. Je znát, že jsem se lekl. Já jsem nechtěl nic zpochybňovat, ale...Sakra já sem tady nový a nikdy jsem tohle neviděl! Chápeš? Zvýším hlas a vstanu ze země, na které jsem díky tomu šoku skončil. Neříkej mi, že ty jsi věděla, že my všichni existujeme než se z tebe stala taková zrůda a skončila jsi tu taky! Vyřknu slova, která jsem nechtěl vypustit z pusy, ale tvářím se nebojácně. Vím, že když budu chtít tak se ubráním. Ale nechci tu hned první den dělat rozruch. |
| |||
Jedáleň Carlos, ArtArtArt Zhupnem sa zo stola, keď sa mi minú jahody a presuniem sa bližšie k účkovému zahnutiu, kde uvidím ďalšie. Našpicujem uši, aby ku mne doľahli Rarine slová a s úľubou počúvam, čo Helen hovorí, zatiaľ čo pohľadom behám akože nezúčastnene po jedálni. Rara na to ide inak ako by som čakala. Snaží sa aby tá nafúkaná buchta spanikárila? V každom prípade...duchovia nemajú vôňu. Nemá ani len spôsob akým to zistiť. Len či bude toto stačiť na to aby sa aj niečo stalo? Keďže svoju časť v hre som už zohrala, teraz len čakám či budem zbierať nejaké plody svojej práce. Do jedálne zatiaľ vojdú ďalšie dva mäsové sáčky. Znova si sadnem na stôl a uzobávam jahody, príliš sa na nich nesústrediac, ale ich hlasy sú bližšie ako skupinky, ktorú sledujem. S tým, ako sa sústredím na sluch, sa mi jednoducho nedá nezapočuť ich, hlavne keď nesedia až tak ďaleko odo mňa po tom, čo som sa presunula. Najskôr sa posmešne uškrniem keď hľadá krv lebo bez nej bude vraj "nebezečný". No potom prenesie niečo, čo mi zmyje pobavenie z tváre. Mykne mi vrchnou perou a jasne počuť pohŕdavé odfrknutie. Otočím hlavu k tomu krpatému nič, čo sa odvážil spochybniť existenciu mňa a pár ďalších. Urážka. Nemala som rada urážky. Niekto tu tuším potrebuje dôkaz. Všimnem si neďaleko od nich kopu surového, ešte krvavého mäsa. Pravdepodobne pripraveného pre niektorých z drakov. Už dlho som po nikom nič nehodila. A aspoň ma Helen nebude spájať s Rarou a nebude voči nej podozrievavá. Dve muchy... Stačí mi pozrieť na kopu mäsa a podvedome jemne myknúť zápästím. Viacero veľkých, krvavých kusov sa vrhne vďaka telekinéze vzduchom na krvesajca, pričom jeho parťáka ofŕka spŕška krvi, ktorá sa od mäsa oddelí. Zagánim hlavne na neveriaceho Tomáša. Reflexy alebo nie, nechytí ich všetky aj keby chcel. Najradšej by som po ňom vrhla niečo ostrejšie a nebezpečnejšie ako pár kíl mäsa, ale nechcela som robiť tak veľký rozruch aby to vyrušilo skupinku okolo Rary a Helen. Vychrtlé. Krpaté. Úbohé. Nič... Ktoré potrebuje niečo vidieť na to, aby vedelo o tom, že to existuje. Zasyčím naňho, nebezpečne blysnúc fialovými očami. Strieborné fliačky v nich odrazia oheň od sviečok. Dávaj si pozor na jazyk, lebo nebudeš existovať jedine tak ty. Posledný krát ho prepichnem pohľadom, pokožka sa mi výstražne fialovo zaleskne až počuť praskot a potom od neho s pohŕdaním odtrhnem zrak a vrátim sa k jedeniu jahôd a vnímania svojho pôvodného cieľa. |
| |||
Jídelna Artemis Tak myslel jsem si to, že budeš někde od Irska, ale raději nijak neodhaduji. Myslel jsem si, že to bude tady horší, ale vypadá to tu celkem v pohodě. Podotknu a zasměji když se ohradíš proti zdrobnělině tvého jména. Dobře dobře. Budu ti říkat Artemisi, i když Arty zní lépe. Odpovím a zkusím si přát pohár krve. Skutečně se přede mnou objeví a já se s menší nechutí napiji. Kupodivu mi to i chutnalo a mne samotného to překvapilo. Počkej o čem to mluvíš? Jaký drak? A jaký démon? Vždyť nic takového neexistuje ne? odpovím poměrně šokovaně a dál se ohlížím kolem sebe. |
| |||
Jídelna "Jsem z Irska. Nevím, měl jsem pocit, že to na mém přízvuku angličtiny bude znát," pousměji se. Na tykání jen kývnu, že beru na vědomí. Místnost je kulatá, do půlky místnosti jsou veliká gotická okna s výklenky, v kterých stojí nádoby s ohněm. V určité výšce je skoro jednolitá vrstva svíček, osvětlující místnost. Přesto pod ně nekape vosk. Tato část budovy je kamenná, podlaha je neopracovaný hrubý kámen. Stůl je do U a naproti němu stojí rovný stůl. Když mě osloví zdrobnělinou, trhnu sebou a zamračím se. "Tykání klidně, ale prosím, používej celé mé jméno..." poprosím ho. Už jenom to, že tu musím používat křestní jméno je dost. "Čmuchej, jistě tady někde bude, nebo si jí přej a objeví se ti přímo plný pohár před tebou," pobídnu ho. Uchechtnu se. "Pokud tohle je reakce na ducha, tak počkej až uvidíš toho obrovského démona. Nebo draka," potlačuji trochu potměšilé zazubení. |
| |||
Chodby - Jídelna Artemis a všichni kdo si všimnou A přišel jsi odkud? Jestli se tě tedy mohu zeptat. Jsem trochu zvědavý víš. Já o tomhle nevím nic. Odpovím a pokračuji za ním. Rozhlížím se kolem sebe a snažím si pamatovat cestu i když pro mě možná nepodstatnou. Takže jestli tě o to mohu požádat tak mi tykej. Nemám ráda vykání. Nabídnu a za chvíli vejdeme do velké místnosti. Všude jsou prostřené stoly a než se stačí usadit ke stolu, tak se začnu poohlížet po něčem, co bych si mohl dát. Arty je tu něco...prostě je tu někde krev? Protože bych hrnek potřeboval, pak už nebudu tak nebezpečný, aspoň se to všude píše. šeptnu a ohlédnu se kolem sebe. Když zahlédnu ducha tak sebou škubnu a trochu couvnu. Ehm duchové? To je hustý. |
| |||
Chodby - Jídelna "Tam odkud jsem přišel moc upírů není, tedy lépeřečeno žádní. Je to tu pro mne trochu jako dobrodružství za zrcadlem," odvětím mu. Mladý upír. Hmmm. Nu nic. "V pořádku, moje vychování mi zase káže všem vykat, tak pokud se dohodneme, můžeme si tykat," pokynu mu hlavou. "To může počkat, napřed se musíš najíst," pokynu mu a když sejdeme po schodech až úplně dolů, vedu ho chodbou se spousty odboček, přes obří halu, která jaksi přesahuje normální stavitelství, až do chodby, na jejímž konci je jídelna. Vejdeme dovnitř, vyberu místa dál od ostatních, aby měl šanci se rozkoukat a usadím se. "Stačí hledat v džbánech, nebo si přát. Mají tu úplně cokoliv máš rád," pokynu mu k plnému prostřenému stolu. Mrknu po těch co tady jsou. Z těch výstřednějších jsou tady snad jen medusa a něco průsvitného vypadající jako duch. To by nováček mohl dát. |
doba vygenerování stránky: 1.4188060760498 sekund