| |||
Rara, okrajovo Helen Uh-huh. Prikývnem keď po mne Rara opakuje slová. Oči sa mi nebezpečne lesknú a nálada mi stúpa každou sekundou smerom nahor. Rara bola dokonalý komplic. Ako jediná v tejto škole, medzi tvormi ktorými som zatiaľ stretla, chápala pojem slova "zábava". Zrazu akoby jej blikla žiarovka a niečo ju napadne. Vidieť jej to na tvári. Žmurknutie jej oplatím, a len sa pohodlnejšie usadím s rukou natiahnutou za mnou, aby mi robila oporu keď sa viac zakloním sediac na stole. Druhou rukou si privolám k sebe misku s jahodami, ktoré začnem po kúskoch okusovať. Nemusím ani dlho čakať. Zaregistrujem Rarinu energiu, ako sa blíži zo stropu, ale to čo sa zjaví... Je to ona? Ešte raz skontrolujem energiu bieleho ducha, ale v tomto sa nikdy nemýlim. Bola to Rara. Zaujato upriem oči na Lucernu s modrým plameňom. Ilúzia? Vložím si medzi pery ďalšiu jahodu a čakám, či sa divadlo rozbehne. Dlhé vlasy sa zdvihnú a zavlajú okolo môjho tela od očakávania. |
| |||
Jidelna Voprdelka, hadice, doutnikář, příšeřice Neunikne mi, že voprdelka zmizí. No, né skutečně budu mít takové štěstí? Zaraduji se v duchu. Podívám s na tu nádheru(myšleno ironicky) u ohýnku a představím si jak ji tou její blbou hlavou mlátim o kamennou zem. Ochrana jaká to nádherná představa. Usměji se. Ostatním to může připadat, že se usmívám na ni. Úplně jako bych slyšela zvuk křupající lebky. Ach. Z představ mě vytrhne jakési bledé cosi. By si měla zajít do solárka. " Co prosím?" otáži se. Ne snad protože bych neslyšela, ale abych jí dala možnost opravit se sjednat se mnou s úctou a obdivem. Nikoliv jako se sobě rovnou. Spadla snad z jahody na znak, že si mysl, že se tady objeví a já co jako. Budu poslouchat ty její pindy. |
| |||
Jídelna Miko, Helen, Rara Kývnu a usměji se. Kde jsou mé mravy, i představit bych se zapomněl. "Těší mě, já se jmenuji Bud Hill." Pronesu směrem na obě dívky. Obouručně zvednu hrnek s čajem a okusím, jak dobře se dokáží trefit do mých chutí. Dobré, téměř výborné. Čaj položím na stůl. "Snažilo se zabránit vzniku? Pokud to ale má oficiální nálepku, čekal bych i podporu ze strany ministerstva. Čí podporu si tedy tato škola získala když ne ministerstva? Nebo co ji nakonec dovolilo vzniknout?" Lehce znejistím a do čaje si přimíchám o jednu lžičku cukru navíc. "Omlouvám se za tolik otázek. Kdybych byl moc zvědavý, stačí jen říct." Před námi se zjeví další duch a já na něj vykulím oči. Šmarja. Být starší, tak mě možná klepne. Slova dívky mi nic neříkají, ale nejspíš chce duch něco důležitého zdělit Helen. Opřu se o židli a nepřítomně pozoruji situaci. To jsou ty chvíle, kdy je lepší předstírat, že tu vůbec nejsem. Ono mě to zase nějak obejde. Vezmu čaj do rukou a pomalu usrkávám. |
doba vygenerování stránky: 1.7821707725525 sekund