| |||
Jídelna Bud, Helen, Rara Kývnu a trhnu jedním ramenem. "Tohle je magická škola. Průstřel hlavy, šutr nebo zpřelámané kde co... To tu očividně nedělá léčitelům problémy..." "Spíš bych doufala, abyses to nedozvěděl nějak nepříjemněji než ode mne... Třeba z vlastní zkušenosti." "Oficiální nálepku to má. Ministerstvo se snažilo zabránit i vzniku. Alespoň něco takového jsem slyšela. A kontrola nám tady už zamávala s učitelským sborem," trhnu znovu neurčitě rameny. Pokrčím rameny, když na mě stočí pohled, že nemám páru o co šlo. Najednou se tu objeví průsvitné cosi, přejedu to pohledem a uvažuji, co by se asi stalo duchovi, kdybych neudržela nervy. Možná to časem zjistíme, pokud bude mít nadále v povaze takhle bafat na studenty. |
| |||
Jídelna Helen, Miko, Bud Najednou se zhmotním velmi blízko skupince. Bílé vlasy po ramena poletují v neviditelném větříku, průsvitné oči bez barvy hledí netečně přímo na Helen. Formou velmi mladá dívka, vznášející se ve vzduchu, na sobě jednoduché bílé šatičky. Na ramenou mi leží obrovská lucerna, v níž hoří jasně modrý plamen, ale není v ní žádný svíčka ani zdroj plamene. Dlouho mlčím, jen se tam tak beze slova vznáším, ve tváři absolutně žádný výraz. Je vidět, jak moc jsem průsvitná. "Měla by jsi začít šetřit." Řeknu nakonec bezvýrazným tichým hlasem a za celou dobu jsem z Helen neuhla pohledem. |
| |||
Kujme pikle... Pikle kujme... Chlupáčové, ocáskové... Shrey"No ze mě jí měl celkem pravidelně..." uchechtnu se, "u tebe otázka, jak často mu fušuješ do písečku," zazubím se. Zvědavě pozoruji její fialový štít. Vypadá to, že to by mohla být ještě sranda. Nevím zatím jaká, ale věřím, že se mi to jednou bude hodit. Začne se vracet ke stolu, tak se pár kotoulama vzduchem přesunu za ní. Zakřením se, ale tentokrát nikterak nadšeně. "Nějak se tu rozmnožili suchaři a přesně to mají v plánu," odvětím. Znovu se zavěsím hlavou dolů, takže blízko ní je můj rozesmátý zubatý obličej. Uchem sice nehet projde, ale má hmota není úplně prostupná, je to jako kdyby jsi protahovala ruku vodou, nebo něčím hutnějším než je vzduch. "Služba?" okamžitě zbystřím a ušima střihnu, jak dávám pozor. "Vy vlastně spíte spolu!" dojde mi a celá se rozzářím. Asi někdy skočím na návštěvu. Tolik parádních tvorečků v jedné místnosti, to si přece nemůžu nechat ujít. "Hmmmmmm?" protáhnu a přetočím se ve vzduchu na břicho, uši se mi ale nepřiplesknou do vlasů, zůstanou hezky v pozoru, aby mi neuniklo ani slůvko. "Pomoc... Popostrčit..." promnu si bradu zamyšleně a opakuju si šeptem po ní. Jasně si vybavuju tu úžasně hebkou srst a ten roztomile dlouhý ocásek, takže proč ne. Jen jak to udělat, aby jsem jí vyvedla z rovnováhy a dodržela co potřebuji na to abych zůstala. Podívám se na Helen abych zjistila, že se divá naším směrem. Horečně na ní zamávám na pozdrav. Najednou mě něco napadne, zazubím se a mrknu na Shrey, pak vyletím ke stropu a zmizím v kamenech. |
| |||
Jídelna "Rituály? Tady snad jedině obětní. A k tomu se asi balónky nehodí. I když co já vím jaké zvrácené myšlenky napadnou zdejší choré mozky." Dodám k jeho odpovědi, dřív než se dostane ke slovu hadice. "A propo. Jmenuji se Helen Buffetová. " Představím se. Když zaslechnu svoje jméno zbystřím. Svými dokonale pěstěnými nehty začnu bubnovat do desky stolu. Moje dobra nálada je ta tam. Prostě poznám, když si moje jméno někdo bere do huby. Zvlášť, když je to taková chcípla blitka. Aspoň ji propichuji zlostným pohledem, když se k ní nemůžu přes ten její štít dostat. Budu muset navštívit společenku. |
| |||
Jedáleň Rara Keď sklamane zakvíli na margo môjho chvosta, iba v duchu spokojne zavrním. S tým by ale šlo niečo urobiť... Zrazu som veľmi rada, že som sem prišla v tejto podobe. Dokonca sa tichým pochechtávaním pridám k Rarinmu hlasnému smiechu. Stavím sa, že Satan má z nás dvoch radosť častejšie ako si myslíme. Prehodím ťahavo a zdá sa, že ma moja vlastná poznámka dosť teší. Z dobrých vecí nie je toľko srandy ako z tých...menej dobrých. Akoby moje slová chcela Rara potvrdiť, oheň zrazu vyšľahne vysoko do vzduchu. Iiii! Vykríknem polohlasne a na chvíľku sa mi pokožka zablesne výraznejšiou fialovou, ako štít zareaguje. Na prvý pohľad tvora, čo by ma nepoznal by sa mohlo zdať, že je to od vydesenia že zhorím, v skutočnosti je to číre šťastie. Okamžite začnem pohlcovať energiu vo väčšom merítku, aspoň kým ohník trvá, spracovávať ju do čistšej a väčšej podoby a ukladať. So satisfakciou skontrolujem, koľko som si jej už zvládla uložiť a zistím, že by mi to vystačilo na pár dní bez slnka a zbytočnej námahy. Predtým som si nezvykla robiť zásoby, ale tu...keď sa ťa niekto pokúsi zavrieť do ľadovej gule a potom zlyhajú štíty na škole a všade sa roznesie zima a tma... treba byť pripravená. Oheň sa potom vráti do normálu, a tak po chvíli z neho vytiahnem ruky a vrátim sa ku stolu, aby som si ešte zahryzla niečo na chuť. Nájdem minipáročky a začnem si ich namáčať do štipľavej pomazánky, zatiaľ čo Rara mi odpovedá. Skúmavo po nej hodím fialovo striebristým očkom. Škola ju stráži? Hmpf...čo to znamená? Nemôže...nič robiť? Ale minule tu predsa spôsobovala tak nádherný chaos. Možno to myslí tak že nemôže nikomu len ublížiť fyzicky. Medzi očami sa mi zjaví malá vráska, keď môj pôvodný plán k čomu Raru prinútiť musím trocha pozmeniť. Musí to vyzerať...nevinnejšie. Snáď by ťa nechceli trestať za to, že sa chceš baviť, nie? Zatiahnem vrnivým hlasom a vyhupnem sa na kraj stola, dlhými nohami hompáľam dopredu a dozadu. Tiež zapichnem oči do trojice a potom naspäť na ušaňu. S tichým chichotom natiahnem ruku a ostrím nechtom ti drgnem do veľkého ucha, ak mi teda neprepadne skrz. Vlastne to neni tak celkom stávka...je to skôr malá služba pre jednu krásnu chlpatú cicu. Podporím Rarinu fantáziu. Vedela som, že mala rada hustú srsť v ktorej sa mohla prehrabovať do sýtosti. Vieš, Helen sa v noci straašne prehadzovala. Zle sa jej spalo, celé telo ju z tej postele bolí. Určite by jej prospelo keby sa mohla ponaťahovať v svojej mačacej podobe, ale...nevie sa premeniť len tak, dokáže to iba keď je... rozrušená... Začnem z brucha potichu, iba pre Rarine uši rozprávať. Vyznie to, akoby som jej prezrádzala nejaké tajomstvo, o ktorom by nemala vedieť. Chúďa, keby si jej pomohla, trocha ju... popchla, vyviedla z rovnováhy, určite by sa jej podarilo premeniť sa. Odo mňa takúto pomoc nepríjme, ale od teba... Mohla by si sa potom zahrať s mojím dlhým chvostíkom, pomohla by si Helen a ako bonus by si jej ešte mohla prehrabať každý chlp z jej krásneho hustého dlhého kožucha. No hovno, akurát tak rohožka pred vchodové dvere to je... Každá cica to má rada. Dokončím s nevinným výrazom na tvári a povytiahnutým obočím. Zaberie, nezaberie? |
doba vygenerování stránky: 1.4834408760071 sekund