| |||
Jidelna Voprdelka, hadice, doutnikář, příšeřice Neunikne mi, že voprdelka zmizí. No, né skutečně budu mít takové štěstí? Zaraduji se v duchu. Podívám s na tu nádheru(myšleno ironicky) u ohýnku a představím si jak ji tou její blbou hlavou mlátim o kamennou zem. Ochrana jaká to nádherná představa. Usměji se. Ostatním to může připadat, že se usmívám na ni. Úplně jako bych slyšela zvuk křupající lebky. Ach. Z představ mě vytrhne jakési bledé cosi. By si měla zajít do solárka. " Co prosím?" otáži se. Ne snad protože bych neslyšela, ale abych jí dala možnost opravit se sjednat se mnou s úctou a obdivem. Nikoliv jako se sobě rovnou. Spadla snad z jahody na znak, že si mysl, že se tady objeví a já co jako. Budu poslouchat ty její pindy. |
| |||
Jídelna Miko, Helen, Rara Kývnu a usměji se. Kde jsou mé mravy, i představit bych se zapomněl. "Těší mě, já se jmenuji Bud Hill." Pronesu směrem na obě dívky. Obouručně zvednu hrnek s čajem a okusím, jak dobře se dokáží trefit do mých chutí. Dobré, téměř výborné. Čaj položím na stůl. "Snažilo se zabránit vzniku? Pokud to ale má oficiální nálepku, čekal bych i podporu ze strany ministerstva. Čí podporu si tedy tato škola získala když ne ministerstva? Nebo co ji nakonec dovolilo vzniknout?" Lehce znejistím a do čaje si přimíchám o jednu lžičku cukru navíc. "Omlouvám se za tolik otázek. Kdybych byl moc zvědavý, stačí jen říct." Před námi se zjeví další duch a já na něj vykulím oči. Šmarja. Být starší, tak mě možná klepne. Slova dívky mi nic neříkají, ale nejspíš chce duch něco důležitého zdělit Helen. Opřu se o židli a nepřítomně pozoruji situaci. To jsou ty chvíle, kdy je lepší předstírat, že tu vůbec nejsem. Ono mě to zase nějak obejde. Vezmu čaj do rukou a pomalu usrkávám. |
| |||
Jídelna Bud, Helen, Rara Kývnu a trhnu jedním ramenem. "Tohle je magická škola. Průstřel hlavy, šutr nebo zpřelámané kde co... To tu očividně nedělá léčitelům problémy..." "Spíš bych doufala, abyses to nedozvěděl nějak nepříjemněji než ode mne... Třeba z vlastní zkušenosti." "Oficiální nálepku to má. Ministerstvo se snažilo zabránit i vzniku. Alespoň něco takového jsem slyšela. A kontrola nám tady už zamávala s učitelským sborem," trhnu znovu neurčitě rameny. Pokrčím rameny, když na mě stočí pohled, že nemám páru o co šlo. Najednou se tu objeví průsvitné cosi, přejedu to pohledem a uvažuji, co by se asi stalo duchovi, kdybych neudržela nervy. Možná to časem zjistíme, pokud bude mít nadále v povaze takhle bafat na studenty. |
| |||
Jídelna Helen, Miko, Bud Najednou se zhmotním velmi blízko skupince. Bílé vlasy po ramena poletují v neviditelném větříku, průsvitné oči bez barvy hledí netečně přímo na Helen. Formou velmi mladá dívka, vznášející se ve vzduchu, na sobě jednoduché bílé šatičky. Na ramenou mi leží obrovská lucerna, v níž hoří jasně modrý plamen, ale není v ní žádný svíčka ani zdroj plamene. Dlouho mlčím, jen se tam tak beze slova vznáším, ve tváři absolutně žádný výraz. Je vidět, jak moc jsem průsvitná. "Měla by jsi začít šetřit." Řeknu nakonec bezvýrazným tichým hlasem a za celou dobu jsem z Helen neuhla pohledem. |
| |||
Kujme pikle... Pikle kujme... Chlupáčové, ocáskové... Shrey"No ze mě jí měl celkem pravidelně..." uchechtnu se, "u tebe otázka, jak často mu fušuješ do písečku," zazubím se. Zvědavě pozoruji její fialový štít. Vypadá to, že to by mohla být ještě sranda. Nevím zatím jaká, ale věřím, že se mi to jednou bude hodit. Začne se vracet ke stolu, tak se pár kotoulama vzduchem přesunu za ní. Zakřením se, ale tentokrát nikterak nadšeně. "Nějak se tu rozmnožili suchaři a přesně to mají v plánu," odvětím. Znovu se zavěsím hlavou dolů, takže blízko ní je můj rozesmátý zubatý obličej. Uchem sice nehet projde, ale má hmota není úplně prostupná, je to jako kdyby jsi protahovala ruku vodou, nebo něčím hutnějším než je vzduch. "Služba?" okamžitě zbystřím a ušima střihnu, jak dávám pozor. "Vy vlastně spíte spolu!" dojde mi a celá se rozzářím. Asi někdy skočím na návštěvu. Tolik parádních tvorečků v jedné místnosti, to si přece nemůžu nechat ujít. "Hmmmmmm?" protáhnu a přetočím se ve vzduchu na břicho, uši se mi ale nepřiplesknou do vlasů, zůstanou hezky v pozoru, aby mi neuniklo ani slůvko. "Pomoc... Popostrčit..." promnu si bradu zamyšleně a opakuju si šeptem po ní. Jasně si vybavuju tu úžasně hebkou srst a ten roztomile dlouhý ocásek, takže proč ne. Jen jak to udělat, aby jsem jí vyvedla z rovnováhy a dodržela co potřebuji na to abych zůstala. Podívám se na Helen abych zjistila, že se divá naším směrem. Horečně na ní zamávám na pozdrav. Najednou mě něco napadne, zazubím se a mrknu na Shrey, pak vyletím ke stropu a zmizím v kamenech. |
doba vygenerování stránky: 1.7537848949432 sekund