| |||
Společenka - jídelna Druhý ocásek, hadice + ti šťastlivci, jenž potkáme "Dočkej času." Převezmu si proviant, vzhledem k tomu, že se to budižkničemu k tomu nemá a zamířím do jídelny. "Tady se chystá nějaká balónková párty?" poznamenám, když vejdu do jídelny. Rozhlédnu se a můj zrak ulpí na hadici. "Jé, má drahá spolubydlíci, ty jsi tady a kde máš svou kamarádku? Usmívám se na ní od ucha k uchu. "Můžu si přisednout. Teda jestli neruším." Zahihňám se. |
| |||
Jídelna Miko "Umění přežít vychází hlavně ze zkušeností. Zkušenosti mohu nabrat učením. Pokud tedy procedůru učení přežiji." Polknu a poškrábu se na bradě. Hledím do místnosti ještě chvíli a poté se na ni otočím přímo. "Slyšel jsem. Opravdu zde panuje taková napjatá nálada? Z toho mála co jsem tu byl schopen zaznamenat, tak tu musí studenti žít ve stresu a strachu. To nemůže být zdravé." Vyměnuji si pohledy s hady na její hlavě. Pohnu trochu hlavou a zkouším, jestli mě stále sledují. "Omlouvám se, jsem z toho trochu nesvůj. Mnoho informací najednou." Vezmu do obou rukou nůž a pomalu ho položím na jeho původní místo. "Děkuji za radu, budu si pamatovat." Rozhlédnu se opět do místnosti. "Jak se vůbec povede udržovat klid v takovém nebezpečném prostředí? Nebo se často stávají... úrazy?" |
| |||
Jídelna Bud "S čím? S přežíváním obludária?" uchechtnu se, "učení ti asi jen tak nepomůže. Stačí, když se jeden z draků blbě vyspí. Nebo když se někdo všemocnej nasere," trhnu rameny v jakémsi neurčitém gestu. Trochu ponuře se uchechtnu a stočím pohled někam do prázdna před sebe. Klepne do stolu, až nůž co držel v ruce zazvoní. Okamžitě se ozve podrážděné syčení a minimálně šest hlaviček se dívá jeho směrem. Syčí, vlní se a pozorně ho sledují. Já nevypadám zaujatě. Při druhém kraválu se už narovnám a podívám se jeho směrem. Povytáhnu jedno obočí až nad brýle. "Máš štěstí, že oni mají asi dobrou náladu..." Komentuji to. "Radši to nezkoušej v přítomnosti někoho těkavějšího... Mohl bys skončit... Všelijak," uculím se poněkud... No příjemně to asi nebylo. |
| |||
Jídelna Miko Raději nebudu pipochovat hadí hnízdo. Jde na ni vidět, že nemá náladu si s někým náhodným povídat. "Zkušenosti nemám, ale učím se rychle." Ukončím konverzaci a věnuji se opět steaku, když ucítím její ignoraci. Jedním okem sleduji malé hadíky, když alespoň ti se na mě na chvíli otočí. Lehké to nebude, ale nějak si tu na to zvyknout musím. Otřu si obličej a rozhlédnu se po jídelně. Když jsem ráno vstal, rozhodně mě nenapadlo, že mě čeká můj první školní den. Matně hledám v dětských vzpomínkách první školní dny, ale čas je příliš rozmazal. A pak tu máme tu rozmanitost studentů... Klepnu rukou do stolu a nůž který jsem v ruce držel vydal silnější tón než jsem čekal. Lehce jsem nadskočil a pustil nůž z ruky, což opět po jeho dopadu na stůl způsobilo cinkavý zvuk. Ruce raději dám na klín a tiše se koukám doprostřed místnosti. V jídelně se zřejmě kouřit nesmí... |
doba vygenerování stránky: 1.5943729877472 sekund