| |||
Uuuuh, ošáškatá něčo plánuje! A.... OHNÍŠEEEEEK! především ShreyKdyž se nelekne ani sebou necukne, zazubím se. Příště to vezmu skrz zdi, kryta školou, ha! "To je škooooďa," protáhnu smutně a o kousek klesnu, abych lépe viděla na ohniště, které na chvíli pohasne. Když odpoví, rozřehtám se na celé kolo. "No to by měl Satan radost!" další záchvat smíchu, "na to potřebuješ, ale mnohem více energie!!!" vyhrknu pak naráz a ohniště vzplane plamenem, který ožehne až strop. Ještě se několikrát uchechtnu. "Protože jsem tu zatím nová a Škola mě zatím hlídá, aby mě nemusela vrátit," povzdychnu si trochu smutně. "Ale vy můžete dělat zábavu!" dodám hned a hned se rozzářím. Hodím pohledem přes jídelnu k té trojici tam. "Čekám, co za průser se tam vytvoří tentokrát," zachichotám se. Pak se trochu zarazím a zavěsím se před ní vzhůru nohama, až mi z vlasů vypadnou velké uši. "A jakou?" zeptám se zaujatě. |
| |||
Jedáleň Rara Aj otočená chrbtom cítim, kade práve Rara letí, a tak keď zhora "spadne" priamo vedľa mňa, iba sa mi nadvihne jeden kútik úst, v ktorých sa rozpúšťajú posledné kúsky sladkosti. Rara a jej zaľúbenosť v chvostoch a kožušinách. Pootočím hlavu a pozriem sa na lietajúcu pohromu. S prísunom energie z ohňa a cukrom v hrdle sa moja nálada o čosi zlepšila. Zatiaľ som ho schovala. Odpoviem potichu. Hmmm.... žeby som sa s Rarou trocha zabavila na niekoho účet? Úsmev sa ešte roztiahne. Cítim na sebe niekoho pohľad, ale teraz sa rozhodnem s tým nezaoberať, keďže v hlave už tvorím nejaký hrubý plán. Kým otvorím ústa, Rara sa ma už pýta ďalšiu otázku. Štít na rukách sa mi fialovo zaleskne, ako nasaje viac tepelnej energie a plamene na chvíľku ustanú, zmenšia sa. Vyvolávam mŕtve duše z pekla. Zaškerím sa ironicky, ale na podiv to poviem celkom príjemným tónom. Rara bola jeden z mála živočíchov ktorých som si za svoj krátky pobyt tu obľúbila a strpela ich pri sebe. Ale hej Rara, ty mi povedz...prečo je tu taký pokoj keď si tu? To sa na teba nepodobá aby si len tak bezcieľne poletovala. Nechceš sa nejako zabaviť? Môžme uzavrieť napríklad nejakú stávku... Načrtnem, meniac tému a sledujem výraz v Rarinej tvári. |
| |||
Jídelna Bud, Helen, Rara, Shrey "No většinou je to dost divný co to s tvory dělá," pokrčím rameny. "Nebo cokoliv jiného," dodám nevzrušeně. "Mám dojem, že se tu už řešil i průstřel hlavy," dodám ještě a zavzpomínám. No já tu dobu trávila v bezvědomí... Ale Felda něco takového zmiňoval. Jen okrajově vnímám, že kolem prošla Shrey. A že za ní odplula Rara. Nicméně po mé odpovědi vypadá Helen celkem zaraženě. Povytáhnu jedno obočí a absolutně nechápu proč. To se někde praštila do hlavy? Když se na hádky zazubí, vzduchem kmitne několik hadích jazyků. Pak se otočí na toho týpka, který hypnotizuje Shrey. Asi se snaží alespoň někoho přesvědčit o tom, jaký milý to tvor je. No ať si poslouží, aspoň dostane hned praxi toho, o čem jsme mluvili. Nebo si najde svého přidrzlého ochránce a někdo je sežere oba. Hmmm. Asi bych se svou náladou skutečně měla něco udělat. |
| |||
Šišinka s plánem... Očášková bez očášku... Zatím bež srandy...Napravit! Huhu! Bud, Helen, Miko, ShreyKdyž na mě týpek zírá, zazubím se, až vycením všechny ostré zoubky a zamávám mu. Zatočím se ve vzduchu, když ucítím přicházet ještě někoho. Očka se mi rozsvítí, když se mi do zorného pole dostane.... DLOOOOOOOUHÝÝÝÝ OČÁÁÁÁÁŠŠŠEEEEEK! Uaaaaah. Zamrkám a kousek tím směrem popoletím, když mi dojde, že se tu vlastně schylovalo k zábavě. Nicméně zatím to nevypadá a pokud z ní bude šutr uvidím to i z druhého konce jídelny. Vyletím tedy až skoro ke stropu mezi svíčky a pak se prudce propadnu až k Shrey. "Hoj!" zakřením se nadšeně, "kde máš očášek?" zamrkám nevinně. Pak mě zaujme, že má ruce v ohni. "Co to děláš?" zeptám se zvědavě. Nakonec si kousek popoletím, abych viděla i na ni i na skupinku u stolu. |
| |||
Jídelna Hadice, duch zloduch, chlápek, ta co si hraje na draka Malinko mě vyvede z rovnováhy (obrazně) reakce hadice. Až zapomenu na to, proč jsem tady. Ještě, abych jí tak začala mít ráda. Brr. Fuj. Ovšem do ráže mě přivede pohled na tu druhou ženskou, která si hraje na draka nebo co to zkouší. Jde jí to asi tak jako kdyby se pinokoi se svým dlouhým nosem převlékl za vánoční stromeček, pořád by tam něco čouhalo, co tam nepatří. Popřemýšlím, čím bych jí tak mohla vytočit. Miluje teplo. Hmm. Na syčení hádků zareaguji zubatým úsměvem. Máte štěstí vy potvory prašivý, že nemám plácačku. "Dobrý den." pozdravím chlápka. "Co ty balónky, ty jsou zde proč? Má snad někdo narozeniny?" Ne, že by mě to skutečně zajímalo, ale snažím se vypadat naprosto mile. |
| |||
Jídelna Miko, Helen, Rara, Shrey Párkrát rychle kývnu. "Budu to muset na sebe teď pár dnů nechat působit a uvidíme, co to semnou udělá." Otočím se zpět směrem ke svému talíři, ale dojíst své jídlo už nejspíš nezvládnu. "Ošetřovna říkáte... Chápu, takže kdyby se mi nedejbože končetina oddělila od těla při vyučování." Klepu prsty o stůl a přemýšlím, do jakého bitevního pole mě to naverbovali. V rámci snahy dosažení klidu duše se začnu houpat na židli. Když se k hadí dívce přidají další osoby, má precizní balance mi dovolí skoro-pádem znovu normálně dosednout na židli. "Dobrý den." Prohodím vydešeně směrem k příchozím, když vydýchávám těsné zamezení pádu. Nečekám ani odpověď. Chvíli se dívám na vznášející bytost, která připomíná ducha. Casper...? Z šoku si vzpomenu na všelijaké filmové duchy. Potom ale mé oči plynule přejdou na procházející vysokou dívku a její dlouhé nohy. Vynikajúce. Je potřeba hledat to dobré ve stresových situacích. |
| |||
osadenstvo jedálne Najskôr to začalo fajn. Dopátrala som sa do časti knižnice, kam som aj chcela. Teda, dopátrala..netuším či som stratila kompletne svoj orientačný zmysel, alebo sa len knižnica zabávala na môj účet vytváraním labyrintu, hlavne, že som sa tam nakoniec dostala. Našla som pár kníh popisujúcich elementálov a dala sa do čítania, pozapisovala si niektoré veci čo ma zaujímali na papier, niečo podčiarkla, niekde dala otáznik. Tortun bude snáď vedieť... A strávila tam celkom slušnú kôpku času. Nikto ma neotravoval ani nevyrušoval, našťastie, a tak som to nenaťahovala. Po skončení práce som vrátila knihy na miesto a chystala som sa odísť, ale... ...len teraz mi knižnica ukázala, čo to znamená slovo bludisko. Po stovkách krokov a desiatkach hlasných nadávok Konečne! Doslova vypadnem z dverí knižnice na chodbu a s láskou sa pritisnem o náprotivnú stenu. To...trvalo celú večnosť. Už som sa bála že sa nestihnem ani najesť pred tým, ako budem mať hodinu. Počas túlania sa stratená medzi knihami som sa aspoň z rozvrhu dozvedela, že o siedmej mi začína hodina, takže som mala celú hodinu pre seba. Potrebovala som si strčiť ruku do fakle a hodiť do seba niečo s kopou rýchlo spáliteľnej energie. Cukor. Zamľaskám a zamierim k jedálni. Ešte pred tým ako by som vôbec strčila nos do jedálne je mi jasné, na koho narazím hneď pri vchode. Neviem, čo ma viacej odpudzuje, či Helenina otrasná voňavka v neprimeranom množstve alebo jej slizká energia ktorá sa stadiaľ šíri. Prekvapí ma len, že je pri Miko. Dúfam že ju tá kôpka hadov zabaví, nemám na ňu náladu. Fakt som si chcela najskôr len riadne dobiť baterky, nech nečerpám zo starostlivo nazbieranej a uloženej energie. Cítim v jedálni ešte pár tvorov, rovno pri hadici a tej všivavej mačke dokonca niekoho, koho nepoznám, ale nestoja mi momentálne za pozastavenie sa. Prejdem cez dvere a okamžite zabočím doľava. Jediná bytosť, ktorej prítomnosť uznám, je Rara, ktorej mávnem končekmi prstov. Obídem koniec stola a krížom sa vydám na opačnú stranu miestnosti ako sú moje spolubývajúce. Tam zo stola chmatnem za hrsť kociek mliečnej čokolády, ktorá akoby tam čakala len na mňa, napchám ju do seba a nato prejdem k jednej z mnohých nádob s ohňom a rovno do plameňov strčím obe ruky. Slastne si povzdychnem. Neni to síce Sigi, ale na rozbeh to postačí. |
doba vygenerování stránky: 1.4415531158447 sekund