| |||
Pozemky Nemehlo Sám pro sebe si tiše běduju, ale dávám pozor, aby se nikdo nedostal dost blízko na to, aby mě mohl slyšet. S leteckým útokem jsem nepočítal. Hlasitě, bolestně vyjeknu, když mě trefí šutrák a rychle se přetočím, abych další nárazy schytal radši zády. Když bombardování ustane, rychle se přesvědčím, kdo to tu na mě chtěl spáchat atentát. Už málem začnu vrčet, když mi dojde, že je to jeden z draků. Zjevně úplně levej, pravděpodobně mladej, z místního osazenstva asi nejméně nebezpečnej, ale pořád drak. A drak může co? Drak nás může sežrat. A to by se nám co? No to by se nám nelíbilo. Místo pomsty se tedy rozhodnu hrát trochu na city a kostrbatě se zvednu, při čemž ostentativně držím jednu přední tlapu ve vzduchu a bolestně kňučím. |
| |||
Dvůr - Pozemky Bud, Felix Sleduji ho, když mi to slovo opakuje s zkusím si po něm správné spelování. Lehce natočím hlavu na stranu, když mi vysvětluje o co jde. Zamračím se, moc mi to smysl nedává a už vůbec ne s tím co říkal před tím. "Pestrobarevné ptáčky?" zopakuji po něm pomalu a tázavě vytáhnu obočí. "Eeeh... dobře?" řeknu poněkud zmateně, když se najednou rozloučí a vyrazí zpátky dovnitř. Nakonec se rozhodnu, že tedy i já budu pokračovat v původním kurzu, stočím se k lesu, ale žádné siluety již nevidím. Zamyslím se, jen krátce, pak se proměním do dračí podoby a vystartuji k obloze. Vyrazím k jezeru. Nicméně nad pahorkatinou chytím blbý proud a propadnu se o hodný kus vzduchem. Zpanikařím a pokusím se přistát ale dopadne to tak, že hodím tlamu, pak ještě jednu tlamu, parkrát se překotím a skončím se zabořeným čumákem v kamenech. Ani si nevšimnu, že jsem kameny pravděpodobně ohodil i blízkou vlčí postavu. "Auch, auch auch," začnu si mnout nos, hned jak se proměním zpátky z dračí podoby. Vážně bych na tom létání měl zapracovat. Tiše doufám, že je dostatečná tma na to, aby mě někdo viděl, jakou jsem hodil držku. |
doba vygenerování stránky: 1.5286810398102 sekund