| |||
Jídelna Miko, Helen, Rara, Shrey Párkrát rychle kývnu. "Budu to muset na sebe teď pár dnů nechat působit a uvidíme, co to semnou udělá." Otočím se zpět směrem ke svému talíři, ale dojíst své jídlo už nejspíš nezvládnu. "Ošetřovna říkáte... Chápu, takže kdyby se mi nedejbože končetina oddělila od těla při vyučování." Klepu prsty o stůl a přemýšlím, do jakého bitevního pole mě to naverbovali. V rámci snahy dosažení klidu duše se začnu houpat na židli. Když se k hadí dívce přidají další osoby, má precizní balance mi dovolí skoro-pádem znovu normálně dosednout na židli. "Dobrý den." Prohodím vydešeně směrem k příchozím, když vydýchávám těsné zamezení pádu. Nečekám ani odpověď. Chvíli se dívám na vznášející bytost, která připomíná ducha. Casper...? Z šoku si vzpomenu na všelijaké filmové duchy. Potom ale mé oči plynule přejdou na procházející vysokou dívku a její dlouhé nohy. Vynikajúce. Je potřeba hledat to dobré ve stresových situacích. |
| |||
osadenstvo jedálne Najskôr to začalo fajn. Dopátrala som sa do časti knižnice, kam som aj chcela. Teda, dopátrala..netuším či som stratila kompletne svoj orientačný zmysel, alebo sa len knižnica zabávala na môj účet vytváraním labyrintu, hlavne, že som sa tam nakoniec dostala. Našla som pár kníh popisujúcich elementálov a dala sa do čítania, pozapisovala si niektoré veci čo ma zaujímali na papier, niečo podčiarkla, niekde dala otáznik. Tortun bude snáď vedieť... A strávila tam celkom slušnú kôpku času. Nikto ma neotravoval ani nevyrušoval, našťastie, a tak som to nenaťahovala. Po skončení práce som vrátila knihy na miesto a chystala som sa odísť, ale... ...len teraz mi knižnica ukázala, čo to znamená slovo bludisko. Po stovkách krokov a desiatkach hlasných nadávok Konečne! Doslova vypadnem z dverí knižnice na chodbu a s láskou sa pritisnem o náprotivnú stenu. To...trvalo celú večnosť. Už som sa bála že sa nestihnem ani najesť pred tým, ako budem mať hodinu. Počas túlania sa stratená medzi knihami som sa aspoň z rozvrhu dozvedela, že o siedmej mi začína hodina, takže som mala celú hodinu pre seba. Potrebovala som si strčiť ruku do fakle a hodiť do seba niečo s kopou rýchlo spáliteľnej energie. Cukor. Zamľaskám a zamierim k jedálni. Ešte pred tým ako by som vôbec strčila nos do jedálne je mi jasné, na koho narazím hneď pri vchode. Neviem, čo ma viacej odpudzuje, či Helenina otrasná voňavka v neprimeranom množstve alebo jej slizká energia ktorá sa stadiaľ šíri. Prekvapí ma len, že je pri Miko. Dúfam že ju tá kôpka hadov zabaví, nemám na ňu náladu. Fakt som si chcela najskôr len riadne dobiť baterky, nech nečerpám zo starostlivo nazbieranej a uloženej energie. Cítim v jedálni ešte pár tvorov, rovno pri hadici a tej všivavej mačke dokonca niekoho, koho nepoznám, ale nestoja mi momentálne za pozastavenie sa. Prejdem cez dvere a okamžite zabočím doľava. Jediná bytosť, ktorej prítomnosť uznám, je Rara, ktorej mávnem končekmi prstov. Obídem koniec stola a krížom sa vydám na opačnú stranu miestnosti ako sú moje spolubývajúce. Tam zo stola chmatnem za hrsť kociek mliečnej čokolády, ktorá akoby tam čakala len na mňa, napchám ju do seba a nato prejdem k jednej z mnohých nádob s ohňom a rovno do plameňov strčím obe ruky. Slastne si povzdychnem. Neni to síce Sigi, ale na rozbeh to postačí. |
| |||
Jídelna Bud, Helen, Rara Na chvíli se zamyslím. "Hmm. Tak jsem nad tím nepřemýšlela,ale jo, poznávat tvory a jejich nálady, to jsou zkušenosti a ty se dají získat..." nakonec váhavě kývnu hlavou. "V tom případě bude skutečně rozhodující ta rychlost," uchechtnu se nakonec. "Víceméně," trhnu rameny, "zatím tady víceméně platí, kdo má větší zuby vyhrává. Pokud nejste zrovna démon," další trhnutí rameny. Minimálně vždy jeden z hádků stále sleduje tvé pohyby, jen se liší tím, který, podle toho jakým směrem se moc nahneš. "Jen z tohohle a nesvůj? Nooo, to není moc pozitivní," uculím se trochu ironicky. "No to je taková obecná rada pro život. A měla jsem dojem, že i logická. Něco podobného jako: Nesnažte se bafnout na medusu..." poslední větu si už spíše zamumlám pro sebe, než že bych to říkala jemu, jak se mi myšlenky trochu zatoulaly jinam. "Dejme tomu, že ošetřovna má nonstop provoz," ušklíbnu se. Když se od dveří ozve ten hlásek, škleb mi tak nějak zatuhne na tváři. Stejně je to její vina. Kdyby mu ta nána nepatlala po těle šlehačku, vůbec by k té hádce nemuselo dojít. "Budeš se divit, ale kupodivu na hodině..." ucedím, aniž bych se k ní byť natočila. "No posluž si, pokud jsi ty svoje móresy ideálně poslala domů. Tady ti stejně jednou přivedou akorát tak něčí žaludeční šťávy." I ona se okamžitě dostane do pozorování hádků a někdy je nějaké zasyčení celkem slyšet. No ještě že jim nikdo jinej nerozumí. Tohle by si za rámeček nedali. |
| |||
Mezi tvorstvo! Že by přišla nějaká zábava? Že by? Prosííím! chlupáč, nechlupáč, týpek a ten zbytek "Tak ať to stojí za to," zakřením se a protočím se opět ve vzduchu. Sleduji ji, jak si cpe náruč věcma a zakřením se ještě víc. "Normálně se baví bez tebe," trochu jí popíchnu a rozhlédnu se po přítomných," yo!" pokynu jim, pokud mi někdo věnuje pozornost... a vlastně i pokud ne. Když osloví medusu, zazubím se a popoletím kousek blíž. Čmuchám čmuchám průůůůser. To by to tu mohlo trochu oživit. |
| |||
Společenka - jídelna Druhý ocásek, hadice + ti šťastlivci, jenž potkáme "Dočkej času." Převezmu si proviant, vzhledem k tomu, že se to budižkničemu k tomu nemá a zamířím do jídelny. "Tady se chystá nějaká balónková párty?" poznamenám, když vejdu do jídelny. Rozhlédnu se a můj zrak ulpí na hadici. "Jé, má drahá spolubydlíci, ty jsi tady a kde máš svou kamarádku? Usmívám se na ní od ucha k uchu. "Můžu si přisednout. Teda jestli neruším." Zahihňám se. |
doba vygenerování stránky: 1.533891916275 sekund