| |||
VŠICHNI v učebně[/b] Ti, kteří se ohlédli za kraválem na konci učebny, si mohou všimnou, že z vedlejšího kotlíku, odkud zmizel Zugu, se začíná zvedat trochu zlověstný narudlý opar. Volně se převaluje nad lavicí, z které opar klouže dál do místnosti. Lektvar si u toho spokojeně pobublává jak správné bahno. Nevypadá to ale, že by to hrozilo výbuchem nebo další katastrofou. |
| |||
Učebna lektvarů nikdo konkrétní Zatímco ve mě stále doznívají emoce, co jsem před chvílí zažil, profesor už diktuje další lektvar. Což o to, tenhle zní dost užitečně, vždyť na téhle škole je nezvykle snadné přijít k úhoně. Dám se proto do přípravy. Naplnit vodou kotlík snad ještě zvládnu bez problémů, a když pak začnu vařit, poohlížím se, v čem bych nadrtil ty hlízy či co. Nakonec použiju hmoždíř, který předtím alespoň důkladně vypláchnu vodou a utřu. Než to stihnu, voda už se vaří, takže ztlumím kotel tak, že přestane dostávat nápady přetéct. Tahle fáze bude asi nejdůležitější, takže se na ni obzvlášť soustředím (63%). Navzdory mému poctivému rozmíchávání jsem ale někde musel udělat chybu - aspoň si myslím, že ta barva není úplně správná. "Kdybych tak dokázal poručit těm surovinám, aby prostě...poslechly. Jako lidi." Mezitím, co já teprve tlumím plamen a čekám, až tam budu moci přidat poslední ingredienci, jiní jsou dál. Tedy - možná tak daleko, že ani tak daleko být nechci. Co se to tam vzadu zase děje? Zatímco mě sotva ofoukne, ti co byli blízko podle všeho podlehli enormní síle přitahující je do té štěrbiny, a...zmizeli v ní? "A to máme teprve úterý," bleskne mi hlavou. Pak se otočím na profesora, a přihlásím se. Na rozdíl od dívky, která se ke slovu dostane aniž by čekala na svolení, já způsobně čekám, než mě vyvolá. Ve tváři mám ovšem tvrdost, která prozrazuje, že míním tu ruku nechat nahoře třeba půl hodiny, pokud to bude potřeba. |
| |||
Učebna Lektvarů Jadelyn I přes všechno, co se stane hodina pokračuje. Napůl posouchám profesorův výklad a zároveň mám napjaté smysly, kdyby se chtělo něco dít kolem mne a Jadelyn. Studenti postupně odchází pro vše, co je nutné a já se zvednu také. Věnuji se herbáři a pomohu s ingredincemi a vybavením i Jadelyn. Držím se vždy blízko ní a jsem jako její stín. Přeci jen se tu za krátký čas stalo mnoho věcí a jsem rozhodnut dodržet svůj slib. Koneckonců je to slib důstojníka a gentlemana. Když máme oba vše potřebné začnu se věnovat přípravě lektvaru. A sám musím uznat, že se zlepšuji. Poctivě se držím návodu na tabuli. Míchám, přidávám, drtím a hrudkovatí to. Zase míchám a pečlivě kontroluji, že to tak má být. Něco jsem, ale udělal špatně a přes veškerou moji snahu se poslední přísada ne a ne rozpustit. Kousky květu plavou ve vodě a celé to připomíná špatně připravený čaj o páté (62%). "Tohle není dobré." zamručím nespokojeně a stáhnu plamen. Jsem se sebou očividně nespokojený. Ale rozhodně na tom nejsem nejhůře. Zezadu se ozývají podivné zvuky a to okamžitě upoutá moji pozornost. "Jade !" je první, co mi prolétne hlavou. Absolutně netuším, co se bude dít, ale instinkt zavelí. Pohybem rychlejším než mrknutí oka se objevím za jejími zády a chráním ji vlastním tělem. V momentě, kdy ta věc začne natahovat studenty zapřu se a snažím se vymyslet, co udělám. Než však stačím cokoliv ozve se hlasitý zvuk a já instinktivně nastavím záda jako štít. Nic se nám nestane a já tak věnuji Jadelyn trochu nervózní úsměv. Připadám si, jako při snídani v jídelně, kde můj záměr byl také zbytečný. Nemohu si však pomoci. Trochu se odtáhnu a kontroluji jestli je nebezpečí zažehnáno. |
| |||
Ošetřovna - Učebna lektvarů Všimnu si, jak od chvíle co jsem vešel dovnitř, se na mě dívá naga, jako bych byl ta nejodpornější bytost, co kdy viděla. Co je její problém? Dál to ale neřeším a nechám ji, ať se kouká. Léčitel si pak běláska vezme do péče a já se o to dál nestarám a hned jdu ven. Jak vycházím, narazím na klučinu, kterého jsem předtím nesl na ošetřovnu. Tomu je ale očividně všechno u prdele a nic kolem sebe nevnímá, tak já na něj taky seru a jdu dál. Po nějaké té chvilce se vrátím ke třídě a za dveřmi slyším, jakoby něco bouchlo. Když pak dveře otevřu, jediný co vidím, co by s tím mohlo souviset, je zasviněná studentka. Taky si pak všimnu, že na mím stole, je nachystanej novej kotlík a na tabuli jsou nový instrukce. No to si už snad dělá prdel. Další? |
| |||
Učebna lektvarů Po chvíli se všichni co zůstali v místnosti vrátí na svá místa a učitel nám řekne komu se podařil lektvar. Shadowmoon? Tím myslí mě? Ale to je jméno klanu, ne moje. Pak se ale všechny kotlíky vyprázdní a zmenší. Doufám, že se ty lektvary jen přesunuly. Byla by škoda, kdyby se vyhodili. Učitel nám řekne, že máme připravit ještě léčivý lektvar, který se použije v ošetřovně. Recept zase napíše na stěnu, ale tentokrát ho i diktuje. Vyjdu si teda pro suroviny, ale tentokrát si beru hned rostliny, které vidím, že si berou ostatní. Co se týká samotné přípravy, moje pohyby jsou takové bezmyšlenkovité, vedené spíše reflexi. To proto, že se moje myšlenky pořád vracejí k tomu co se stalo před chvílí s Dollym. Kvůli tomu lektvar nemá tu správnou rudou barvu, ale fialovou. Také je možné, že jsem během přípravy některé rostliny prohodil, ale to už nemám jak poznat. (14+5-5=14%) Najednou se kousek ode mě ozve rána. Když se tam podívám, vidím temnotu, která pohltí 3 žáky. Talbučka pak přiběhne k té, co to prý celé způsobila nepovedeným lektvarem a vynadá ji. Hlavou mi proletí desítky myšlenek a otázek, ale ta nejhlasitější je: Jak!? |
| |||
Učebna Lektvarů Když se profesor vrhne na výklad dalšího postupu neobtěžuji se moc vnímat. A to ani tu rychlou výměnu vybavení. Upřu namísto toho svůj pohled na kentaurku. Vypadá jako silná bytost a rozhodně na ni můj dotyk udělal dojem. Jak také jinak... Nezbývá mi jen doufat, že hodina, již brzy skončí a já budu mít příležitost zjistit, co vydrží. Rozhodně jsem přesvědčený, že zážitek to bude přinejmenším exotický. Zvedám se pro přísady mezi posledními. Sleduji, co si berou ostatní. Jen toliko jsem ochoten dát přípravě. Stejně jako předtím pracuji s postupem více, než sporadicky. Zkrátka to nějak míchám, nějak drtím a přidávám. Už někde v půli postupu koukám na podivně táhnoucí se kapalinu nachové barvy. Naběračkou pouštím vazkou hmotu zpátky do kotlíku a pokrčím rameny. “Snaha byla. Trochu.“ pronesu spíše sám k sobě a odstavím kotlík (31%--5%= 26%). Posadím se zpátky do křesílka a opětuji kentaurce její široký úsměv. Zvládla oba lektvary ? Šikovná. projevím v duchu malé uznání a s rukama pod bradou hodlám vyčkat na konec hodiny. Mou pozornost upoutá rozpouštějící se kotlík dívky. S pozdvihnutým obočím sleduji její počínání a když vyjde na světlo podivná hmota, tak se trochu zakloním. Připravený se znehmotnit čekám zda to bouchne nebo, co se vlastně stane. Někdy jsou, ale věci, které předvídat nejdou. Byť se mi podaří znehmotnit se ve vteřině, tak mne ta věc nasaje, jako smítko prachu. Nepomáhá mi ani mávání křídly, zkrátka vůbec nic a já mizím v neznámu. |
doba vygenerování stránky: 1.7029130458832 sekund