| |||
MT01 Přítomné osoby Pomalu se to všechno shromažďuje v místnosti, ve které jsem byl ještě před chvílí sám. Ale čím dál více mi připadá, že spousta bytostí v tomto institutu má potíže s vlastní osobností. Nebo je to možná jen můj subjektivní pocit toho, že se snaží před ostatními předvádět. Většina z přítomných se tváří, jakoby sežrala ropuchu. I když už některých by to byla spíš klasická snídaně. Až na jednu výjimku, dívku menšího vzrůstu s úsměvem na tváři. Třeba aspoň někdo si tady dokáže užívat života. Posadím se na zem, zavřu oči a ruce si složím do klína. Chvilku si odpočinout a zameditovat v tichu před začátkem hodiny....jen si dát pozor, abych neusnul. Ale na to jsem příliš zvědavý. Jakým způsobem má výuka vůbec probíhat. |
| |||
Jídelna - 304 Yqi a všichni v učebně Poctivě se zamyslím nad její otázkou. „No... upřímně... skutečně netuším. Asi by záleželo na okolnostech...“ Pokrčím rameny. Vím, že v extrémním hladu dokáží čistokrevní ovlivnit na sakra velkou vzdálenost. Ale co bych zvládnul já... no fakt těžko odhadovat. Trochu si povzdechnu. Takže skutečně ne ten samý předmět. „No, vzhledem k tomu, že já mám nějakou učebnu...“ Jenomže to už se zvesela rozloučí a už můžu obdivovat jedině její koňskej zadek. Trochu nahrbím ramena a neochotně se vydám stejným směrem. Alespoň ze začátku. Horko těžko vzpomínám, kdeže to mám vlastně být, ale nakonec dojdu k závěru, že 304 zní pravděpodobně. Dokonce se mi po chvíli podaří žádanou třídu i úspěšně objevit. S tichým zaklepáním vklouznu dovnitř a pokud se na mě někdo otočí, tiše pozdravím. Chovám se tak, abych co nejméně rušil. |
| |||
Chodba Jigme, Deka a něco pískajícího, Velká číča Potutelně se usmívám, když přede mnou kráčí jako nějaký divný vodník. No smát se nahlas zatím nebudu, ale k pobavení mi zjevně stačí málo. Doufám, že ostatní budou stejně... Překvapeně zastavím sebe i své úvahy těsně před tím, než do něj nabourám a zvědavě se vykloním stranou, abych viděla, co se před námi děje. Sleduji zajímavý jev, kdy se zpod peřiny cosi vyřítí a následně se deka víc zmuchlá a zvedne, na čež se připlácne ke zdi. „Tady máte chodící deky?“ Zeptám se se smíchem na pokraji. Ale je fakt, že bych nerada, aby mi deka uprostřed noci někam utekla. Ten lev by mohl být třeba interaktivnější. Zvědavě k němu stočím oči. „Čičí?“ |
doba vygenerování stránky: 1.6861279010773 sekund