| |||
Kolej dlaků - na pozemky Vyklouznu ze dveří do společenské místnosti a rozeběhnu se pryč. Kohokoli, koho potkám jen ignoruji, případně jim poskytnu temné zavrčení. Tlak v mé hrudi nechce ustoupit. Proběhnu hradem a pak se plynulým krokem rozeběhnu po pozemcích až na kamenité pláně. Tam si sednu a čumák obrátím k obloze. Dlouhým vitím žaluju hvězdám a doufám, že zaslechnu odpověď, i když vím, že tohle doufání je pošetilé. Po chvíli sklopím hlavu a lehnu si na zem. Schoulím se do klubíčka a ocasem si překryju čumák. |
| |||
Jídelna - hala - společenka čarodějů Horečně škrabu poznámky do deníku, když do mě strčí. Zvednu pohled a prohlížím si kentaurku na kterou ukazovala. Zajímavé, nevypadá to jako koní kentaur. Otočím na nový list a naškrabu pár dalších poznámek, tak se do toho zaberu, že si ani nevšimnu co se kolem děje. Najednou mě popadne za ruku, vytáhne do stoje a vede pryč. "Moment, moment..." zaklapnu deník a zaklidím ho. Dojdeme do chodby. "To jsme ostatně předvídali," pokrčím rameny. "Prosím tě," mávnu bezstarostně rukou, když Kab vyjádří své obavy. "Dojdu si dopsat poznámky z jídelny," poklepu na místo saka, kde mám z druhé strany deník. Snad jí to uklidní. Ani nevím, proč tak vyšiluje. "Zatím!" Po rozloučení se protáhnu. Kam se usídlit? Nejlepší bude asi společenská místnost koleje. Tam by mohl být klid, nebo někdo další z koleje. Vyrazím tedy zpět nahoru. Dojdu do společenky, kde se usadím do křesla a chvíli píšu. Nicméně se mi začnou mimovolně zavírat oči, takže netrvá dlouho a v křesle usnu. |
doba vygenerování stránky: 1.6871511936188 sekund